Nech mě být

Kapitola 2.

Zabouchla jsem za sebou dveře a vyběhla schody do svého pokoje po dvou. Máma ještě nebyla doma, a tak jsem nemusela mít strach, že uvidí mé rozpárané tričko. Neměla jsem náladu jí vysvětlovat, co se stalo.

Chtěla jsem se převléknou do jiného oblečení, ale když jsem nic nenašla, vzala jsem si pyžamo. Šla jsem do koupelny a koukla se na sebe do zrcadla. Mé dlouhé hnědé vlnité vlasy byly celé zacuchané. Všimla jsem si, že mám na lopatce modřinu, zřejmě od toho jak jsem narazila do zdi.
Načesala jsem si vlasy, a pak sešla dolů do kuchyně, připravit si něco na svačinu. Máma přišla domů asi hodinu po mně a po delším přemlouvání uvařila večeři.

"Tak povídej, jaké máš známky. Budeš mít tu čtyřku z biologie?" Zeptala se mamka, když jsme jedly zapékané brambory.

"No.. zítra píšu poslední test, který rozhodne, ale nevidím to nějak slavně. Ten učitel mě nemá zrovna v lásce." Smutně jsem se koukla do svého talíře.

"Tak proč se neučíš? Když jsem přišla domů, byla jsi zase na počítači." Vyjela na mě.

"Na počítači jsem byla sotva dvacet minut, musela jsem si jen něco vyřídit s kamarády. Však se teď půjdu učit." Snažila jsem se mamku uklidnit.

"Ty Amando, neblbni. Byla by škoda, aby chytrá holka jako ty měla na vysvědčení čtyřku." Já jsem si ale jako chytrá moc nepřipadala, spíše průměrná. Za co jsem ovšem mámě byla nesmírně vděčná je to, že i když ona sama kdysi bývala jedničkářka, nechce ze mě mít nějakou šprtku. Samozřejmě, že by asi byla ráda, kdybych měla jedničky, ale nechá mě rozhodovat si o svém životě naprosto sama.

Po večeři jsem šla nahoru do svého pokoje a po zbytek večera jsem se učila. Kvůli modřině na zádech se mi nedařilo usnout a tak přemýšlela o tom, co se dneska stalo. Napadlo mě jak se asi cítí Petr. I když udělal hroznou věc, bylo mi ho celkem líto.

...

Ráno jsem zaspala. Utíkala jsem vzbudit mamku, a pak jsem se šla upravit. Ani jsem se nestihla nasnídat a běžela jsem na autobus. Do třídy jsem naštěstí dorazila dříve než učitel, ale to mým spolužákům nezabránilo v tom, aby si ze mě utahovali, že jdu zase pozdě.

První dvě hodiny byly zcela nezáživné a dokonce se mi podařilo na krátký čas usnout, ale hned třetí hodina, kdy jsme měli biologii mě dokonale probrala. Test se mi podařilo napsat celkem dobře, což mě upřímně řečeno překvapilo a dokonce si myslím, že by se i moje známka mohla zlepšit.

Další hodinu měl být seminář z angličtiny. Šla jsem s mojí kamarádkou Monikou po chodbě, ale pak jsem si uvědomila, že na tento předmět se mnou chodí Petr. Chvíli jsem přemýšlela, jestli se nemám vypařit, ale když jsem přišla do třídy, dozvěděla jsem se, že Petr dneska není ve škole. Nijak mě to nepřekvapilo, asi ho to sebralo stejně jako mě.

Zbývala poslední hodina před přestávkou na oběd. Jelikož zbývají dva týdny do letních prázdnin, učitelé nám většinou nechávají volnou zábavu, a tak jsme s kamarádkami celou hodinu proklábosily. Ony se pak vydaly na oběd, ale protože já jsem oběd na dnešek přihlášený neměla, raději jsem si šla na benzínku kousek od naší školy koupit bagetu a Nestea.

Po cestě zpátky do školy, jsem měla pocit, jakoby mě někdo sledoval. Asi jsem byla trochu paranoidní. Zašla jsem za roh a rozeběhla se. Doběhla jsem až ke vchodu do školy a otočila se na místo, odkud jsem přišla. V tu chvíli se na rohu zastavila mužská postava zahalená v černé mikině s kapucí. Tomu muži nebylo vidět do obličeje, ale já jsem na sobě naprosto zřetelně ucítila jeho pohled, a tak jsem se šla raději schovat do školy.

Měla jsem takový hlad, že bagetu jsem snědla během tří minut.

"Nechápu kam to zrovna ty dáváš." řekla mi kamarádka, když si sedala do lavice přede mnou.

"Že jo, žere jako slon, ale je hubená, jako lunt." zasmál se spolužák, který zrovna přišel do třídy.

Nemám moc ráda narážky na to, kolik toho sním, a tak jsem se jen usmála a otevřela si Nestea, abych to zapila.

...

Po škole jsem šla domů s Monikou a po cestě jsme probíraly různé kluky. Přiznala se mi, že se jí kromě dalších tří kluků z vyššího ročníku, které jsem vůbec neznala líbí také Petr. Upřímně už mě nebaví jak každá holka básní o tom machýrkovi. Raději jsem změnila téma a začala se bavit o naprosto úžasném festivalu, který by se měl konat příští týden.

Rozloučily jsme se na našem běžném místě a každá z nás šla na opačnou stranu. Když jsem dorazila ke svému domu, všimla jsem si na příjezdové cestě nějakého auta. Nenápadně jsem nakoukla na sedadlo řidiče a uviděla ho.