Jmenovala se Keira

3.kapitola - Dědic trůnu

Druhý den ráno ji slunečními paprsky probudilo slunce. Princ už byl na nohou a nervózně přecházel po pokoji.

,,Děje se něco?" zeptala se dívka, když si protřela oči.

,,Děje," řekl Fred a zadíval se na svou rozespalou a rozcuchanou společnici. ,,Otec si mě prý přeje dnes v jedenáct vidět. MadameFuj mi neřekla proč, ale tak..., jak že je to slovo?"

,,Blbě."

,,Ale tak blbě se u toho tvářila, že z toho začínám mít hrůzu."

,,To nic nebude," mávla dívka rukou a zachumlala se pod deku, co přes ni Fred v noci přehodil. ,,Určitě ne nic, co by stálo za nedostatek spánku." Obrátila se na bok, jakože bude spát.

,,Musíš vstát nebo tě tady najdou a nikam nepojedeme."

,,To je to nejmenší," uchechtla se dívka, posadila se a začala vypočítávat na prstech. ,,Pak by mě taky mohli vyhostit z království, zbičovat, zavřít, předhodit psům, nechat napospas MadamFuj, odvléct,..."

,,Já bych to nedovolil," řekl rázně princ a přisedl si k dívce. Objal ji kolem ramen a chvíli se oba ponořili do vážné nálady. Hráli si s plamínkem, který před jedenácti lety zažehla nevinná sirka přátelství.

,,Nikdy."

Dívka kývla, pak strhla z obličeje smutek a vážnost a přehazujíc přes sebe plášť, zamumlala: ,,Tak dej vědět, až se dozvíš něco, co by stálo za moji pozornost."

***

,,Tak to opravdu stojí za moji pozornost," vykulila oči dívka, když jí princ pověděl o převratné novince. Byl bledý a vypadal, že to s ním každou chvíli sekne.

,,Hele Frede, to že je tvůj táta nemocnej, to vím. Ale vážně. Opravdu mi chceš tvrdit, že pořádá ples, na kterém si máš vybrat nějakou nafoukanou nánu z jinýho království?"

,,Jo," polkl Fred. ,,A to předpokládám, že už mi nějakou vybral, protože mu jde o to, aby byla co nejbohatší."

,,Mmm...tak to je blbý." Dívka si poškrábala na hlavě a pak se podívala na prince, který vedle ní seděl na plotě, výraz měl jako vyvoraná myš, co kouká na garážovej vjezd a neměl daleko ke zvrácení se dozadu.

,,Frede," šťouchla do něj. ,,K pramenům se podíváme jindy, není konec světa. Tak si na sebe vezmeš ten hnusnej oblek, zatancuješ si s pár princeznama, pošlapeš jim nohy a ony nakonec raději odjedou domů." Začala se chechtat.

,,Všichni budeme šťastný a ony..."

,,Ty to nechápeš!" vybouchl Fred a dívka se rychle stáhla zpátky, překvapená jeho reakcí.

,,Já se musím oženit! Otec umírá, ať už to vezmeš s kterékoliv strany a já jsem jediný dědic! Musím dosednout na trůn a chopit se vlády a on mi žezlo nepředá, dokud mě neožení! Ty z toho máš sice srandu, ale mě to teda moc vtipný nepřipadá!"

Seskočil z plotu.

,, Budu si muset vzít nějakou královskou fuchtli, co jsem nikdy v životě neviděl a budu přitom sledovat, jak mi holku kterou miluju, odvádí nějaký řemeslník! Přijde ti to vtipné, Keiro!? Tobě je možná jedno, koho si vezmeš, ale mě ne!"

,,Počkej, já jsem to tak nemys.."

,,Směj se laskavě problémům někoho jiného, ano?!"

Princ se otočil a rázným krokem se vydal k hradu.

,,Urážlivec, urážlivá," zanadávala dívka a vydala se opačným směrem.

Odmala byl takový.

No, oni byli takoví vlastně oba.

Ahojky! Dnes je kapitola trošku kratší, ale to jen proto, aby mi tak hezky vyšla ta poslední věta ;) Doufám, že se vám povídka líbí a moc děkuju za ty hlasy a přečtení :) Nejsou to astronomická čísla, ale i tak z nich mám prostě ohromnou radost. Pro ty, kteří čekají vznešené dámy, samet a nebo naopak krvavou bitvu a řinčení mečů, mám vzkaz - vydržte. Všechno tohle tam je :)
 Přeju vám všem krásný zbytek týdne :)

S láskou,
vaše El Merible