Smím prosit o lásku?

17

Ráno se u mě stavil Jack i se Susan. Řekli nám, že spolu chodí. My s Jane jsme se jen usmály. Chvíli jsme se bavili, ale pak musela Susan jít a Jane taky. Takže jsme zůstali s Jackem sami.„Tak doufám, že ti to se Susan vydrží." Usmála jsem se.„Dáš si něco na jídlo?" Zeptala jsem se a začala si dělat snídani.„Ne díky." Usmál se, ale byl to falešný úsměv. Nevím, jak jsem to poznala. Šla jsem za ním a sedla si vedle něj. Položila jsem mu ruce na tváře a opatrně si otočila jeho hlavu k sobě.„Co se děje? A nelži mi. Poznám to." Řekla jsem a podívala jsem se mu do očí. Mlčel, ale pak mě objal. Objala jsem ho taky.„Sice jsem se Susan, ale stále něco cítím k tobě." Dostal ze sebe.„Ach jo Jacku. Já vím, že to není jednoduché, ale musíš přijmout fakt, že mám prostě Jane."„Já vím." Povzdychl si. Pohladila jsem ho po vlasech. Když se ode mě odsunul, tak se podíval na čas.„Už bych měl jít. Ahoj." Ani jsem mu nestihla odpovědět a už byl ten tam.

O PÁR MĚSÍCŮ POZDĚJI
„Ahoj zlato!" Přivítala jsem se s Jane.„Pojď dál." Řekla jsem jí. Posadila se u mě na židli. Šla jsem k ní a dala jí pusu.„Víš Jane. Jsi ta nejlepší dívka, kterou jsem kdy potkala a žádný z mých vztahů nebyl tak nádherný jako s tebou. Prokázala bys mi tu čest.." Klekla jsem si před ni a z kapsy jsem vytáhla krabičku, kterou jsem otevřela.„A stala se mou ženou?" V krabičce byl jednoduchý stříbrný prsten s vyrytými slovy: navždy. Jane si zakryla pusu rukama. Pak zařvala:„Ano!" A objala mě. Z radosti začala plakat. A já měkkota bulela s ní😄. Popravdě, Jane byla poslední dny divná. Nosila trička na dlouhý rukáv a nemohla jsem ji chytit za zápěstí. Trochu mě to znepokojovalo, ale ona mi říkala, abych si nedělala starosti. Tak jsem si je radši nedělala. A Jack se Susan se rozešli. Jack za mnou chodil a bavila jsem se s ním, jako s bratrem. Taky jsme hráli videohry a smáli se.„Takže Jane. Vše okolo svatby už mám. Pak ti vše ukážu. Ale ty máš ještě jeden úkol. Sehnat si šaty. A měla bys pohnout. Termín na svatbu je už za tři dny." Usmála jsem se.„Ty jsi skvělá!" Tulila se ke mně. Když jsem jí řekla, jak je co zařízeno, tak byla spokojená. Pak jsme rozdaly pozvánky a bylo. Moc velká svatba to nebude. Pozvaly jsme jen: Jacka, Susan, šéfa a pár dalších spolupracovníků. A proč jsme si s Jane nepozvaly příbuzné? Protože žádné nemáme. Když jsme si den před svatbou vybíraly šaty, tak si Jane vybrala velmi pěkné šaty, které se mi na ní líbily. Jedno mě ale sralo. Měly dlouhý rukáv. Když nadešel den svatby, tak bylo vše rychlé. S Jane jsme se ustrojily, u oltáře moc dlouhý proslov nebyl, a když jsme si řekly ano a políbily se, všichni začali jásat a šlo se slavit. Hudba, dort, jídlo, pití a zábava. To vše bylo, když jsme oslavovali. Jack byl rád, že jsem šťastná a Susan nám oznámila, že chodí se šéfem. Na svatební cestu jsme nikam nechtěly, takže jsme druhý den oslavovaly u nás doma. Jane se nastěhovala totiž ke mně. Užívaly jsme si společný den.„Tak jsme naštěstí vše přežily." Usmála jsem se a přitulila se k Jane.„To jo." Řekla jen.„Zlato, děje se něco?" Zeptala jsem se opatrně.„Ne. Promiň, ale jsem unavená. Půjdu si radši lehnout. S těmito slovy se zvedla a odešla. Bylo to divné. Nelíbilo se mi to. Takže jsem hodinu počkala, než usne a šla jsem zjistit, co se chovává pod dlouhým rukávem.