Nový svět - pokračování Invaze.

Část 2. Něco se děje.

Mike

Ucítil jsem ruku na rameni, jak se mnou zalomcovala. Zvedl jsem klobouk a na chvíli mě oslepili paprsky slunce. Zaostřil jsem a seděla u mě Chloe.
,,Vstávej, měli bychom jít omrknout les a pak se vrátit do tábora" mrkla, stoupla si a šla si schovat věci.
,,No jo, co se dá dělat" vzdychl jsem si a stoupl si. ,,A jak ses vyspala" hodil jsem na Chloe krátký pohled, zatím co jsem si schovával deku.
,,Po tom snu to už bylo lepší, ale asi se z toho zblázním, jestli se mi to bude zdát víckrát" zavrtěla hlavou, jako by to chtěla vyhnat z hlavy.
,,Hele, to bude dobrý, jak jsem říkal, časem se to zlepší" kývl jsem. 
,,Budu v to doufat" usmála se.

Hodili jsme na sebe batohy a ještě jsem nohou rozprášil ohniště, které trošku doutnalo. Vytáhl jsem si vysílačku a ohlásil se táboru.
,,Tábore, tady hlídka jedna, přepínám" vysílačka zašuměla.
,,Hlídko jedna, tady ústředna, slyšíme vás, udejte svoji polohu, přepínám".
,,Jsme na osamělém kopci a právě se chystáme na hlídku. Přibližně za hodinu, budeme zpátky, přepínám".
,,Rozumím, konec" vysílačka opět zašuměla a ztichla.
,,Tak, můžeme vyrazit. Počasí nám přeje, tak toho využijeme" kývl jsem a upravil si klobouk.
,,Souhlas, tak ať je to za námi" dala si pramínek vlasu za ucho a vykročila první.

,,Kam až půjdeme" zeptala se po chvíli Chloe.
,,Půjdeme asi k části, kde začíná les Horských lidí. A pak to můžeme otočit a jít domů. Pokud souhlasíš" podíval jsem se tázavě.
,,Jasně, není problém" zazubila se. Uchechtl jsem se.
,,Nemůžu přestat myslet na Cary a na celou skupinu. Kde třeba teď jsou, co dělají" zasněně se podívala.
,,Jsme na tom stejně, ale neboj, jak přijdeme do tábora, tak zjistíme kde jsou. Taky by mě to zajímalo" usmál jsem se.

Chvíli jsme nic neříkali a sledovali okolí. Najednou mi něco došlo, něco bylo jinak. Zastavil jsem se a rozhlížel se.
,,Děje se něco Miku" zeptala se, když viděla, že jsem zastavil.
,,Něco je špatně, ty to neslyšíš" nadzvedl jsem obočí.
Zavrtěla hlavou. ,,Ne, nic neslyším" instinktivně sevřela zbraň.
,,No právě, vždycky a ještě k tomu před chvílí šli slyšet ptáci, stromy šuměli a teď nic" skoro jsem šeptal.
Chloe se rozhlédla kolem a přikývla. ,,Máš pravdu, je to tak. A začíná mě to pořádně děsit" nespouštěla pohled od stromů.
Povím vám, byl to děsivý pocit, nevěděli jsme co čekat.
,,Musíme jít dál, držme se u sebe. Teď už se totiž nebudu divit ničemu" zašeptal jsem a mávl na Chloe aby šla za mnou.
Šli jsme tak celou dobu, dokud jsme nenarazili na menší hřeben. Museli jsme na něj vystoupat aby jsme se dostali k hranicím Horských lidí.
,,Přejdeme hřeben a zjistíme co se děje" a namířil jsem zbraň.
,,Souhlas, opatrně" starostlivě se podívala.
Chtěli jsme vystoupit po hřebeni, ale uslyšeli jsme něco, divného. Za hřebenem se ozývali dunivé kroky, jako by něco velkého běželo po čtyřech. A směřovalo to k nám.
,,CHLOE, POZOR" odsunul jsem ji stranou. Protože zrovna z hřebenu vyskočilo něco, jako z nočních můr. Bylo to poměrně velké a vypadalo to, že to mělo tělo kance a hlavu nějakého mutanta. V puse asi sto velkých zubů a aby toho nebylo málo, vedle tlamy to mělo dva velké ostny, kterými asi nabodávalo své oběti.
Chloe dopadla vedle mě a já se proletěl vzduchem když to do mě udeřilo. Spadl jsem vedle stromu, několik metrů od stvůry. Chloe na ni dvakrát vystřelila, ale stvůra ji odhodila a chloe ležela nehybně na zemi. Rychle jsme se postavil a sebral Henryovku.

