KOUZLO MĚSÍCE

Prozrazení

Natalie Livingstonová

„Neříkej, že na ně taky věříš."

„Jasně, že jo. S Leslie se moc nemusíme, ale obě víme, že upíři prostě existujou. Dneska na tu jejich sešlost určitě přijdu. A co vy?"

Fajn, musí uznat, že to nebyl prostě nejlepší nápad, ale co jsme měli dělat? Musíme trávit s Rachel co nejvíc času. Jak na ochranu, kdyby ji napadli Vražední, tak na to, aby nám věřila. Navíc, nemůžeme jí lhát. Jasně, že víme, že upíři existují. A celou dobu to popírat a pak na ni vybalit to, že je naše princezna... To prostě nejde. Takže jsme to přijali a slíbili, že přijdeme.

Šli jsme domu si odložit můj luk. Adrien měl půjčený, protože svůj vlastní z panství si nebral. Máme přijít v osm před školu, ve které můžeme na povolení strávit dvě hodiny. Školník i ředitelka jsou totiž oba příbuzní s Leslie, takže to evidentně zas tak těžké nebylo.

Už jsme vyrazili. Asi v půl osmé, abychom tam přišli včas. Přecházeli jsme zrovna prázdnou ulici osvětlenou lampami a nepromluvili ani slovo. Oba máme radši ticho. Noc je tak ještě krásnější. Ale Adrien najednou začal mluvit a úplně to kouzlo pokazil.

„Takže jsme upíři a jdeme společně s princeznou upírů lovit upíry. Je to pravda? Slyšela jsi vůbec, kolikrát jsem musel použít slovo upír?"

„Tak zaprvé. Tady jsme jen obyčejní teenageři. Stejně jako Rachel. A zadruhé, nejdeme lovit žádné upíry. Oba víme, že všichni upíři z Edinburghu jsou v panství. Navíc oni by se nikdy nenechali chytit," upozornila jsem ho a podívala se na něj. On se najednou zastavil. Založil ruce na prsou a zaklonil hlavu. Prostě tam jen tak stál, mlčel a pozoroval hvězdy.

„Haló? Nezapomněl jsi, že tam máme být v osm?" zamávala jsem mu před obličejem.

„Už se těším zpátky na panství. Zapomněl jsem jak mi noc a čerstvá krev chybí," protočila jsem oči.

„Mně to taky chybí, ale jestli se tam máme vrátit, musíme jít za Rachel," ukázala jsem směrem ke škole a povzdechla si.

„Když neuspějeme, už to nebude náš domov. A už nikdy Sophie neuvidíš," řekl. Pozvedla jsem bradu a vrhla po něm naštvaný pohled.

„A proč bychom to neměli zvládnout?"

„Protože jsme nezkušení. A tady na nás čeká veliké nebezpečí. Vzpomeň si, jak na nás v pondělí zaútočil ten anděl. Málem nás zabil."

„Tebe," podotkla jsem. Adrien odlepil pohled od hvězd a podíval se mi do očí.

„Kdyby zabil mě, zabil by pak i tebe,"

„Třeba bych ho zvládla," on se sarkasticky pousmál a zavrtěl hlavou.

„To pochybuju. Nicholas věděl, proč poslal dva upíry. Jeden je slabý a tři jsou nápadní. Navíc vybral ty nejsilnější. Já jsem světový přeborník v šermu. A tobě to docela jde s lukem,"

„Prosím? Docela jde? Jsem jedna z nejlepších v Evropě, hošánku," Adrien pokrčil rameny a dal se zase do chůze. Bože, to je ale... arogantní pitomec.

......

„Tak tady jste! Honem, už to začíná," mávala na nás Rachel, v patách s Laylou.

Vešli jsme do prostorné místnosti s kulatým stolem a několika židlemi. Sedělo tam pár roztleskávaček, nějaké holky a kluci a Leslie. Když jsme zasedli, Leslie začala v sešlosti.