Část 1 Dlouhá cesta.

42 4 0
                                    

Cary

Už je to asi týden, co jsme na cestě. Já a John vedeme skupinu. Člověk by nevěřil, jak se svět za tu dobu změnil. Vše co jsme znali, už není. Města jsou rozpadlé a zarostlé.Na kousavce narážíme jenom málokdy. Máme naštěstí vysílačky, které mají v sobě zabudované čipy, tak nás z tábora Jacka sledují. A hlásíme se každou hodinu. Vrtulníky pročesávají okolí a pomáhají nám hledat. Ale zatím se nic neukázalo. Většinou jdeme lesem, protože se zdá, že už nic jiného neexistuje. Většina lidstva vymřela, takže příroda se ujala svého. Ale několikrát jsme našli malé městečka. V noci spíme v lese ve stanech. Ve městech by to bylo nebezpečné. Ale bojím se, co nového se zrodilo z radiace. A nebudete tomu věřit, ale loď, která byla nehybně na nebi, tak asi po čtyřech dnech, od našeho odchodu spadla. Nevíme jak je to možné, ale stalo se to. Vojáci z tábora šli prozkoumat místo dopadu, ale po lodi zůstal velký kráter. Ale když loď padala k zemi, tak prý  byl výbuch modrý, což je divné. Naše cesta stále pokračuje. Musíme být opatrní, nikdy nevíme co potkáme.

Současnost

,,Musíme doplnit vodu, už nám dochází" rozhlídla se po lese Tess a několikrát zaťukala na láhev.
,,Souhlas, musíme najít řeku, nebo studnu. Johne, vytáhněte mapu. Zkusíme něco najít" kývla jsem na něj.
Z vesty vytáhl mapu. Přišel k pařezu, který byl vedle něj a rozložil mapu. Položil kompas a jezdil prstem. Sundala jsem zbraň a podala jí Rickovi. Poté jsem přešla k seržantovi a klekla si.
,,My jsme tady, a asi sto metrů odsud je řeka. Opatrně se k ní přesuneme a doplníme zásoby" podíval se na mě.
,,Souhlasím, to bude nejlepší".
Opatrně jsme vyrazili podle mapy k řece.

Po chvíli šlo slyšet šumění řeky. Sestoupili jsme opatrně po hřebeni dolů a přišli k silně tekoucí řece. Zapamatujte si jednu věc. Na řece jste totiž velmi na očích. Takže vždycky nechte aspoň dva přátele nechat hlídat. Protože nikdo z nás by nechtěl být nikým, nebo ničím překvapen. Kristy vyšplhala na menší strom a Kane hlídal nad námi. Ještě předtím nám podali láhve, doplnili jsme si vodu.

,,Týme jedna, ozvěte se". ozvalo se z vysílačky. Poručík se napil a stoupl si. Uchopil vysílačku a zmáčkl ji.
,,Táboru tady John, právě doplňujeme vodu. Všude je klid, přepínám".
,,Rozumím, vrtulníky stále pročesávají okolí. Další ohlas za hodinu, konec"vysílačka zašuměla a bylo ticho.
,,No, chtěl jsem říct, že si tady chvíli odpočineme, ale na tady je moc otevřený prostor, takže půjdeme ještě chvíli a pak si můžeme odpočinout v lese" zašklebil se John.
,,Jo, to by šlo, tady je to moc nebezpečné" ozval se Rick který si právě doplnil láhev.

Zrovna jsme se chtěli vydat na cestu, když se v tom ozvalo obrovské zařvání, odněkud zdálky. Rychle jsme popadli zbraně a zaklekli. Div, že se mi nezačali třepat ruce, protože to bylo vážně děsivé.
,,Co to kruci bylo" zašeptala jsem.
,,Raději bych to nevěděla" řekla Tess
Chvíli jsme sledovali, co se bude dít. Otočila jsem se a podívala se na Kristy, která držela pevně luk a rozhlížela se. Dala jsem ji signál, jestli něco nevidí. Zavrtěla hlavou.
,,Myslím, že by jsme měli jít dál" zašeptal Kane.
,,Souhlas, ozvalo se to zdáli, takže se nemusíme bát. Ale nebylo to moc povzbudivé" řekl John a upravil si čapku.

Za chvíli jsme byly od řeky pryč. A vůbec mi to nevadilo. Doufám, že na tu věc nenarazíme. Jak jsme tak šli, čas rychle plynul. A už se stmívalo. Našli jsme si dobré místo na táboření. Musíme si vždycky dávat pozor, kde si děláme tábor. Oheň může přilákat kousavce a to by jsme vážně nechtěli. Máme dva větší stany. Jeden mám já s holkami a další mají kluci. Rozdělali jsme oheň a najedli se. Pak jsme jej udusali a šli si lehnout. Leželi jsme na zádech a dívali se nahoru.

Nový svět - pokračování Invaze.Kde žijí příběhy. Začni objevovat