Write 30 | The-Deep-Writer

2. Porcelánový vojáček

21

Když se dva lidé vedou za ruce, jaký dojem to ve Vás vyvolává?
Že jsou spokojeni? Že se nic neděje a všechno je v pořádku?
Ne vždy tomu tak bývá, stejně jako u dívky v květovaných šatech a chlapce, který držel její drobnou ručku v té své.

Šli si bok po boku a vše se na první pohled zdálo tak, jak to má být. Ovšem kdyby si někdo dal tu práci a věnoval svůj druhý pohled dívčiným očím, zjistil by, že azurově modrou duhovku kalí třpytivé slzy.

Chlapec si perliček slz v jejích očích vůbec nevšímal, svůj pohled neustále směřoval na odhalené nohy vysoké brunetky, která před nimi kráčela na vysokých jehlách.
Kolikrát své dívce vyčítal, že nemá tak karamelově opálenou pleť jako brunetka. Že nechodí oblékaná v odhalujících šortkách a neméně cudném tílku jako ona. Že se vedle něj neumí nést jako královna na vysokých podpatcích.

Hledal na dívce jen chyby a nevšímal si podstatných věcí. Tedy poslední dobou. Dříve se k ní choval elegantně, byl hodný a milý. Střežil ji, aby si ani nepatrnou odřeninou nepoškodila svou alabastrovou pleť.
A to všechno od doby, kdy se začal bavit s tou podivnou partou ze čtvrťáku.

Nutil ji, aby s ním všude chodila. Ven, k němu domů, na srazy s jeho partou, stála vedle něj při každém jeho kroku. Byla jako jeho stín.
Dívka měla trpělivost ukovanou z oceli. Tvrdou, odolnou, ale i ocel se časem poškodí.
Plakala. Často. A on na ni čím dál častěji křičel.

Kde byla jeho soudnost? Jeho milá povaha?

Nebyl nikdo, kdo by ji ochránil.

Nechápala, proč na ni křičí. Viděla jej jako dokonalého přítele. Bez chyby. Bez jediné, ač sebemenší, závady.
A tak začala hledat chyby v sobě.

Ničila se. Hledala v sobě chyby tak usilovně, že po nocích plakala místo spánku.

Bála se, že o něj přijde a tak si začala své chyby sepisovat, aby se jich mohla postupně zbavit.
Začala se starat o svou pleť. Začala používat líčidla a hyzdila jimi svůj dokonalý obličej. Nechala si přebarvit vlasy na oblíbený odstín jejího přítele. Začala se učit na podpatcích. Ničila si jimi nohy, mnohokrát ji z dlouhého chození chytaly křeče, že už ani stát nemohla.

Milovala svůj dřívější vzhled a kvůli jednomu klukovi se celá změnila. Ale přehlížela své znechucení ze sebe samé. Nejdůležitější pro ni byl názor chlapce.

Jejich vztah se začal lepšit. Ona se více usmívala, on na ni méně křičel.
Ale vše zničila jedna jediná věta.

"Měla bys zhubnout, líp by ti vynikly boky."

Dívka jej chtěla potěšit a to co nejdříve. Tak začala cvičit. Začala pravidelně a po malých dávkách jíst a vzdala se všeho sladkého. Dokonce i borůvkových lízátek, která tak milovala.
Jenže kila šla dolů až moc pomalu. Rozhodla se proto přejít na to nejhorší řešení.
Přestala jíst úplně a pila jen čistou vodu.

Jak dny ubíhaly, přestávala mít energii na sportování. I přes to šla kila dolů rychleji. Nebyla schopná fungovat jako normální člověk a tak se většinu času jen válela na sluníčku, aby nachytala zpátky barvu, kterou při svém hubnutí rychle ztratila.

Byla tak bledá. Připomínala porcelánového vojáčka, kterého měla na poličce od tatínka.

Na pohled pevná ač bledá.
Ale stačil by jediný neopatrný dotek a mohla se rozpadnout na kousíčky.

A ten moment přišel. Nečekaně, bez jakéhokoli upozornění. A až moc brzy.

Chlapec ten den nepřišel do školy a jí to bylo divné. Neodpovídal jí na zprávy a nezvedal telefon, tak se rozhodla, že za ním půjde domů. Co kdyby byl náhodou nemocný, že?

Poupravila si líčení a zkontrolovala své oblečení. Nejraději by si vzala své květované šaty, ale kvůli chlapci to přetrpěla. Se zaskuhráním se obula do vysokých jehel a vyšla z domu.

Rozbolavěnýma nohama vystoupala na schod ke dveřím a zlehka zaklepala. Nic se nedělo a tak zaklepala znovu, víc zřetelně. Opět nic.
Obešla tedy dům až na zahradu, kde našla klíče od zadního vchodu.

Vešla do kuchyně, kam vedly prosklené dveře ze zahrady a pečlivě za sebou zavřela. Prošla celé přízemí a když na nikoho nenarazila, potichu se vydala po schodech za hlasitou hudbou.

Došla ke dveřím svého přítele a znovu zaklepala, tentokrát už tu nějaká odezva byla. Hudba se ztišila na přijatelnou hlasitost a dveře se rozrazily.

Chlapec měl rozcuchané vlasy, celkově to vypadalo, že právě vylezl z postele.

A také že ano.

Na posteli za ním se posadila jakási brunetka jen ve spodním prádle. Bylo jasné, proč nebyl ve škole.

Dívce se zatmělo před očima. Kombinace šoku a velikého úbytku energie na ni dolehla a ona padla na kolena.

Zavřela svá těžká víčka.

Na vždy.

Přivolaná pomoc nebyla schopna přivést její zlomené, pohublé tělíčko zpět k životu. A možná že to pro ni bylo lepší, než žít s pocitem zklamání.