Nákaza

Město

   Pár týdnů jsem tady žil v poklidu. Když v tu mi začaly docházet zásoby jídla a pití. Zabalil jsem si věci do batohu. Prohledal ještě jednou pořádně dolní patro, kde jsem nic nenašel a tak jsem se vydal ven jenom s kuchyňským a kapesním nožíkem. Pořád jsem se díval kolem sebe, necítil jsem se venku moc bezpečně. Šel jsem směrem k autu když jsem si všiml malé zchátralé boudy za domkem. V momentě jsem se od auta otočil a vydal se směrem k budce. Cestou jsem si dával ostražitý pozor, aby po mě něco neskočilo. Došel jsem k boudě a všiml si že je zamknutá. Od téhle jsem klíče neměl. Přemýšlel jsem, jak se dostanu dovnitř. Položil jsem si k boudě batoh s věcmi a popošel kousek od ní. Párkrát jsem se nadechl a vydechl, připravil se a jako kdyby mě blesk švihl do zadku jsem vystřelil směrem k boudě. Nabral jsem rychlost a připravoval se na bolest. Silně jsem narazil do dřevěné desky s panty sloužící jako dveře.Dveře se zlomily a spadly dovnitř místnosti a já na ně. Pomalu jsem se zvedal a mnul si rameno, kterým jsem do desky narazil. Dost to bolelo, ale po chvíli se bolest utišila. Sebral jsem dveře ze země a vyhodil je ven pryč ode mně. Kouknul jsem se do boudy a našel tam spoustu věcí. Od lopat až po krumpáče. Prohraboval jsem se v nářadí a hledal něco užitečného. Za hromadou lopa, motyk, krumpáčů a sekery jsem našel mačetu. Jemně jsem projel přes její ostří a byla ostrá. Sebral jsem si jí a sní i sekeru, pro případ nouze. Ještě jednou jsem boudu prohlédl a když jsem se ujistil že tam nic není vrátil jsem se zpět k autu.
Otevřel si dveře a batoh s věcmi hodil na sedadlo spoluřidiče. Nasedl jsem, zavřel za sebou dveře a nastartoval. Vyjel jsem pryč z lesa, zpět na silnici. GPS byla vybitá a já nevěděl kde přesně jsem a kudy nejlíp k městu, nebo obchůdku. Cesta byla prázdá, když nepočítám ty nabourané auta a ležící mrtvoly. Teda myslím si že to jsou mrtvoly, ale radši jsem to nezjišťoval a jel pořád rovnou cestou dál a dál. Pryč od civilizace. Projížděl jsem nějakým lesíkem, tunelem plného Zombie a pak kolem zpola oraného pole s pluhem uprostřed. Cítil jsem se dost v bezpečí, přece jenom. Nikde žádný Zombie a ani stopa po živém, nedotknutém člověku. Jel jsem strašně dlouho. Nevím kudy jsem jel, ale neviděl jsem žádné náznaky města. Řídil jsem se jenom podle značek na velkých křižovatkách, které jsem moc nevídal. Nevím jak dlouho jsem jel. Když jsem vyjížděl slunce vycházelo, teď už bylo slunce přímo nade mnou. Takže jsem předpokládal že jsem jel asitak pět nebo šest hodin.
Kde to jsem? Až někde v Rakousku ne? Pomyslel jsem si.
Přes mlhu jsem moc do dálky neviděl a světla jsem nemohl zapnout, ale krátkou chvíli jsem někde v dáli viděl špičky mrakodrapů a lesklé stříbrné střechy domů. Přidal jsem trochu na plyn a vydal se tím směrem. A opravdu, za pár metrů jsem viděl domy a plno Zombie. Projížděl jsem širokými ulicemi s dlaždicovými kostkami chodníku a míjel jsem obchody s rozbitými vytrínami a zpola zabarikádovanými dveřmi. Netušil jsem kde to jsem, ale tuhle věc jsem ani nijak neřešil. Doufal jsem že tady někde najdu obchod se zbraněmi a jídlem. Projížděl jsem tak uličkami až jsem se dostal do úzké ulice a moje auto se tam nevlezlo. Podíval jsem se jestli tam je něco, co by se mi hodilo. Zaostřil jsem trochu zrak, protože se mi v té husté mlze všechno rozostřovalo, na jednu z dřevěných cedulí nad obchůdkem. Byla na ní namalovaná malá pistole a pod ní tučným černým písmem napsané: Zbraně a zbrojní pasy.
