BRADAVICE 1 - Utajené Příběhy

9. Příběh - Viteál

Téma: Lucius Malfoy

V pracovně Luciuse Malfoye.:

,,Bello, kdy půjdeš ke Gringottovým.? Potřeboval bych vyzvednout nějaké zlato." Ptal jsem se sebejistým hlasem a vzhlédl od rozepsaného pergamenu.

Bellatrix Lestrange se naklonila nad stůl a přimhouřila oči. Podívala se na mě svým šíleným pohledem. ,,Nejsem domácí skřítek, abych plnila tvoje příkazy, Luciusi!" štěkla a podívala se na popsaný pergamen.

Byl to seznam jedů z mých soukromích zásob, přesněji, jedy které mi již došli. ,,Zapomněl jsi kyanid." Ušklíbla se.

Vzhlédl jsem. ,,Kolikrát ti mám říkat, že mi máš hlásit, když si něco bereš!" procedil jsem skrz zaťaté zuby. Už jsem měl Belly dost, roztahuje se v mém sídle jako by jí to tu patřilo..

Bella se škodolibě usmála. ,,Nutně sem ho potřebovala, minulý týden jsem si trochu hrála.. Ach, to bylo něco.." usmála se nad nějakou vzpomínkou. ,, Myslím, že by jsi měl do sklepení poslat skřítka. Je potřeba to tam uklidit."

Vztekle jsem praštil pěstí do stolu až Bella nadskočila. Tomu jsem se musel usmát. ,,Pošli ho tam sama, když potřebuješ! Ale netahej do mého sídla tu špinavou lůzu!! Když potřebuješ někoho mučit, tak si najdi jiné místo!" Naštvaně jsem připsal na pergamen kyanid a odložil brk.

Bella se odtáhla a pochodovala před mým stolem sem a tam. Prohlížela si vše, co jsem měl na policích i na stěnách. ,,Ničeho se nedotýkej, Bello!" sykl jsem na ni, když natahovala ruku k mé soukromé zásobě Ohnivé whisky.. Pokrčila rameny a ruku nechala klesnout..

S vítězným výrazem na tváři jsem se narovnal a opřel ve svém pohodlném křesle. ,,Takže..." začal jsem znova, ale dveře mé pracovny se rozlétly a dovnitř vešel... On...

Okamžitě jsem vstal a mírně se uklonil, Bella udělala to samé. Lord Voldemort přešel pracovnu až k Belle a popadl mou ohnivou whisky. ,,Luciusi, drahý příteli. Mám pro tebe úkol." Usmíval se na mě. Bylo to děsivé. Poslušně jsem sklonil hlavu a odešel od stolu.

,,Můj Pane?" zeptal jsem se a postavil se vedle Belly. Pán Zla se posadil do mého křesla a láhev whisky přitiskl ke svým rtům. Potlačil jsem znechucený sten a sklopil pohled. Nemohl jsem se dívat na to jak pije mou desetiletou whisky, kterou jsem měl jen na výjimečné příležitosti.

Voldemort se na mě podíval a láhev odložil. ,,Myslím že ten úkol přenechám Belle." Řekl chladně a otočil se na ni. ,,Dnes se vydáš do Příčné ulice. Půjdeš ke Gringottovým a dáš do svého trezoru toto." Mávl hůlkou a na stole se objevili dvě černé kožené krabičky. ,,Má to pro mne velkou cenu, pokud se s tím něco stane.. Zaplatíš za to vlastní krví!" prudce vstal a přešel ke dveřím. ,,Ještě dnes, Bellatrix!!"

Oba jsme se uctivě poklonili. ,,Samozřejmě můj Pane." Řekla Bella, v jejím hlase bylo poznat, že je hrdá na to, že jí pán Zla tolik důvěřuje.

Chladně jsem ji sjel pohledem a posadil se do svého křesla. Láhev whisky jsem mávnutím hůlky nechal zmizet. Už jsem neměl v plánu ji pít.. ,,Takže Bello, když už tam půjdeš. Dám ti svůj klíč a přineseš mi 200 galeonů." Bella přistoupila blíž ke mně.

Oba jsme se dívali na kožené krabičky a přemýšleli co v nich asi může být.. Zvedl jsem ruku, ale Bella byla rychlejší. Otevřela krabičku a zalapala po dechu. ,,Nádherné! Můj pán má výborný vkus."

