Z pohledu Leanne:
“Kde jsi byla?” Zeptal se mě otec, když jsem za sebou zavřela dveře a vyzouvala si boty. Povzdechla jsem si a přešla do jídelny, ve které seděl u stolu spolu s mou matkou, která však byla zabraná do fashion magazínu.
Opřela jsem se bokem o dveře a sledovala je. “Byla jsem u Chaze, doučovala jsem ho francoužštinu, zítra píšeme důležitý test.” Zalhala jsem.
Máma se na mě usmála a na pár sekund od magazínu odtrhla pohled. “To je super. Je od tebe hezké, že takto pomáháš svým spolužákům.” Uznaně na mě kývla a já pocítila ukojení touhy, která ve mně proudila.
Znáte ten pocit, když k vám je vaše matka nepříjemná a poté vás jednou za čas pochválí? Tak takhle se právě cítím. Příjemně mě to hřeje u srdce, ale je to vlastně neprávem, jelikož jsme s Chazem neměli nejmenší pomyšlení na školu. Nad tou poznámkou v mé hlavě jsem se musela usmát.
“Jo, teď s Chazem hodně procvičujeme.” Neberte mě jako lhářku, tohle je tak trochu pravda.
Pohledem jsem přešla k tátovi, který sebou zatřásl tak, jako kdyby se podruhé narodil. “Abych nazepomněl, Amanda říkala, že zítra není škola, je to pravda?” Zeptal se mě a já svraštila čelo. Uteklo mi snad něco?
“O tom nic nevím,” zapírala jsem. Vím, že jsem teď nejspíše podrazila mou mladší ségru, ale co na tom sejde? Ona to udělala nespočetněkrát.
Táta zaťal čelist a já se divila, že ihned nevyletěl z židle a neběžel za ní nahoru. “Je jen jediné štěstí, že ještě není doma.” Zamrmlal si více méně pro sebe a já se podívala na mámu, které byla zticha jako obvykle.
Pootočila jsem se k oknu a až teď mi plně došlo, že je venku tma. Zkřivila jsem tvář do divné grimasy a podívala se na ně. “Neříkali jste nám vždycky, abychom byli venku před setměním?” Dotčeně jsem se zeptala.
Poukazovala jsem totiž na mé předešlé konflikty, které jsme kvůli tomu předtím měli. Zkoumala jsem tvář nejprve máminu, která mi však nevěnovala pozornost (jako obvykle) a poté táty, který vypadal, že přemýšlí.
Přešla jsem si jazykem po rtech a položila si ruce na boky. “Tohle je vyjímka,” zamumlal a já pokroutila hlavou. Nechci vyvolávat zbytečné hádky kvůli mé sestře, ale tohle mě doopravdy naštvalo.
“Půjdu si lehnout, jsem unavená.” – Nahraně jsem zívla, aby to vypadalo, že jsem doopravdy unavená a podívala se na tátu, který si právě upíjel z kávy. Káva v devět večer? Seriózně?
“Dobře, nezapomeň zítra dohlédnout na svou sestru. Dobrou noc.” Popřál mi a poté se postavil. Přešel ke mně a vtiskl mi pusu na čelo. Usmála jsem se nad naším vztahem a taktéž ho objala.
“Dobrou noc tati, mami.” Její jméno jsem zvýraznila, ale zdálo se, že to s ní nic neudělalo. Slabě na mě kývla a já slabě pokroutila hlavou tak, aby si toho nikdo nevšiml.
Odešla jsem z kuchyně přímo do mého pokoje, ve kterém jsem se posadila na postel s tím, že jsem odblokovala mobil.
Přešla jsem na textovky a všimla si dvou nových od Ryana, jedna od Chaze a poslední od Justina. Rozhodla jsem se, že to vezmu popořadě a začala je číst.
Ryan Butler: Byla jsi skvělá, doufám, že si to brzy zopakujeme.
Ryan Butler: Mimo to, co jsi dělala s Chazem?
Zamračila jsem se nad tím, jak ví, že jsem byla s Chazem a poté pokroutila hlavou.
Pro: Ryan Butler: Ty jsi byl nejlepší. S Chazem jsme dělali jen nějaký projekt.
Zalhala jsem mu, ale to mohlo být jedno, protože Chaz nás jisto jistě bude krýt. Stiskla jsem tlačítko zpět a rozklikla textovku od Chaze:
Chaz Somers: Dnes budu u Justina.
Oznámil mi, čímž mi dal najevo, abych nechodila. Povzdechla jsem si, protože bych mnohem radši strávila večer s Chazem. Jako poslední textovku jsem otevřela tu od Justina.
Justin Bieber: Potřebujeme si spolu promluvit.
Obrátila jsem nad tím očima a rozhodla se neodpovídat. Postavila jsem se z postele a strčila si mobil do kapsy. Přešla jsem k zrcadlu a upravila se tak, abych vypadala dobře. Poté jsem přešla k oknu, které jsem otevřela.
Přehodila jsem jednu nohu přes rám a okna a položila ji na střechu. To samé jsem udělala i s tou druhou a postavila se na střechu. Objala jsem si tělo rukami a vydala se na cestu k Ryanovi.
