Tma

~2~

Kdyby vám někdo řekl, že umí cestovat v čase, nejspíš byste si o něm mysleli, že je blázen. Ale kdybyste na vlastní oči viděli podivnou černou mlhu, která zabíjí vaše blízké, taky byste se naučili věřit v to, o čem jste dříve pochybovali.

Proto, i když byla Layel zmatená, předpokládala, že Doktor je při smyslech a mluví pravdu. Přesto potřebovala důkaz.

,,Můžeš nějak svoje tvrzení dokázat, Doktore?"

Ten se místo odpovědi potutelně usmál, popadl ji za ruku a rozběhl se pryč, nedbajíc hlasitých námitek ostatních.

,,Hej! Pusť mě!" Princezna v tu chvíli zapomněla na slušnost a rozkřikla se na něj jako nějaká holka z ulice.

Popravdě měla toho předstírání vznešenosti tak akorát dost. Mnohem víc se jí líbil život, který vedla předtím než ji zvolili jako novou princeznu, aby nahradila tu, kterou sežrala Tma. Mohla se z toho zbláznit a to tu byla jen pár dní!

Běželi chodbou směrem k té části paláce, kde bydlelo služebnictvo, když se najednou Doktor prudce zastavil až do něj dívka narazila.

Když se mu podívala přes rameno, zjistila, že stojí před podivnou modrou budkou.

,,To je TARDIS," řekl dřív než se stačila zeptat, ale stejně jí tím nic nevysvětlil. ,,Je to stroj času. Můžu se s ní přenést kam chci a kdy chci."

Popravdě nevěděla, co čekala, ale tohle to určitě nebylo. ,,Vždyť to nemá kola, jak se to může hýbat?"

,,Létá. Chceš se podívat dovnitř?"

Bylo vidět, že se vyloženě těší, až jí svou TARDIS ukáže i zevnitř, ale Layel se to moc nezdálo.

,,Tam se nemůžeme vejít."

,,Že ne?" Doktor otevřel dveře, načež princezna otevřela úžasem pusu.

,,No tohle..."

,,Jo."

,,Je... to je..."

,,Jo."

,,Zevnitř je větší!"

,,Tadáá...!" Doktorovo veselí nakazilo i Layel, která dychtivě vstoupila dovnitř a nevěřícně se kolem sebe rozhlížela. Doktor se kolem ní protáhl a začal mačkat tlačítka a tahat za páčky na palubní desce.

,,Tak kam to bude?"

,,No já nevím, radši bychom se měli vrátit... Musíme se zbavit té Tmy." Byla strašně zvědavá na to, co TARDIS dokáže, ale nemohla si jen tak odejít od lidí, kteří na ni spoléhali.

,,Ty jsi mi nějaká zodpovědná. Trocha nezodpovědnosti ještě nikomu neuškodila!" zamračil se na ni. ,,A nezapomeň: tohle je stroj času. Můžeme být pryč klidně několik let a přitom by pro ostatní uběhlo jen pár vteřin. Věř mi, já jsem Doktor."

Princezna o tom chvíli přemýšlela, ale nakonec vyhrála zvědavost. ,,Takže kam se podíváme?" Nemohla se ubránit širokému úsměvu.

,,Uvidíš. Pevně se chytni, vyrážíme!"