,,Bomba." řekl jsem potichu a rozhlédl se po okolí kolem auta. Když jsem nikoho nespatřil rychle jsem vystřelil z auta a vydal se i s mačetou do úzké uličky. Díval jsem se do roztříštěných vytrín a vylámaných dveří. Prošel jsem kolem třech menších obchůdků s oblečením, fast foodem a zlatnictví než jsem došel k obchodu se zbraněmi. Dveře byli zabarikádované a tak mi nezbývalo nic jiného než je vyrazit. Párkrát jsem do nich silně kopl a narazil ramenem, přižemž po chvíli dveře povolili a vypadli z pantů. Vešel jsem do tmavé místnosti. Naproti mě byl skleněný pult a za ním na zdi pověšené pistole různých ráží i velikostí a typem.
Ihned mě zaujalo AK-47 na pravé straně, Desert Eagle naproti mě a M4 nalevo ode mně. Podíval jsem se za sebe, jestli tam něco nečíhá a vydal jsem se směrem k pultu. Za pultem byl mrtvý Zombie. Opatrně jsem ho překročil s ze zdi sebral Desert Eagle, když v tu mě něco popadlo za nohu a stáhlo na zem. Začal jsem trochu panikařit a pokusit se nestřílet. Mačetu jsem měl položenou na stole. Snažil jsem se vyškrábat k okraji stolu abych se s ní ubránil, ale byla moc daleko a tak mi nezbývalo doufat že má tlumič, nebo alespoň tu nejsou jiní Zombie. Ozval se výstřel. Trefil jsem ho přímo do oka. Jemně zaskučel a dál se mně pokoušel sežrat. Ozval se druhý a třetí výstřel. Jedna střela proletěla jeho trupem a druhá snad, alespoň podle zaskučení do mozku.
Vyklouzl jsem z jeho sevření a odplazil se na pravou stranu místnosti. Ověřil jsem si že je mrtvý a pro jistotu jsem mu ještě mačetou řízl hrdlo. Sebral AK ze stěny a šel na druhou stranu pro M4. Vrátil jsem se zpět k pultu, který také sloužil jako výkladní skříň. Našel jsem tam pouzdra na všechny tři zbraně a sebral všechny zásobníky pro ně, co jsem našel. Pro Desert Eagle jsem měl asi dvacet zásobníků, pro AK-47 nějakých osmnáct a pro M4 dvacet dva, což bylo poměrně dost. Ještě jsem tam vytáhl jeden šuplík u spodu, kde byly tlumiče jak na Ak tak na M4, což se hodilo. Už jsem chtěl odsud rychle vypadnout a tak jsem si všechno sbalil do pouzder, vzal do ruky a na záda a šel jsem zpět do auta. Rychle jsem otevřel dveře, nastoupil a zpátky je zavřel. Nastartoval motor a vyjel pryč z ulice. Projížděl jsem městem a snažil se najít nějaké zásoby, ale většina obchodů byla už vymetená, nebo byly zničené a plné Zombie. Projížděl jsem pořád městem a hledal nějaké místo na přespání, protože se už pomalu stmívalo. Jel jsem a najednou se přede mnou objevila vysoká věž kousek od města. Byla to obyčejná dřevěná věž, no spíše rozhledna. Ne moc vysoká. Podíval jsem se na ní a zjistil že nemá ani žebřík, ani schody. Napadla mě jedině jedna věc a to vyšplhat nahoru. Vytáhl jsem z batohu lano a doufal že to tam dohodím. Pro jistotu jsem vylezl na střechu auta. První pokus, nezdařilo se. Hodil jsem málo. Druhý pokus, nezdařilo se, hodil jsem až moc. Tak třetí pokus, nezdařilo se, lano se nezaháklo o dřevěné trámy držící střechu. A nakonec čtvrtý pokus.
,,No konečně" řekl jsem si když jsem nahoru dohodil. Lano se zaháklo o trám. Rychle jsem ze sedadla sebral batoh i pistole a chytil jsem lano. Trochu jsem popotáhl abych vyzkoušel jestli by mě to udrželo a zdálo se, že jo. Daleko od auta se rýsovaly postavy Zombie. Vyskočil jsem na lano a pomalu jsem se přitahoval nahoru. Po chvíli jsem se vyčerpaný dostal nahoru. Byl odtamtud nádherný výhled na celé město, které už zas tak moc pěkné nebylo. Z některých domů se kouřilo a mnoho mrakodrapů a vyšších domů byly zlomené napůl, přičemž jedna část ležela v rozbitém betonu. Vytáhl jsem nahoru lano, složil ho do batohu a lehl si na dřevěné prkna. Rukou jsem si podložil hlavu a usnul.
