Schizofrenická Hra

Válka

Okolo mě byl neskutečný shon, ale bylo mi to jedno, protože já měl dost práce s mapama a papírama na velkém stole přede mnou. Zkoumal jsem okolí klanu do posledního detailu. Od papírů mě ale vytrhl hlas.

„Pane? Pane!"

Zvedl jsem hlavu k hnědovlasé dívce, která přiběhla do síně, kde jsem byl. Párkrát se prudce nadechla, aby mohla mluvit.

„Pane, Sarao, oni překročili severní hranici lesa!" vykřikla udýchaně. Zaslechl jsem, jak několik lidí poblíž zalapalo po dechu. Já se ale ušklíbl.

„Výborně~. Pasti v lese hodně z nich zastaví. Jenny, svolej První skupinu* a ať je jdou pozdravit. A někdo mi hodně rychle sežeňte všechny telepaty."
Konec věty jsem řekl spíš do davu, než na dívku přede mnou. Někdo za mnou se ozval, že je sežene a pak jsem slyšel už jen rychlé kroky. Jenny přikývla a pak odběhla. Zas jsem sklonil hlavu k mapám. Takže sever, jo? Tam je nejvíc pastí. Taky pitomci, že si to nezjistili dopředu.

„Dashi?" ozvala se za mnou Sára. Napůl jsem k ní otočil hlavu.

„Copak?"

„V pohodě? Jestli chceš, můžu-"

„Ne, v poho. Tohle zvládám. Co se týče válčení, tak jsem po Septimovi, takže v tom se vážně vyznám. Ale díky, Samiro," přerušil jsem jí. Neříkal jsem jí sice úplně pravdu, v pohodě jsem nebyl, ale když na vás útočí něco o víc jak dvou desítkách tisíc potvor, nikdy nejste v klidu. Sára přikývla a pak se koukla na mapy.

„Pane, telepati jsou tady," ozval se za mnou hlas. Otočil jsem se. Kus ode mě stálo deset lidí, mezi nimi i Sunny se Stormem. Moon zrovna přicházela. Takže jedenáct, jsou tu všichni, super. Kývnutím jsem poděkoval tomu, co je svolal, a pak jsem se k telepatům otočil.

„Tak jo. Každej z vás dostane úkol. Někdo bude muset spolupracovat s První skupinou a bude muset jít s nimi. Tak, Wille?" oslovil jsem asi třináctiletého černovlasého klučinu. Vzhledově třináctiletého.

„Ty by ses k První mohl přidat. Díky svojí výšce by pro tebe neměl být problém dostat se k Sarao a trochu je zastrašit. Stačí-"

„Oslabit prvních pár řad, První si s nima poradí. Jasňačka," ozval se Will. Přikývl jsem a Will pak rychle odešel. Otočil jsem se na zbytek. Přesněji na dvě naprosto stejné dívky se stříbrnými vlasy a jasně zelenýma očima.

„Tak jo. Medvíďata, vy běžte na severní hradby a kontrolujte, jak daleko Sarao je."

Dívky přikývly a pak odběhly.

„Tede, Jacku, Simone, Tino a Leo. Vy půjdete kus za První, obejdete je ze stran a dostanete se mezi lidi ze Sarao. Nadělejte co největší paseku, ale nenechte se za žádných okolností chytit ani zabít."

Oslovení, tedy zelenooký hnědovlásek, jeden vyholenej chlápek s bílýma očima, blonďák s modrýma očima a dvě černovlasé dívky, jedna zelenooká, druhá hnědooká, přikývli a odešli. Koukl jsem se na trojčata, kteří mi tu jako jediní zůstali.

„Sunny, Storme, vy leťte nad Sarao a zjistěte mi, kolik jich je, jestli proti nám jdou všichni, nebo ne. Pak najděte vůdce a jeho nejbližší rádce a jděte po nich. Nezabijte je, ale natolik je psychicky vystrašte, že se obrátí a vypadnou. Platí pro vás to, co pro všechny ostatní. Za žádnou cenu vás nesmí chytit ani zabít."

Oba přikývli a pak zmizeli. Otočil jsem se na Moon. Nervózně si mnula ruce a trochu se třásla.

„Moon? Jestli chceš, nemusíš se zapojovat, tvůj úkol můžu dát někomu jinýmu."