Letní výlet s přáteli [DOKONČENO]

5.

"Kde je Rendy?" houkla jsem nepříjemně na prvního kluka, který se u jeho chaty potuloval.

"Co třeba pozdravit a poprosit?" zkoušel mi dát lekci slušného chování.

"Tak hele, rozkrok mi hoří, že jen pouhou myšlenkou můžu podpalovat trávu pod sebou. Nemám čas na zbytečné řeči. Já chci jen vědět, kde je, abych mu mohla rozkopat prdel."

"Takže nehledáš Rendyho, ale toho, kdo může za tvůj problém, chápu to dobře?"

"No, asi jo," trochu jsem zchladla.

"Tak prosím," vyšpulil na mě zadek.

Chytla jsem se do pasti ve chvíli, kdy mou vykopnutou nohu za kotník obemkly jeho dlaně a začal mě za ní táhnout do domu. Po jedné noze a za vykřikování nadávek na jeho osobu jsem nedobrovolně skákala za ním.

"René! Pojď dolů!" zakřičel stále nepouštějíc mou nohu.

Za chvíli se u nás objevil. "Ježiš, ty ji držíš jako pravěký muž, co si svou ženu vede do jeskyně, aby se s ní vyspal, i když je ona proti. Kdo to je?"

"Tady slečna schytala feferonkovou pomstu a přišla ti rozkopat zadek."

"Vážně?" hluboce se mi podíval do očí a já se v nich začínala topit. Slovně přinutil kluka, aby mě pustil a sedl si se mnou ke stolu v kuchyni.

"Omlouvám se, že jsi to byla zrovna ty. Nevěděl jsem, že si tentokrát přivezli dívku. A ke všemu tak krásnou."

Ahá, bacha na něj. Ošklivce říká, jak je krásná... zkouší to hezky, chlapec.

"Za tohle zaplatíš," pohrozila jsem mu.

"Počítám s tím," mrkl na mě a mile se usmál.

Ať toho nechá! On si ty sexy výrazy snad cvičil před zrcadlem.

"Budeš trpět," chtěla jsem, aby to začal brát vážně.

"Už teď se těším," projel si mě pohledem a nasadil spokojený výraz.

Tohle je marný...

"Čistil sis dneska zuby?" Vytáhla jsem z kapsy  pomyslné eso.

"Co je to za otázku?" rozesmál se. "Jasně že jo. Nejsem prase."

"No, právě, že jsi." Smála jsem se s ním. "Erik si tvůj kartáček strčil do rektálusu."

Rendy se chytl za pusu a běžel ke dřezu. Konečně jsem se cítila spokojeně.

...

Vrátila jsem se domů, kde si Ming dával v kuchyni večeři.

"Dobrou chuť," popřála jsem mu vesele.

Poděkoval a jedl aniž by se díval do misky. Celou dobu byl na telefonu.

"Jako dítě," zasmála jsem se a vzala jsem mu mobil z ruky. "Prvně jídlo, potom mobil."

"No jo, mami," zakřenil se a nabral si na lžíci cereálie zalité mlékem. "Ty vole, co je to za věneček?"

"Není to nějaká limitovaná edice?"

"Asi jo," pokrčil rameny a strčil si lžíci do pusy. V pár sekundách všechno vyplivnul do misky a letěl se napít.

"Co je?" smála jsem se.

"Ten věneček se mi v puse sám narovnal!"

Nedůvěřivě jsme se podívali do krabice, kde si cereáliemi prolézali červíci.