Adoptovaná mafií

47. Pomsta je sladká

Pohled Caitlin

Další den......

Došla jsem dolů a doufala, že se tátovi pro tentokrát vyhnu, ale tak se nestalo byl tam. Stál opřený o linku a se založenými rukama koukal ma mě.

Chvili jsme na sebe koukaly než se ozval zvonek. Kdo by to mohl být? Kluci mají klíče a s nikým nejsem domluvená, že by měl přijít. Vzala jsem za kliku a otevřela. Studený vzduch oval můj obličej. Táta mě vzal za ramena a jemně posunul na stranu aby mohl vyjít ven. Co tam je? Snažím se všelijak natáčet abych tam mohla vidět, ale táta je všude proč je tak velkej. Konečně ustoupil stranou a já mohla vidět co tam je.

Byla to krabice a kolem ní poletovaly mouchy a po boku se linula červená tekutina. Přesněji krev. Jediné co jsem dokázala ze sebe dostat byl zděšený výkřik. Táta vzal kolem ramen ,zase a odvedl mě do obýváíku. Snad to byla umělá krev. Seděla jsem na sedačce a koukala do prázdna. Táta přecházel sem a tam před televizi a zároveň s někým volal. Co když je tam Dylan.....NE! nesmím na to myslet. Je to blbost proč by to někdo dělal. Vždyť Anastazia je mrtvá.

***

Těsně před oknem co je v obýváku zaparkoval černý RR. Vyběhli z něho kluci a další přišli zadem. Dokonce tu je i teta Gemma s Jamesem a babička Annie. Šla jsem se podívat do kuchyně kde byly všechny ženy. Tedy až na Jamese, ten tu je jediný kluk. Zatím co táta a ostatní jsou někde pryč.

"Ahoj Caitlin, jak se cítíš?"

"Jo jde to .......co tu vlastně všichni dělají?"

"Pamatuješ si na Anastazii?"

Kývla jsem na souhlas jak bych na ní mohla zapomenout. Vzala jsem si do náruče už o dost větší Roxy docela vyrostla.

"No tak je tady 60% šance, že tu krabici poslala ona....."

"Ale jak vždyť...vždyť je mrtvá né snad?"

"Kde jsou vlatně kluci ?"

"Dole ve sklepě zkoumají tu krabici"

"Nevíte kdo nebo co by mohlo být v ní?"

"Ne proč?"

"No.... asi měsíc se mi neozval Dylan a já se o něj bojím"

Slzy se samovolně dostaly na povrch.

"Ne to ne zlato, třeba ho něčím pověřili"

"Jo, ale to by mi určitě řekl"

***

Uplynulo už něco přes hodinu a poříd nic. Rozhodla jsem se podívat jak na tom jsou. Opatrně jsem došla ke dveřím co vedou do sklepa. Pomalu našlapovala po schodech, aby mě neslyšeli. Další dveře co byly otevřené na malinkou škvíru to je moje příležitost. Nahlédla jsem dovnitř a snažila se zjistit co se děje.

"Za každou cenu se to nesmí dozvědět, jasný?"

Počkat co se nesmím dozvědět? Matyas odstoupil na stranu a mě se naskytl pohled na ....hlavu Dylana! Hlasitý vzlyk opustil moje hrdlo a všichni se na mě otočili. Vyběhla jsem nahoru, rozrazila jsem dveře co vedli na zahradu a spadla na kolena, přímo do trávy. Nemohla jsem dýchat, bolest na hrudi byla neuprostná. Skrz slzy jsem nic nevidělal. Je mrtvý, člověk do kterého jsem se zamilovala je mrtvý.

Na mých zádech jsem ucítila něčí ruku. Soudně podle dlouhých prstům a vůni kolínské jsem poznala ,že to je táta. Klekl si vedle mě a čekal jak budu reagovat"

" Klid Caitlin hlavně dýchej"

Tak jo nádech a výdech. Nejde to, začínam sípat a snažím se nabrat kyslík, ale pocit jako by mi někdo seděl na plycích. Moje oči začínají být těžké a z povzdálí slyším volat tátu. Ale nejde to moje víčka padají a mě pohlcuje temnota.     

~~~~~~~~~~~~~
Tak jo prosim neukamenujte mě ano?

Ja neměla nápady jak to rozvíjet dál. Takže mi prosím teď slíbíte ,že když dlouho nevydám kapitolu zavalite mě zprávami.

Jinak moc chci poděkovat KingCat094 co mě dokopala napsat další díl a taky za novou úvodku.❤

Ostatně doufám ,že se líbí a budu ráda za komenty atd.