Z nočního spánku mě probudily hlasité výstřely. Opatrně jsem se nahnul ke kraji zábradlí, jestli náhodou něco neuvidím. U kraje města, kousek ode mně byl člověk, normální živý člověk, kterého jsem neviděl už týdny. V ruce měl jakousi malou pistoli a táhl za sebou hordu Zombie. Vypadal docela v pořádku, neviděl jsem žádné škrábance ani střely, byl jenom špinavý od bláta a krve, stejně jako já. Bloudila mnou myšlenka že bych mu pomohl, ale nechtěl jsem riskovat.
Co když se bude tvářit jako kámoš a pak mě zabije? Pomyslel jsem si. Sebral M4 i s náboji, přidělal tlumič a začal střílet do Zombie. První dole, druhý dole, třetí dole, čtvrý, pátý, šestý, sedmý a osmý. Všichni popadali dolů jako švestky. Muž se podíval okolo sebe, ale nikoho neviděl. Radši se rozběhl a utíkal dál kolem mého auta směrem k lesíkům. Schoval jsem pistoli zpět do pouzdra a zase šel spát.
Spal jsem až do východu slunce, kdy mě probudily jasné sluneční paprsky. Opřel jsem se zády ke slunci o dřevěné zábradlí a z batohu vytáhl petláhev s vodou a kousek starého chleba. Párkrát jsem si lokl vody a snědl asi dva krajíce, když jsem si uvědomil že už nemám žádné zásoby jídla ani vody. Sebral jsem všechny věci do batohu, na záda nebo do ruky. Lano spustil dolů a zklouzl jsem zpátky na střechu auta. Slezl jsem z něj a přemýšlel jestli tam s ním mám jet, nebo ho tady nechat. Nakonec jsem se rozhodl že půjdu bez auta.
,,Přece jen, s autem bych se hned rychle prozradil a zabili by mně, pokud tu někdo teda je" řekl jsem si a šel směrem do města a auto nechal na tomhle místě. Potichu jsem lehkými a dlouhými kroky postupoval k městu. Šel jsem vyšlapanou pěšinkou ve vysoké trávě až jsem se dostal na silnici. Vedle mě byla tabule s nápisem Plzeň.
,,Cože? To jsem až v Plzni? Nevypadá to tu tak, jako Plzeň, spíš jak po dopadu atomovky" řekl jsem si a šel dál přes silnici do uliček města. Zašel jsem do nějaké úzké uličky, kde jsem našel malý obchůdek s potravinami. Vešel jsem dovnitř. Uvnitř byla horda Zombie, která se hrnula ke mně. S mačetou v ruce jsem jim začal kosit hlavy a sem, tam i ruce když jsem špatně sekl. Tři zombie leželi na krvavé zemi a čtvrtý ležel tělem u ostatních ale hlava se skutálela až do pravého zadního rohu místnosti. Překročil jsem těla a vydal se pro zásoby. Z poliček jsem sebral pokud možno co nejvíc jídla a vody pro sebe a z kasy u pokladny jsem vybral několik stovek. V klidu jakoby se nic nestalo jsem odešel z obchodu a dál pokračoval v prohledávání města. Dával jsem si však velký pozor na vysoké budovy, kvůli přeživším, a mosty kvůli Zombie. Procházel jsem úzkými uličkami a šel jsem po stopách mrtvých těl.
,,Hele lékarna" všiml jsem si malého obchodu na konci jedné z ulic. Zašel jsem tam.
