Na talíř jsem dostala zvláštní směsici jídel a s nechutí si ji položila na tác. Vzala jsem jej do ruky a pokrčila nad tím nos.
Zvedla jsem hlavu a očima hledala Chaze, kterého jsem o něco později našla u stolu. Slabě jsem se pousmála a poté kráčela ke stolu. Když jsem byla asi dva stoly od Chaze, přisedl si k němu Ryan a já zamrzla.
Byla jsem zaražena tím, že Chaz nijak nereagoval. Pokrčila jsem nad tím rameny a pomalým krokem se dala opět do chodu. Prošla jsem za Chazem, položila si vedle jeho tácu ten můj a plácla sebou na stoličku.
Vzhlédla jsem a když jsem narazila na Ryanovi oči, které spočívaly na mě, stydlivě jsem sklopila hlavu. “Co tady chceš?” Promluvila jsem, ale stále se dívala na to, co jsem měla na talíři.
Vypadala to jako hrouda něčeho, co už někdo předtím přežvýkal a já to doopravdy nechtěla jíst. Zvedla jsem k němu pohled, v periferním vidění jsem zachytila, jak Chaz taktéž zírá na Ryana čeká na odpověď.
“Přišel jsem se naobědvat se svým kamarádem?” Řekl sebejistým hlasem. Pootočila jsem hlavu k Chazovi, abych zjistila jeho výraz.
Doufala jsem, že se bude tvářit nějak typicky, ale měl neutrální výraz. Povzdechla jsem si a pokroutila hlavou, stále jsem čekala na odpověď. “Nemyslím si, že je to tvůj kamarád a ke všemu-” byla jsem zastavena samotným Chazem.
“Dost, přestaňte se vy dva hádat! Jestli se chcete o něčem bavit, běžte jinam!” Řekl poměrně rozčíleně, až jsem se divila.
Když mi došlo, že na něj koukám s otevřenou pusou, ihned jsem ji zavřela. Chaz zaťal pěsti a poté jí bouchl do stolu. Podívala jsem se do stolu, měla jsem zvláštní tušení, že by nás někdo mohl sledovat, ale ve zkušenosti to nikdo nebyl.
Než jsem stačila říct něco dalšího, odsunul svou židli, popadl tác a odešel. Zůstala jsem sedět na zadku a zírala na Chazovu vzdalující se postavu.
Zasténala jsem a potáhla se za kořínky vlasů. “Za to můžeš ty!” Zavrčela jsem na něj a ukázala na něj prstem. Dotčeně se zatvářil a přitom pokroutil hlavou.
“Já?” Chytil přes stůl do ruky mé zápěstí a odfrkl si. “Kdyby sis s ním nezahrávala, bylo by všechno v pohodě,” opět si odfrkl a stiskl mé zápěstí o něco víc.
Zasyčela jsem, ale to ho neovlivnilo. “Pusť mě, Ryane.” Zamumlala jsem, nechtěla jsem způsobit nějaký větší vzruch.
Podívala jsem se na jeho dobytou tvář a poté pocítila volnost mé ruky. Protřepala jsem si zápěstí, na kterém se rýsovaly otlačky. Beze slov jsem se postavila, vzala tác do ruky, ale když jsem odcházela, zaregistrovala jsem jeho poslední slova: “Moc se neuvolňuj, já si tě ještě najdu.”
Nebyla jsem si jistá, jestli to řekl imaginární hlas v mé hlavě, nebo doopravdy on, ale přikláním se spíše k té druhé variantě.
Odnesla jsem to jídlo k okénku a s volnými rukami se vydala ven z jídelny. Vzpomněla jsem si na to setkání s Justinem a ihned se rychlým krokem vydala do učebny francouzštiny.
Když jsem se zastavila před dveřmi, porovnala jsem si lem trika a poté pohodila vlasama. Slabě jsem vzala za kliku, zatlačila do dveří a poté si všimla Justina, který seděl na lavici, při čemž měl nohy na jedné z židlí.
Ihned, jak zaregistroval přítomnost někoho jiného, zvedl hlavu a při zjištění, že jsem to já se pousmál. Zavřela jsem za sebou dveře a opřela se o stěnu vedle.
