Chyběl jí čerstvý vzduch. Nemohla se ani podívat skrz okna. Všechna byla skryta tmavými závěsy, jež měla zákaz odhrnout. A ona si to nedovolila porušit. Byl totiž všude, věčně jej měla za zády.
Nikdy nebyla sama.
"Co je za měsíc?" zeptala se.
"Březen."
"Kolikátého?"
"Nevím, asi půlka. Záleží na tom?"
"Ano."
Tázavě se na ni podíval.
"Musím jít ven," vysvětlila. "Jsem tady zavřená už hrozně dlouho."
Byl leden, když utekla.
"Nejde to," zamumlal však.
"Co?" vyhrkla nevěřícně. "Chceš snad zase říct, že je venku pořád sníh, pod nulou a lidi by neměli raději vycházet z domu?"
"Přesně to chci říct."
"Hloupost," namítla s nesouhlasným pokroucením hlavy. "Zima nemůže být tak dlouho."
"Ale dokud je, tak můžeme být spolu."
ČTEŠ
COLD | kms ✔
FanfictionZima se ti dostane pod kůži. A pak už s ní nemáš sílu více bojovat. Poddáš se.
