Zabouchla jsem dveře od domu a povzdechla si. Otřela jsem si čelo od pomyslného potu a přešla do kuchyně, ze které se ozývaly dost hlasité zvuky.
“Ahoj mami,” řekla jsem po zjištění, že má matka vaří. Otočila se ke mně a doširoka se usmála. Nemohla jsem se ubránit svému úsměvu, jelikož na mě kladla hodně pozitivní energie. “Ahoj zlato.”
Téměř okamžitě reagovala a otočila se zpět k lince. “Jak ses měla ve škole?” Zeptala se, ale já jen protočila očima. “Myslela jsem si, že se na tohle zeptáš. A opravdu se mi o tom nechce mluvit,” ušklíbla jsem se a ona svěsila ramena dolů.
Je mi jasné, že ode mě očekávala vyprávění o tom, co se na jaké hodině stalo, ale já na to v tuto chvíli neměla vůbec náladu. Byla jsem ztrapněná před profesorem matematiky tím vzkazem – díky Bohu, že to neviděl nikdo jiný a celý den se mi Justin podezřele vyhýbal. Ohledně tohoto jsem se cítila mdle.
“Tak to promiň, prostě mě to zajímalo.” Řekla ublíženým hlasem, ale já věděla, že je to jen hrané. Zachichotala jsem se jí a poté si přešla prsty přes vlasy. Opřela jsem se o rám dveří a vdechovala vůni jídla, které se smažilo na pánvičce. Sledovala jsem páru, která se vznášela nad pánví a zanikala vysoko nad ní.
“Půjdu ven, je to v pořádku?” Váhavě jsem se zeptala a ona se na mě překvapeně otočila. “Samozřejmě, že je to v pořádku. Neznám žádný důvod, proč by nemělo. Je to v pohodě,” usmála se na mě a já oddechla.
Nevím proč, ale mám nutkání si všechno dovolovat I kdyby to měla být ta největší primitivnost, která jen jde. Usmála jsem se, “Díky, ahoj.” Řekla jsem a ona se jen zasmála.
Přešla jsem zpět do předsíně, ve které jsem si nechala školní tašku a nazula se do bot. S otevíráním dveří jsem vytáhla mobil, který jsem prozatím podržela v levé ruce. Poté, co jsem zavřela dveře jsem ho vzala do obou rukou a najela na kolonku s Novou zprávou.
Za pět minut budu u tebe –Lea
Napsala jsem Justinovi rychlou textovku, aby na mě byl připravený. Mobil jsem strčila do kapsy mých úzkých džínů a přešla přes cestu, abych nemusela přecházet v té rušnější části města. I přesto, že žijeme v menším městečku je dost rušné na to, abyste se rychle, možná až moc rychle namotali řidiči pod kola.
Když jsem dorazila před Justinův dům, přivřela jsem víčka nad zapadajícím sluníčkem a zastrčila si neposlušný pramínek vlasů za ucho. Zhluboka jsem se nadechla, když jsem vkročila na jejich pozemek a nakonec se našla u dveří, sahajíc po zámku.
V žaludku se mi vytvořilo napětí a nervozita, které jsem samozřejmě nemohla předejít. Vždycky tady bude a bez pochyby mě tahat k zemi.
Po několika vteřinách se dveře otevřely a mě se výhled umožnil na nízkou ženu s dlouhými hnědými vlasy a zářivě bílým úsměvem – Justinovu mámu. “Dobrý den, Pattie. Je Justin doma?” Zeptala jsem se a v duchu se modlila, aby byl.
“Samozřejmě, pojď dovnitř,” pobídla mě a uhnula od dveří, které za mnou po vstoupení zavřela. Povzdechla jsem si a vyzula se z bot. “Je nahoře, před chvílí teprve přišel ze školy.” Usmála se na mě.
Kývla jsem na poděkování a chtěla se vydat nahoru po schodech, to by mě nemohla zastavit slovy: “Leanne? Můžeš prosím na chvilku?” V jejím hlasu jsem slyšela hlas, i když vůbec nevím proč.
Otočila jsem se a stiskl rty do tenké linky. “Jo,” klidně jsem řekla a pohodila rameny. Justinova máma si spojila ruce a začala si hrát s prsty.