“Co jsi potřeboval probrat?” Zeptala jsem se a on si přešel jazykem po rtech. “Vlastně ani nic...” Pokrčil rameny a nevesele se zasmál.
“Tak proč jsi chtěl, abych sem přišla?” Se svraštěným obočím jsem se zeptala. Zadkem se odrazil od lavice, položil nohy na zem a postavil se.
Přešla jsem si zuby přes zuby a mé dlaně se nepatrně začaly potit. “Chtěl jsem tě vidět,” pokrčil rameny a poté sklopil hlavu.
Slabě jsem se zasmála a poté potřásla hlavou. “To je super, ale já mám hodinu.” Snažila jsem se vyznít kultivovaně.
Zvedl pohled a přejel přes mé tělo pohledem. “Nikdy ses na tohle neohlížela, tak nevím, proč bys zrovna teď měla začít.” Zasmál se a poté ke mně přišel blíž.
Dlaně se mi začaly potit a já se snad ještě více přitiskla na zeď. “J-jak to jde s Adele?” Zakoktala jsem. Jeho výraz se náhle změnil v zamračený.
“V pohodě, skoro mám její důvěru, je doopravdy blbší, než jsem si myslel.” Řekl tím laškovním tónem a poté se zasmál.
Obrátila jsem očima v sloup a zkřížila si ruce na prsou. “Neříkej,” utahovala jsem si z něj, ale on se zatvářil doopravdy dotčeně.
Povytáhl spodní ret nad ten horní a přešel ke mně. V mžiku oka jsem jeho ruce měla na mých bocích a jeho teplé tělo na tom mém.
Prudce jsem zalapala po dechu, ale nechtěla jsem to nechat až tak znát. “Co to děláš?” Zamrmlala jsem, protože jsem opět byla v šoku. Stále se mi před očima promítal ten polibek, který mi dal na chodbě.
Jemně si přešel jazykem po rtech, ale já ho v ten moment trochu zatlačila do prsou. “Počkej,” šeptla jsem.
Nadzvedl obočí, jak by nevěděl, co tím myslím. “Viděl jsi Ryana?” Rychle jsem řekla. Ani nevím, jak ze mě tato věta vypadla.
Povzdechl si a začal si žmoulat spodní ret. Slabě přikývl a podíval se na svá chodidla. “Kdo mu to udělal?” Zeptala jsem se s mírným naštváním.
Když ke mně zvedl pohled, vše jsem z jeho pohledu vyčetla, “Ach, ne,” zděšeně jsem řekla a pokroutila hlavou. “Ty?”
Přikývl a já těžce polkla. “Nemůžu tomu uvěřit,” nevěděla jsem, jestli se mám radovat, nebo smutnit. Přišlo mi divné, že se Justin pral, protože nikdy nebyl ten typ člověka.
“Prostě jsem mu dal do huby, protože mě sral.” Prohodil, jako by to byla ta nejjasnější věc na světě a já se začala smát. Přiložila jsem si ruku na ústa a kroutila hlavou.
Na jeho tváři se poté zjevil úšklebek, který se postupně proměnil v úsměv a smích. Dusili jsme se smíchem, ale oběma nám to bylo jedno.
Přešel ke mně blíž, já si automaticky dala ruce na jeho ramena, jeho ruce se spojily za mými zády a poklidně si mě k sobě přitáhl. Objala jsem ho a hlavu zabořila do jeho mikiny, z které jsem vdechovala jeho vůni. Zavřela jsem oči a nechala se unášet jeho mumláním.
“Mám tě rád,” vypustil a já se na chvíli pozastavila.
“Vždyť já tebe taky.” Zašeptala jsem nazpět, jeho objetí zesilnělo a poté položil bradu na mé rameno.
Takto se cítím bezpečně. V náručí Justina, mého nejlepšího kamaráda.
Chaz se naštval. Ryan něco chystá. Justin má Leanne rád. -- Co si myslíte o tom, co se stalo v této části?:)
Doufám, že jsem vás moc nezklamala a je v ní to, co jste chtěli:) Odpovědi na věci z minulých částí si nechám na později, máte se na co těšit!:)
-Kdybyste chtěli věnovat část, stačí si napsat do komentáře nebo do inboxu:) Na sto procent věnování dostanete:)
Chtěla bych vám poděkovat!:) Strašně moc mě vaše podpora těší:)
