Schizofrenická Hra

Trojčata

... Co za příběh teď?
...
Bando?
...
No bezva. Ještě na mě všichni hodili bobek. No jasně, proč taky ne, že ano? Vždyť... Tohle vůbec není o nich.
°Vážně ne~?°
No, tak zrovna tebe jsem tu nechtěla.
°Mě nechce nikdy nikdo.°
Přesně tak. ^^
°...°
Nah, sorry... Co kdybys protentokrát vyprávěl něco ty? :3
°Nemám moc, co. Nejsem nikdo zajímavej.°
A já jsem jednorožec, viď?
°Meh.°
... A co třeba to, jak ses spolu se sourozencema dostal do klanu? :3
°... To... Není úplně nejlepší téma...°
Ale prosímtě. Vždyť to je zajímavý.
°... No tak jo...°
Děkuju. ^^
°Jo, v pohodě. Za málo... Kiku?°
Hm? ^^
°Co všechno... Mám říkat?°
Hm..... Co začít požárem?
°*trochu ztuhl* ... Jo... Okay. Hehe. Dobře...°
To vám bylo pět, co?
°Jo. Krom Silver, samozřejmě.°
No jasně, to jo. Tak... To můžeš vyprávět jakoby ze svýho pohledu, cos tenkrát cítil.
°.... Jo... Zkusím to...°
Díky. ^^

×××

Zrovna jsem skládal puzzle. Sunny seděl vedle mě a něco kreslil. K nám do pokoje vešla Moon. Nikdy jsem ten pokoj neměl moc rád. Byl na mě moc... Barevnej. Stěny byly každá jinou barvou, jedna červená, druhá modrá, pak zelená a žlutá. U žluté stěny měl postel Sunny. Já spal u modré. Krabice s hračkami vedle obou postelí, obě dvě křiklavě oranžové. Místo skoro celé červené stěny bylo obří okno, který jsme nesměli otevírat. To mohli jen rodiče nebo Silver. V rohu stály dvě skříně. Já si u rodičů vyprosil jednu ze šedého dřeva. Moc do pokoje nezapadala, ale to mi bylo fuk. Sunny měl bílou skříň.
Zvedl jsem hlavu od skládačky, která už mě stejně přestala bavit.
„Storme? Táta s tebou chce mluvit," řekla Moon potichu. Trochu jsem přikývl a zvedl se na nohy. Prošel jsem okolo Sunnyho a lehce ho vytahal za ucho. Tiše vypískl a já se zasmál.
„Ty seš zlej," řekl Sunny uraženě. Široce jsem se na něj usmál a pak odešel z pokoje. Rychle jsem prošel dlouhou chodbou plnou portrétů různých lidí. Vždycky jsem se v tý chodbě bál. Všechny ty obrazy mě sledovaly naprosto bez výrazu a občas, když jsem se pečlivě podíval na jeden obraz, měl jsem pocit, že se na mě ostatní šklebí.
Došel jsem nakonec chodby a najednou jsem uslyšel menší ránu. Řekl jsem si, že asi zas něco spadlo někomu z našich sluhů. Nemehla. Prošel jsem proskleným předělem a došel k velkým schodům. Všechno v domě bylo z tmavého, lakovaného dřeva. Krom našich pokojů. Sešel jsem schody do spodního patra a všiml si malé hromádky popela, která ležela kus od schodů. Protočil jsem oči.
„Emily!" zakřičel jsem.
„Už jdu, mladý pane," ozval se dívčí hlas a chvíli poté se z jedněch z mnoha dveří vynořila drobná černovlasá dívenka oblečená v klasickém maidkovském oblečku. Stejně nechápu, proč otec chce, aby tak byly oblečený všechny naše služebný. Vždyť... Je to odporný. Emily došla kousek ode mě a lehce se uklonila.
„Čeho si žádáte, mladý pane?"
Kývl jsem hlavou k hromádce popela. Emily se podívala stejným směrem a pak přikývla.
„Velice se omlouvám, mladý pane. Ihned to uklidím."
„V pohodě," odpověděl jsem a pak vyrazil do chodby plné dveří. U jedněch jsem se zastavil a pak zaklepal. Ozvalo se rázné 'dále' a já hmátl po klice a otevřel dveře.

×××

Storme?
°... Ne, já... Nedokážu to říct...°
... Chápu. Nemusíš.
°*zmizel*°
Hm~. A co teď? Chtělo by to ten příběh dokončit... Kdyby tu teda někdo byl. Což není.
\Řekl kdo? ^^ *objevil se v sedě na okenním parapetu a na jeho nohou leží do klubíčka stočená pískově žlutá kočka s hnědýma špičkama uší a ocásku*/
Ahoj, Sunny. Kdes zas byl?
\Pracovat./
... Nic víc mi neřekneš?
\Ne./
Tak dík, hele.
\Nemáš vůbec zač. *podrbal kočku na jeho klíně za ušima*/
...
\^^/
Boha jeho. Hele, Storm tu vyprávěl příběh. nechtěl bys ho dokončit?
\Podle toho, co to je za příběh./
Požár vašeho domu. A pak to, jak jste se dostali do klanu. :3
\....... Meh, klidně to dokončím./
Dobře. Díky. ^^
\Maličkost. Jen... Storm to vyprávěl ze svého pohledu, co?/
Jep jep. :3
\Okay... Já nevím, co tam s otcem v pracovně řešili. Nikdy to nikomu neřekl./
Jo, v pohodě. Můžeš začít tím, když Storm odešel z vašeho pokoje, aby šel za otcem. ^^
\Jo, dobře. Tak jo./
Super. :3