,,Tady to taky není zatím vybrané. To tu nikdo nebyl? Zajímavé" řekl jsem si, když jsem vcházel do dveří lékarny. Procházel jsem regály a nalézal jsem obvazy, nějaké prášky proti bolestem, náplasti a desinfekce. U přepážky jsem si vzal na všechno sáček, protože jsem se potřeboval v tom bordelu alespoň trochu vyznat. Prolézal jsem další lékarny a potraviny, ale tam už to bylo vybrané. Prošel jsem kolem jednoho z ťamanských obchůdků na rohu ulice přímo u náměstí, kde jsem si ve výloze všiml velkých batohů. Zašel jsem dovnitř. Všude prázdno, žádný člověk ani Zombie. Pochodil jsem po obchodě a na druhé straně místnosti jsem našel batohy. Byly pověšené na zdi, jak to v obchodech bývá a tak jsem si pomocí tyčky jeden vzal dolů. Byl to černý turistický batoh ideální velikosti. Schoval jsem se za nějaké regály, aby mě popřípadě nikdo neviděl pře výlohu. Sundal jsem si svůj batoh a položil ho na zem vedle toho černého. První jsem si vybalil vodu a jídlo, pak ostatní věci, jako je lano a zapalovač a dal je do největší kapsy batohu. Do menší kapsy jsem dal léky. A nakonec zbraně a náboje. Chvíli trvalo než jsem si to nějak uklidil abych měl všude všechno. AK jsem nechal venku tak stejně jako mačetu s oschlou krví na ostří. U Eagla a M4 jsem pojistil spoušť a dal jí do té největší kapsy stejně tak i všechny náboje. Zapnul jsem batoh a dal si ho na záda. Málem jsem se skácel pod tíhou čtyř velkých pet lahví, jídla a zbraní. Ještě jsem si všiml že jsem na zemi nechal bez povšimnutí ležet sekeru.
,,Byla by škoda tě tu nechat" řekl jsem a zpátky jsem sundal batoh. Dal jsem jí do největší kapsy, ale jelikož jsem nechtěl aby se roztrhla látka, nechal jsem ostří trčet ven a doufal jsem že se o ní po cestě nepořežu i když to moc nehrozilo. Ještě jsem se napil vody a snědl chleba s nějakou pomazánkou, protože mě už bolelo břicho z hladu. Opřel jsem se o zeď a přemýšlel, jestli půjdu zpátky na věž, nebo se ještě porozhlédnu po městě.
,,Jestli tu někdo byl, což asi jo, vybral jen ty největší obchody ve velkých uličkách ale v těch malých nebyli jak vidím, nebo ho jenom přehlédli. Tak či tak bych si měl dávat pozor na věže. Pokud tu je někdo kdo má sniperky, byl bych snadným cílem" řekl jsem si. Opatrně jsem se podíval s výlohy ven, jestli tam na mě nic nečeká a když jsem se ujistil že je tu mrtvo vyšel jsem ven z obchůdku a vyšel ven. Procházel jsem dál uličkou, ale nic dobrého jsem nenacházel. Jediné co jsem nacházel byly rozsekané mrtvoly v kaluži krve, rozbourané, dříve zabedněné budovy s roztříštěným sklem okolo a odbad z převrácených popelnic. Z toho ještě před pár týdny čerstvého, příjemného vzduchu se stal nepříjemný zápach hnijících mrtvol a kouře z ohně. Trochu se mi z toho zvedal žaludek, sice už jsem měl tu čest cítit zkažené vejce, ale tohle se s ním nemůže ani trochu měřit. Celé odpoledne jsem se toulal ulicemi, občas se bránil proti útočícím Zombie, ale žádné věci potřebné pro přežití nikde. Když už pomalu začalo zacházet slunce, vyšel jsem kopeček nad městem k mojí věži.
,,Nikdo tu nebyl, auto tady pořád stojí" pousmál jsem se. Hodil lano nahoru, přivázal batoh k lanu a vynesl ho nahoru, potom, co se batoh bezpečně vynesl nahoru jsem se i já vyšplhal po nalakovaném dřevě nahoru na věž. Ze strany na mě foukal ledový vánek a mnou otřásla osika. Trochu mi povolili ruce, ale když jsem si všiml jednoho nakaženého, jak se ke mně blíží, opět jsem pevně chytl lano a vyšplhal ten kousek nahoru. Lano jsem co nejrychleji vytáhl nahoru a schoval do batohu. Opřel jsem se o dřevěné desky a vytáhl trochu jídla a pití. Snažil jsem se moc nejíst, i když v mojí situaci bych si to dovolit mohl, ale člověk nikdy neví, jestli se mu něco podaří najít nebo ne. Pustil jsem se do jídla a zapil to vodou z láhve. Jedna z láhví už byla dopitá a z toho nedostatku vody se mi často točila hlava. Batoh jsem opřel o roh a unaveně jsem si položil hlavu na něj. Nebylo to moc pohodlný, ale lepší než jí mít na zemi. Všechno mě bolelo a tak mi nezbývalo nic jiného než se dnes snad dobře vyspat.