,,Hej, hnusáku, pojď si pro mě" zakřičel jsem. Hlasitě to funělo a otevřelo tlamu s několika špičatými zuby. Začal jsem střílet, jak to nejlépe šlo. Když se proti mě rozběhla, hodil jsem Henryovku ke stromu a vytáhl si čepel. Rozběhl jsem se proti ní a když jsem byl v dostatečné blízkosti, tak jsem uhnul a sekl stvůru po hřbetě. Pak se mi ji podařilo znovu seknou, ale ne stále tak, aby ji to oslabilo. Začala zuřit a shodila mě na záda. Rychle se na mne vrhla. Stačil jsem včas chytit její dva ostny, které by mě jinak probodli. Pevně jsem je držel až mi z levé ruky začala téct krev. A aby toho nebylo málo, začala ještě kousat svými zuby, aby mě co nejdříve zakousla.
,,Ty si...mi to...ale fešák" řekl jsem, i když jsem tlačil jak to nejvíc šlo. Z levé ruky proudila stále krev a mě docházeli síly.
,,No ták" syčel jsem.
Když už jsem myslel, že to vzdám stvůra hlasitě zařvala a padla vedle mě. Udiveně jsem se koukl doprava, co se stalo. Stála u mě Chloe a držela mou čepel.
,,Taky mi musíš jednu sehnat"
,,Díky bohu, si v pořádku" oddechl jsem si.
,,Klid, pokud máme zemřít, tak společně" uchechtla se. Uvolnil jsem se a vysíleně jsem zůstal ležet na zemi.
,,Jsi zraněný" řekla hlasitě a rychle si ke mě klekla.
,,To nic není, to její ostny. Musel jsem je zpomalit" chtěl jsem si upravit klobouk a sykl jsem bolestí.
,,Co...to" sáhl jsem si na nos a prst jsem měl od krve.
,,Máš trošku rozbitý nos" chytla mi ruku a ovázala. Posadil jsem se. A uviděl, že má Chloe pohmožděné čelo.
,,Ty si taky zraněná" opatrně jsem ji to utřel.
,,To je dobrý, nebolí to" usmála se.
,,To nevadí, jak říká strejda Nick, i malé škrábnutí se musí ošetřit" mrkl jsem.
Přiložila mi menší šátek na nos a chvíli držela. Až jsme vypadali oba lépe, tak jsme se postavili a sebrali zbraně.
,,Děkuju za záchranu, ještě chvilku, a bylo by po mě" kývl jsem.
,,Tak v tom případě jsme si kvit" mrkla.
,,Budu ještě kvůli tomu nosu pořád takový fešák, jako vždycky" zazubil jsem se.
,,Neboj, budeš, to se ti zahojí" ušklíbla se a poplácala mě po zádech.
,,Víš, jak jsem ti říkal, že mě už nic nepřekvapí, tak tohle tedy ano" podíval jsem se na velkou mrtvolu, která byla před chvíli ještě velmi živá.
,,Kde se tady taková stvůra vzala" Řekla Chloe a Henryovkou trošku šťouchla do mrtvoly.
,,Nemám ponětí, od doby, co spadla jejich loď, tak se okolí změnilo. Ale myslím si, že to nebude jenom okolí, ale celý svět"
,,Ale jak se mohlo, něco takové zrodit z výbuchu" pohlédla na mě.
,,Netuším, ale už je jen divné to, že výbuch byl modrý. A co čekat, jsou to zelenáči, oni vždycky něco vymyslí" zavrtěl jsem hlavou. A nechci nikoho vyděsit, ale myslím si, že se z toho výbuchu zrodilo něco víc. Nevím no, mám takový divný pocit. Měli bychom jít" pobídl jsem Chloe.

