V neskutečném množství volného času nemohla jinak než přemýšlet, především vzpomínat. Nechtěla mít všechny ty věci znovu před očima, ale ony přišly samy. Nemohla s tím nijak bojovat.
To, jak moc jí ubližoval a ona ho nechávala, aby to dělal pořád a pořád dokola.
Tehdy to brala jako prohru. Ubližovala si. Hodně. Snad je to vlastně zázrak, že je pořád naživu.
V duchu počítala, kolikrát to zkoušela. A jakými způsoby. To množství ji děsilo.
A nyní...
Ten poslední.
Naivní útěk.
Jak vůbec mohla doufat v kýžený konec?
ČTEŠ
COLD | kms ✔
FanfictionZima se ti dostane pod kůži. A pak už s ní nemáš sílu více bojovat. Poddáš se.
