Letní výlet s přáteli [DOKONČENO]

4.

Vzbudila jsem se celkem pozdě. Poznala jsem to podle zvuku otočení klíčem v zámku vchodových dveří. Natáhla jsem se pro mobil a koukla na čas 5:35... 5:35! Je tu konečně jednou ticho jako v hrobce a já dobrovolně vstanu tak brzo?! Musím k vymýtači ďábla.

Když už najedu na internet, abych si nějaké kvalitní vymýtače v Česku našla, tak mi mobil oznámil, že je vybitý a vypnul se.

Začala jsem lítat po pokoji jako důchodce po Kauflandu a hledala jsem nabíječku.

Po splnění úkolu jsem došla do kuchyně, že už stejně neusnu. Zády ke mně stal chlap, který se nám hrabal v lednici. Měl na sobě divnej tygří ohoz a kolem krku živýho hada.

"H-hej! Co tu děláte?! Vypadněte!"

Muž se otočil a já zjistila, že má řasenku. "Nejsi trochu drzá, mladá dámo s příšerně namalovaným obočím?"

No, tohle se mě dotklo.

"Kluci! Kluci, je tu nějaká mužatka v tygřím hávu a společně s hadem nám rabuje lednici!"

"Eriku," vydechlo s úsměvem to monstrum a obejmuli se.

A teď kdyby mi řekl, že mě s ní podvádí.

Potichu jsem se tomu zasmála. Tahle představa se stala mnohem reálnější, když si ti dva dali pusu na rty.

"Ahoj, mami," pozdravil ji Erik.

Teď se mi ulevilo, že to není jeho tajná milenka. Taky se mi vyřešilo dilema, jakého pohlaví to individuum je, to byl super pocit. No ale došlo mi, že jsem právě budoucí tchýni nazvala tygrovanou mužatkou...

Aspoň jsem od začátku našeho setkání upřímná, no ne?

"Dobrý den, jsem Barča, Erikova holka," podala jsem jí s úsměvem ruku. Modlila jsem se, aby to had nevzal jako útok a nekousl mě do ní.

"To není pravda," řekla mi a mou ruku nepřijala.

"Cože?"

"Nechodíte spolu. To je důvod, proč jsem přijela. Na pár dní tu s vámi bude dcera jednoho mého investora. Potřebuju, abys, Eriku, zařídil, že se jí tu bude líbit. Musíš ji poplést hlavu, aby ta holka pak tatínkovi řekla, jak super to tady bylo a já si tím zajistila jeho další spolupráci. Vy dva se zkrátka nebudete chovat jako pár."

"Ale, mami."

"Už jsem řekla." Její had vycítil, že se nejedná o harmonickou atmosféru (nebo, že ho od začátku toužím uškrtit) a varovně zasyčel.

"Kluci, jedeme, Erik potřebuje zavézt ke kadeřnici a vy dva zatím nakoupíte. Čtyři energeťáky, pět baget a tři mražené pizzy opravdu nejsou jídlo."

Pak se usmála a pochválila Mírovi pickupa. Následně ho ranila větou, že ta fialová kraksna mu dělala ostudu všude, kde se objevila.

"Báro, ty zajedeš pro tu holku. Buď zdvořilá. Potřebuji si ho naklonit."

Odkdy pracuju pro tuhle tygří ženu? Kde bere tu drzost si ze mě dělat sluhu. Navíc, nemám řidičák...

"Ale já ne-" umlčely mě tři Boženy Němcové, které mi na malých papírcích, zvaných bankovky, vrazila do ruky Erikova máma.

"Ještě nějaký problém?" otázala se otráveně.

"Ne," vydechla jsem.

Pojedu podle předpisů, vyhnu se dálnicím a budu v cajku. To vyjde.

O hodinu později jsem s pickupem zastavila před luxusním domem. Párkrát jsem zatroubila a koukala, kdo vyjde ze dveří.

K autu mi došla blonďatá dívka v růžovém oblečení ověnčená růžovými kufry.