Viděl jsem na ní že je vzrušená, milovala tyhle cetky. ,,Bello, je to jen nějaká cetka, máš trezor plný zlata. Co víc by jsi ješ.." ,,Luciusi! Tohle není cetka! Je to pohárek Helgy z Mrzimoru!" štěkla na mě a ukázala na erb vyrytý na pohárku.

Zatnul jsem zuby. ,,Neskákej mi do řeči!!" ale na pohárek jsem se podíval.

Měla pravdu, zvedl jsem jedno obočí. ,,Myslel jsem že uznává jen Zmijozel." Zašeptal jsem do ticha. Bella se stále skláněla nad pohárkem. ,,Pche, pán Zla může uznávat cokoliv. Nemusíme to vědět, ale tohle, není jen pohárek. Cítíš to?" odmlčela se a natáhla dlaň nad pohárek.

Její oči se rozšířili a po chvíli roztáhla rty do blaženého úšklebku. Zadíval jsem se na pohárek. ,,Ano, Bello.. Je to plné černé magie." Zašeptl jsem.

Bella se naklonila nad pohárek a natáhla nosem, jako by chtěla tu magii vtáhnout do sebe. Slastně se usmála a prudce vydechla. ,,Luciusi, on je tak mocný!!" oči jí jiskřili vzrušením.

Jen jsem se ušklíbl nad její reakcí. ,,To je." Začal jsem prohledávat šuplíky a hledat klíč od trezoru.

,,LUCIUSI!" štěkla na mě a já zvedl hlavu, praštil jsem se o desku stolu. ,,Co je?!" naštvaně jsem si mnul zátylek.

Ona měla tu věc v ruce. ,,Myslím, že ty fámy jsou pravdivé." Usmála se a položila pohárek zpátky do pouzdra. ,,Myslím že je to viteál." Zašeptala poslední větu a naklonila se ke mně. ,,Víš co to znamená? Náš pán je nesmrtelný!"

Nevěřícně jsem se díval na tu věc. Najednou mi pohárek připadal odporný, hnusil se mi. ,,Ano, asi máš pravdu." Zašeptal jsem a odvrátil pohled.

,,Měla by jsi to odnést! Kdyby se s tím něco stalo, zabil by nás všechny!" přikázal jsem jí. ,,Zavři to a odnes to z mého domu!!" Stále jsem šeptal, ale v mém hlasu byl slyšet strach a odpor. Bella se tomu hlasitě zasmála, tak nahlas až jsem sebou trhnul.

,,Luciusi, ale jak to dokázal? Jak k němu přišel?!" stále se dívala na tu cetku.

,,To nevím a upřímně, ani to vědět nechci! On je schopný všeho." Bella se na mě podezřívavě podívala. Nadechl jsem se a snažil zklidnit paniku v mé myslí. ,,Samozřejmě, je to nejmocnější čaroděj všech dob. Bello, jistě. Nemůžeme se divit, že má v rukávu takové esa." Dodal jsem s ironií, kterou Bella přehlédla a usmál se na ni.

,,Jak k tomu asi přišel?.." opakoval jsem její otázku. ,,Myslím, že to se nikdy nedozvíme. Jistě pro tu věc zabil spoustu lidí." Upřel jsem pohled na pohárek a zamyslel se.

V hlavě mi probíhalo mnoho scénářů.. Jak Voldemort zabíjí nevinné kouzelníky, jen aby získal ten pohár. Vraždí celé generace kouzelnických rodin..

Otřásl jsem se a Bella se rozesmála. ,,Luciusi? Jsi celý bledý, snad nemáš strach z malého pohárku?!" posměšně si odfrkla. ,,Jeho vytvoření je náročné, jen silný čaroděj jako je Můj pán, dokáže něco takového vytvořit. Rozpoltit svou duši... ooh,.." Zase měla ve tváři zasněný vyraz, raději jsem se neptal na co myslí.. Tušil jsem kde bloudí její představivost.

Ale ta moje byla úplně jinde.. Pán Zla, usmívající se nad mrtvými těly. Pán Zla skloněný nad pohárkem a z jeho hůlky sálá černá magie, která se vsakuje do pohárku..

Moji mysl pohltila děsivá myšlenka..

,,Co když jich má víc?" zašeptal jsem do ticha a Bella se na mě vzrušeně usmála.

Tak tímto ukončuji povídky s Luciusem a příště snad přidám o někom zajímavějším. Ještě jednou upozorňuji na fakt, že toto jsou jen povídky z mé, nyní zrušené knihy LUCIUS MALFOY. 

Za vaše názory budu moc ráda a hvězdičky velmi potěší.  

Vaše Lily