Letní výlet s přáteli [DOKONČENO]

2.

"Děcka?" získal si Mirek naši pozornost a zaštěrchal malou papírovou krabičkou. "Co říkáte na ďáblovy fazolky?"

Erik se k němu ihned přihnal, "pravý Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak! Hezký!"

Kluci si je seřadili podle barev do tří sloupečků.

"Fakt se nepřidáš?" zeptal se mě už popáté Míra.

"Nené," uchechtla jsem se. "Sice se mý tělo od určitý doby," nenápadně jsem kývla k Mingovi, abych poukázala na jeho kuchařský talent, který nám s radostí předváděl, "muselo naučit vyrábět obranyschopné látky, ale tohle by i na ně bylo moc."

Popravdě, z jeho jídel jsme měli všichni celkem pětkrát zácpu, desetkrát průjem a jednou tu byla i otrava jídlem. Jo, počítám to.

Zajímavý však byl fakt, že ať Ming uvařil cokoliv, tak jemu špatně nikdy nebylo. Život je nefér.

"Máte něco do čeho je budete plivat?" zeptala jsem se pro jistotu dopředu. Ming se zvedl a odešel do kuchyně.

"Počkej, to je nemáme jíst?" zeptal se Míra.

"Ty hnusný myslím že jíst nesmíš," odpověděla jsem mu a na krabičce jsem v angličtině hledala nějaké varování.

"Tys VÁŽNĚ uvažoval, že bys třeba sežral fazolku s příchutí plný plíny?!" ozval se z kuchyně hlas, který pochyboval o muži, do kterého se jeho majitel tehdy zamiloval.

Erik se smíchem poplácal Mirka po rameni, "tak za ty tři kila na poštovným, cos do toho musel dát... přece se to nevyhodí!"

Ming donesl z kuchyně dva kyblíky. Jeden si nechal a sedl si na pohovku vedle Erika a druhý podal Mirkovi, jež seděl po Erikově levé straně.

"Hej, a co já?"

"Víc kýblů jsem nenašel."

"Klid. Se podělíme, ne?" zazubil se Míra, který ale zrovna nevypadal, že by se svého kýble bez použití násilí vzdal.

Než si hodili fazolky z první řady do pusy, tak si jimi ještě pro štěstí přiťukli. Erik tu svou předtím už sice olízl, ale evidentně jsem si toho všimla jen já.

"Taak, buď to bude broskev nebo zvratky," s krabičkou v ruce jsem se ujala role posla dobrých zpráv.

"Mám broskev!" zaradoval se Ming a Míra se na něj spokojeně usmál.

"Jak jste poznali, že je to broskev?" zeptal se zmateně Erik.

"Hned to tak chutnalo."

"Jo?" Zamyslel se a fazolku rozkousl. "Ty vole! Kýbl! Rychle kýbl!"

Mirek Erikovi nastavil kyblík takovou rychlostí, že jím chudáka praštil do čela.

"Kreténe!" smál se Erik a schválně smrad po fazolce foukl na Míru.

"To je síla!" chytl se za nos a pro jistotu si přitáhl kýbl před sebe.

Smáli jsme se dlouho než přišel čas na další fazolky.

"Čokoládovej pudink nebo psí žrádlo," oznámila jsem, co je čeká.

Nezapomněli na rituální přiťuknutí. Tentokrát to byl Ming, kdo schytal špatnou fazolku.

"Ewww," začal řvát, zatímco jsme se mu smáli.

"Fuj, ono to i tak smrdí! Vypadni!" odhypnul ho Erik stranou. Pak přiměl Mirka, aby se přes něj naklonil, "čuchni si."

"Hmm, Pedigree," okomentoval se smíchem.

"Aspoň budeš mít pevná hovínka," rozesmála jsem se.