Zastavila jsem se u jeho postele a v tichosti ho sledovala. Jako vždycky ležel na boku schoulený pomalu do klubíčka. Díky mně si navykl takhle spát. Pramen černých vlasů mu spadl přes obličej, tak jsem ho zas jemně odhrnula. Jen jsem si nedala pozor a jedním drápkem na konci nohy podobné pavoučí jsem ho lehce škrábla do tváře. Nebylo to moc, ani mu netekla krev, ale vzbudilo ho to. Rozespale pootevřel oči, ale jakmile mě zaregistroval, vytřeštil oči a prudce se nadechl, že vykřikne. Rychle jsem mu překryla pusu koncem jedné z nohou, který byla zakončená třemi "prsty". Ty jsem mu pevně zaryla do tváří a brady, aby byl zticha. Z ran po drápcích mu tekla krev, ale podle mě to teď byl jeho nejmenší problém.
„Pročpak bys chtěl křičet, bouřko~? Vždyť sám říkáš, že nikoho nepotřebuješ~," řekla jsem tiše. Vyděšeně mě sledoval a strachy se nemohl ani hnout. Jeho strach byl cítit celým pokojem, nádherná vůně.
„Ty mi neodpovíš~?" zašeptala jsem po chviličce. Nemohl odpovědět, ale tahle věta jako kdyby ho probrala. Začal sebou zuřivě škubat, až se mu povedlo dostat mojí nohu z pusy. Okamžitě se nadechl.
„Sunny! Po-" začal křičet, ale já mu pusu okamžitě zas zacpala a zároveň jsem ho ostatníma nohama chytila za ruce a nohy a pevně je přitiskla k posteli.
„Tak ty bys chtěl tuhle krásnou chvíli narušit, jo~?" zavrněla jsem. Snažil se vyškubnout, ale když jsem se o něj opřela celou vahou, vzdal to a jen mě vystrašeně sledoval. Pomalu jsem se sklonila k jeho obličeji. Byl bílý jak stěna a na čele a spáncích měl kapičky potu.
„Ty se snad bojíš~?" řekla jsem naprosto očividnou věc, abych ho vyděsila ještě víc. Pak jsem se pomalu přesunula k jeho krku a kusadly se jen lehce dotkla. Ztuhl a pak sebou zas začal trhat. Pevněji jsem ho sevřela a pak ho prudce kousla. I pod nohou na jeho puse jsem ucítila, jak bolestně vykřikl, ale tak nějak jsem to ignorovala. Schválně jsem trhla hlavou do strany, čímž jsem mu vytrhla kus masa. Spokojeně jsem ten kus snědla a pak se na něj podívala. Měl přivřené oči, ze kterých mu tekly slzy bolesti, a ve tváři už neměl ani trochu barvy. Zas sem ho lehce kousla do krku, napila se jeho krve a zároveň jsem mu do oběhu pustila jed.
„Tak zas někdy jindy~," zavrněla jsem a pak jsem ho pustila, změnila se na normálně velkého pavouka a vylezla pootevřeným oknem ven.
ČTEŠ
Schizofrenická Hra
Fantasy(Co sem napíšeš?) Mno, hele, netuším. (Jak jako netušíš?) No prostě nevím, nic mě nenapadá. [A to si říkáš spisovatel?] Kušuj, Maxi. (Proč by měl bejt zticha?) Neřešte to. Prosím. Ani jeden z vás. {A já můžu?} *neidentifikovatelný pazvuk utrpení* \W...
