COLD | kms ✔

#33

Když nemohla spát, tak přemýšlela. Naprosto o všem, co se událo. Od toho dne, kdy se odhodlala, kdy našla tu odvahu odejít i za cenu nebezpečí.

Bylo to správné?

Ano i ne.

Je jí lépe?

Samozřejmě, že ano. Fyzická bolest nehrozí. Ale co její psychika?

Všechny ty emoce, co se v ní bouřily, když ji nevědomky objímal, zatímco spal, bylo těžké zpracovat.

Nevěděla, jestli se tomu má bránit nebo ne, jestli mu má dovolit, aby se k ní skutečně dostal způsobem, kterého se tak moc obává. Po druhé by ji to totiž zničilo. Její srdce by to nevydrželo. Ne potom všem. Ne po osobě, kterou tak milovala a která ji za to zabíjela po všech stránkách. Kdo jí tedy zaručí, že takhle nedopadne znova?

Nemusela sice pochybovat o tom, že on je jiný. Snad naprosto ve všem, jako kdyby byl v tomhle světě omylem, ale i tak do něj neodmyslitelně patřil, protože kdyby ne, kdyby tu nebyl, něco by bylo jinak a ta myšlenka v ní vyvolávala, tak neklid, tak i naději. 

Jak se strach mohl změnit v tohle? V to, že ho potřebuje a chce s ním být, navzdory všemu.

A jen se snaží bránit...

Ne.

To se nemůže stát.

Bylo by to šílené.

Jeho ruce proto z jejího pasu oddělala.

A posunula se od něj co nejdál.