Speed, Strength, Stamina ✖️

🔸6🔸

*na obrázku - Falcon*

„Dobré ráno," probudí mě dědův hlas a ostré sluneční paprsky píchající mě do očí.

„Eeehhmm, vždyť je víkeeend," protáhnu unaveně.

„Na ranči neexistuje víkend," prohlásí nekompromisně děda a elegantně opustí můj pokoj - přičemž nezapomene zakopnout o jeden z mých kufrů. „A vybal si věci!" dodá ještě. Mojí odpovědí je jen zavrčení, ale jeho rozkazy uposlechnu a vstávám.

Nějak se navléknu do volných tepláků a přes tričko přehodím vlněný svetr. Vlasy jen nějakým záhadným způsobem shromáždím do drdolu a už si to peláším dolů po točitých schodech.

Dole si na nohy hodím nějaké vysoké gumáky - první, které jsem spatřila - a přehodím přes sebe nějakou bundu - taky první, která se mi dostala pod ruku - a vyběhnu ven do zimy. Je sice zima a sníh, ale svítí do toho sluníčko, jehož paprsky mě před chvílí tak popudily.

Přiběhnu do stodoly a zjistím, že koně už jsou po snídani a děda zrovna vstupuje do Falconova boxu se štajgrem v ruce. Jakmile ho však ryzák zmerčí, otočí se k němu zadkem a tváří se nanejvýš popuzeně.

Tomu nerozumím, ještě včera byl úplně klidný a milý a teď k sobě nechce pustit dědu? Snad si děda hned neznepřátelil i jeho.

„Co je?" přistoupím opatrně ke svému prarodiči.

„On je trochu šáhlej, víš? Proto jsem chtěl, abys ho vzala na ten štajgr... Prostě hřebčí, no," řekne trochu sklesle děda. Určitě chtěl, abych šla v jeho stopách a jezdila a závodila na něm.

„Včera byl v pohodě, když jsem ho vedla do stáje," namítnu.

„No, když jde domů, kde na něj čeká žrádlo tak je pochopitelně každej kůň zlatej. Ale asi jsem s ním měl začít pracovat dřív. Hned jak jsme prodali April, tak začal být takovej divnej. Ale to je u takovejch hříbat normální, má prostě pubertu a hřebčí," ujistí mě ještě jednou děda.

„Nech mě to zkusit," poprosím a dřív než stačí cokoliv namítnout, seberu mu štajgr z ruky a otevřu dveře boxu. Hned, jak trochu zavrzají panty, Falcon otočí hlavou a prohlédne si mě. Zřejmě přemýšlí, jestli mě pustí, nebo jestli mě vyžene.

„Ahoj, chlapče. To jsem já, Jade. Včera jsme se seznámili, pamatuješ?" vypadá to, že přemýšlí. „Neboj se mě, nic ti neudělám."

Natáhnu k němu ruku. On trochu stáhne ocas, ale otočí se ke mě hlavou. Očuchá si moji ruku a znovu se zamyslí. Velmi přemýšlivý koník, tenhle ryzák.

Pak ale couvne a pohodí hlavou. Odfrkne si až mu od nozder jde pára do dnešního chladného rána. Znovu pohodí hlavou a tentokrát se postaví na zadní nohy a hrábne po mě kopytem.

Naštěstí stihnu ucouvnout a vylézám z boxu, trochu udýchaná.

„Jseš v pohodě? Neudělal ti nic?" strachuje se děda. Já ho jen odmávnu. „No, říkal jsem, že hřebčí," dodá znovu a trochu si oddechne.

Pohlédnu na zmateného Falcona. Zklamalo mě to. On se tváří tak... povýšeně. To mi dal dost najevo. Myslí si, že on je ten vůdce. Tak procházka se asi nekoná.

„Vezmi Joseiho, já to s ním zkusím jinak," poručí mi děda a já se vydávám k poníkovu boxu.

Ovšem hned, jak otevřu dvířka, poník se už zase chystá vystartovat. Tentokrát už jsem ale připravená a zastoupím mu cestu. Malinko ho pokářu a natáhnu se pro ohlávku, vysící na háku na boxu.

Nasadím mu ji a připnu k ní vodítko vysící na tom samém místě. A jdem ven. Ven hezky do zimy. A já se pustím do čištění boxů. Jak zábavné.

***

Naštěstí jsem čistila pouze dva boxy, ale snažila jsem se to udělat co nejpečlivěji. A bolí mě z toho záda. Možná bych dneska mohla zkusit olonžovat Joseiho a pustit Falcona jen tak do volnosti a zkusit si to s ním nějak ujasnit. Jenže nastává jeden problém - nemáme jízdárnu ani žádnou kruhovku.

Během oběda se na to dědy zeptám a pak s tím zkusím něco udělat. No, lonžování ve sněhu bude asi fakt sranda. Možná zkusím ten sníh nějak odhrnout a postavím třeba nějaké kavaletové cvičení. Wow, mě to ale pálí.