Za několik minut, jsme došli k hranicím s Horskými lidmi. Pak jsme se vrátili do tábora.
,,Snad nás strejda Nick nesejme, za to, že jsme trošku zranění" ušklíbl jsem se, když jsme se blížili k bráně.
,,Neboj, nos máš už dobrý a podle tebe, mé malé zranění nejde vidět. A ruku, tu už tak neschováš". Taky se ušklíbla. ,, Ale říct jim to musíme" zdvihla obočí.
,,Jasně, nemůžeme to tajit" přikývl jsem.
Když jsme došli k bráně, tak se otevřela a my vstoupili dovnitř. Vojáci nás pozdravili.
,,Zdravíme, desátníku, kde prosím vás najdu seržanta O'Briena ? "zeptal jsem se stráží u brány.
,,Musíte jít k vojenské části a už ho najdete, dohlíží na výcvik vojáků na boj zblízka" ukázal rukou.
,,Dobře, děkuju moc, přeji hezký den" kývl jsem.
,,Vám taky pane" zavřeli za námi bránu a my směřovali za seržantem.

,,Jestli nás uvidí strejda Nick, tak se s tebou vsadím, že to pozná, že jsme zraněni. I když to nejde tak vidět".
,,Vážně, vsadíme se" zeptala se provokativně.
,,Jo, když to pozná, tak ti zítra seženu stejnou čepel" mrkl jsem.
,,Prosím ať to pozná" řekla zasněně. Zasmál jsem se.
Seržant stál u vojáků a chodil pomalu kolem nich. Vojáci stáli po dvojicích na matracích a trénovali boj zblízka. Přišli jsme blíž.
,,Zdravíme seržante" řekli jsme společně. Seržant se otočil a široce se usmál.
,,Tak jste zpátky, jak to šlo, něco nového" podal si s námi ruku.
,,Jak se to vezme, narazili jsme na něco v lese" mluvil jsem trochu potichu.
Seržant se rozhlídl okolo. ,,Poslouchám".
,,V lese nás napadla obrovská stvůra. Tělo to mělo kance a hlavu kdoví čeho" řekl jsem.
,,A mělo to vážně velkou sílu, než jsme to zabili, tak nás to trošku zřídilo" dodala Chloe.
Seržant se podíval na moji ruku a Chloe odhrnula vlasy.
,,A to se tam ukázalo jenom tak" přimhouřil oči.
,,Už to tak vypadá, nestihli jsme ani pořádně zareagovat, kdyby nebylo Chloe, tak mě to zabilo" usmál jsem se.
Ještě jsme se zmínili o tom, jak najednou tichli ptáci a všechno okolo.
,,Seržante, podle mě, se zrodilo ještě něco, něco většího. A je to jenom otázka chvilky, kdy na to narazíme.
,,Dobře, půjdu to říct generálovi, vy si běžte odpočinout, dnes jste toho udělali dost" kývl a usmál se.
,,Jo a nevíte, kde jsou právě naši přátelé" zeptala se Chloe.
,,Jak půjdu za generálem, tak se ho zeptám a dám vám vědět" kývl.
,,Dobře, to budete hodný" odpověděl jsem.
Rozloučili jsme se a šli pryč.

Ale po cestě jsme potkali strejdu Nicka. Pozdravili jsme ho. Přimhouřil oči a změřil si nás pohledem.
,,Co máš z rukou a z nosem. A ty Chloe, ten šrám na hlavě" řekl vážně.
Oba jsme se na sebe podívali a já nadzvedl obočí. A nahnul jsem se k Chloe a zašeptal.
,,Vidíš, takhle vypadají pravý doktoři, vážně působivé"
,,Zítra chci tu čepel" zašeptala a mrkla.
Strejdovi jsme všechno řekli. Naštěstí to všechno sebral s klidem. A pak jsme šli domů

,,Tvůj strejda je fakt dobrý, sotva se na nás podíval a už věděl, že jsme zranění" řekla neuvěřitelně.
,,Jo, to je prostě strejda Nick. Tak zítra ráno, ti donesu novou čepel" zasmál jsem se.
,,Už se těším, teď půjdu domů za rodiči, aby věděli, že jsem v pořádku" usmála se.
,,Dobře, já se půjdu podívat k Reedům a pak taky půjdu domů. Měj se hezky, zatím ahoj" klobouk jsem jemně chytil a pěkně po mém jsem se s Chloe rozloučil. A mířil jsem k Reedům, chtěl jsem si s nimi ještě promluvit.

Konec druhé části. :)

Ahoj :) Tak, první menší akcička. Uvidíme, co se bude dít dál. Příští kapitola bude z pohledu Cary. :)