Tma

~1~

Do místnosti plné diskutujících lidí vstoupila světlovlasá dívka v dlouhých bílých šatech a perlovou čelenkou ve vlasech. Jakmile se tak stalo, všichni jako na povel utichli a vzhlédli k ní.

,,Sešli jsme se tu, abychom vyřešili otázku našeho budoucího postupu proti neznámé nepřátelské síle, o níž nevíme, jaké má úmysly či co chystá..." Dívka přejela všechny pohledem. Podle jejího vystupování by se mohlo zdát, že ví, co dělá, a že si je sama sebou jistá, ale opak byl pravdou.

,,Už někdo něco zjistil?" Hrobové ticho se ještě víc prohloubilo. Prosím, ať někdo něco vymyslí, mihlo se jí hlavou. Kdyby tu tak byl někdo, kdo by mi řekl, co mám dělat! Kdokoliv! Ale nikdo se neozval.

,,Já! Tedy... já něco zjistil!" Všichni se rázem otočili ke dveřím. ,,Promiňte, že ruším vaši schůzi, ale potřebuju mluvit s Layel," promluvil znovu neznámý muž.

,,Jak se opovažujete mluvit takto o naší Nejjasnější Výsosti princezně Layel III. Moudré, vládkyni všech Čtyř světů a -" ohradil se jeden z rádců, ale narušitel mu hned skočil do řeči.

,,Není čas! Před vaším městem stojí armáda nestvůr a vy se tu zdržujete takovými zbytečnostmi!"

,,Archibalde, nech ho mluvit. Kdo jste a odkud jste přišel?" Vložila se do toho sama princezna. Přála si, aby jí někdo pomohl a tento cizinec vypadal, že přesně to má v plánu, a tak by byla hloupost ho odmítnout.

,,Ahoj, já jsem Doktor," usmál se na ni a spokojeně si zamnul ruce. ,,A ohledně toho, odkud jsem přišel... tak přesně z této místnosti, kde jsi mě poprosila, abych ti pomohl."

,,Nerozumím." Zcela určitě ho nikdy dřív nepotkala. Jistě by si pamatovala muže v tom pro ni tak podivném oblečení. Ještě nikdy neviděla, že by si někdo uvazoval mašli kolem krku.

,,Poslala jsi mě sem. Cestuju v čase a tvé starší já mě sem poslalo."