Nový svět - pokračování Invaze.

Část 6. Chata a nebezpečí.

Cary

Od doby, co jsme se dostali ze zajetí, šlo všechno v klidu. Opět jsme sešli z hlavní cesty do lesa. Slunce pomalu zapadalo. Myšlenkami jsem chvíli bloudila nad slečnou Ashley. Co se asi muselo stát její rodině, že skončila u takových lidí. Ale v táboře ji bude líp. Divila jsem se, že ani jeden z nás za celé ty dny co jsme na cestě, neřekl, že ho bolí nohy. Asi jsme si na to všichni zvykli. Docela mi naháněli hrůzu stádo krys, které jsme nedávno potkali. Snad na ně nenarazíme. Každý byl ponořený ve svých myšlenkách. Jenom na Johnovi a Stie bylo vidět, že pečlivě kontrolují okolí. 

,,O čem přemýšlíš" ozvala se Tess

,,O všem možným, i tom, co nás může ještě potkat"

,,V téhle zapomenuté krajině kdoví" pokrčila rameny.

,,Svět se velmi změnil, to je na tom to nejhorší. Nikdy nevíš, co nás potká" pousmála jsem se.

,,Líp si to říct ani nemohla. Co tábor, ani nevím, kdy jsme se naposledy hlásili"

,,John se hlásil chvíli před tím, než jsme vyšli z Red Woodu"

,,Snad nepotkáme ty hnusný krysy, stačí, že kolem nás proběhli" zavrtěla znechuceně hlavou.

,,Jo, na to jsem před chvíli taky myslela. Pokud tam chata pořád stojí, tak si myslím, že nám nic nehrozí" kývla jsem.

,,Víš, tak si říkám, co se stane, až všechny jezdce zničíme. Co bude s námi a celým světem" usmála se.

,,To mě ještě nenapadlo. Ale měli bychom na to pomalu myslet. Kdoví, jak poslední bitva o Zemi skončí. Musíme myslet na všechno".

,,A až k tomu dojde, tak věř, že v bitvě jsem tvá věrná čepel" mrkla.

,,Vážím si toho" kývla jsem. 

Přešla jsem ještě za Johnem.

,,Jak se vede" usmál se John, když mě uviděl.

,,Zatím dobře, jak daleko je ta chata"

,,Ještě chvilka a jsme tam".

,,A myslíš, že tam bude ještě stát" ušklíbla jsem se. Zasmál se.

,,Neříkej dvakrát, nebo budeme mít to štěstí, že tam nebude. Ale určitě tam ještě musí být, byla z pevného materiálů a takovém kopci se ji nemohla nic stát" ujistil mě.

,,Budu ti věřit" zazubila jsem se a utáhla si popruh na zbrani.

,,Ještě aby si mi nevěřila" zasmál se John.

Když jsem chtěl namítnout, tak mě přerušil Rick.

,,Není tamhle to ona" ukázal prstem nad nás.

,,Dobrý postřeh chlapče, ano, nakonec pořád stojí" mrkl na mě.

Vyšli jsme menší kopec a dorazili docela k velké chatě, která se zdála být v pořádku. Viděli jsme na celou krajinu. Byla to nádhera, krajina vypadala v zapadajícím slunci překrásně. Člověk by v tuhle chvíli ani neřekl, že je nějaká apokalypsa.

,,Zůstaňte tady" řekl John. ,,Půjdu to s Rickem omrknout" otevřeli dveře a pomalu šli dovnitř. 

Podívala jsem se na ostatní. Každý se s úžasem rozhlížel.

,,Je to krása" řekla jsem.

,,To tedy, ale nejhorší je, že se odněkud může vyřítit nějaká potvora. Ale jinak je to hezký" ušklíbla se Kristy.