Adoptovaná mafií

44. Díra do srdce

Pohled Caitlin

Rána která se ozvala celým domem mě donutila otevřít oči a čelit realitě. Tentokrát milejší a příjemnější realitě. Sedla jsem si na postel a zjistila, že deset hodin ráno. To je v pohodě, počkat! Je sobota a já sem přijela ve čtvrtek. To my nedává smysl abych spala jeden celý den sakra. Vyběhla jsem na chodbu a s dupotem seběhla schody míříc do kuchyně doufajíc ,že tam bude táta. A taky ,že byl.

"Já jsem spala celej den!"

"Pane bože Caitlin nemůžeš se vletět a začít vyřvávat co kdybych měl v ruce nůž nebo dokonce pistol hmmm?"

"Jo promiň, ale jak to, že jsem spala tak dlouho"

Byla jsem trochu vystrašena. A kdo by ne sakra. Pomalu jsem se plížila k tátovi a následně ho obejmula.

"Prostě si měla spánkoví defekt a prospala si se"

"To jo a o tom žádná jenom mě to docela vyděsilo a hlavně jsem dlouho nejedla a nepila jo jestli mě omluvíš nebyla na záchodě"

Táta vyprskl smíchy zatím co já se snažila dostat co nejrychleji na záchod. Jenom jsem skončila svojí potřebu už jsem si nepřipadala jako cysterna. Znovu jsem došla do kuchyně kde bylo víc lidi než když jsem odcházela. A všichni se cpali....VAFLEMI. Bože já ty jsem dlouho neměla. Dosedla jsem ke stolu a přitáhla si k sobě hlavní talíř plný vaflí. A nečekaně se Niall ozval.

"Laskavě to vrať, protože já mám taky hlad"

"Jenomže já spala od čtvrtka do dnešního rána"

"Ale ...."

"Tak dost Caitlin ,ty to vrať mám pro tebe speciální várku a ty Horane přestaň si dělat nároky na všechno jídlo na zemi"

Talíř jsem tedy vrátila a čekala co to bude. Dámy a pánové byl to dort.

"Jelikož jsi měla narozky a my ke s tebou nemohli oslavit tak to uděláme dneska"

Počkat vážně ja měla narozeniny. Jejda sama jsem na ně zapomněla. Tak to je smutný.

"Tak to děkuji"

Takže teď mi je 16 a jsem velká holka a mužů .....mít......auto. Ouuuu yeah. Budu nezávislá žena. Nebo možná tak napůl.

Kosmickou rychlostí jsem do sebe nacházela dort. Rychle vyběhla do pokoje se převléct. Pak skočila do koupelny a mezi tím se snažila dovolat Dylenovi. Teprve až měl ode mně zmeškaných 5 hovorů mi to zvedl. Rovnoumše dohodli ,že se sejdem v parku a všechno mu řeknu.

                         ***
Konečně jsem tu. Nejdřív mě táta nechtěl pustit ,ale když jsem mu svolila na to že může někoho poslat aby mě hlídal povolil. Teď sedím na lavičce a čekám. Deset minut .......patnáct. .......půl hodiny se pořád nic neděje. Když mu ,ale chci zkusit zavolat, ozve se z telefonu, že volané číslo neexistuje.

Když se rozhledu po parku a vsimnu si Luka, ukážu mu aby přišel za mnou.

"Chci domu"

S nechápavím obličejem nakonenec vyhoví mému přání a jedeme domů. Jenom zahneme na další ulici všimnu si někoho kdo až moc podoba Dylanovi a poprosím Luka aby zpomalil. Stáhla jsem okýnko a pořádně se podívala. Líbal se tam s Rebbecou. Ty její blond nadstavený vlasy poznám. A když zvedl hlavu ja mu viděla do očí bylo mi to hnedka jasné.

Lhal mi. A já cítila jak mi vypálil do srdce díru.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Ba bam....

Takže se nám to trochu zamotalo.

Jinak budu ráda za komenty atd.
A doufám že se líbí

lesadunseph pro tebe zlato💛💛