Letní výlet s přáteli [DOKONČENO]

6.

"Kam by mohla tak jít? Navíc bez auta... Vždyť tu v okolí pěti kilometrů nic není," přemýšlel Erik nahlas. Mirek o ni měl taky strach a Ming stejně tak.

Jediná já jsem spokojeně ležela na pohovce s pocitem, že ďábel konečně opustil tenhle dům.

"Jak si tam můžeš jen tak ležet?" houkl po mně podrážděně můj kluk.

Zvedla jsem se do sedu. "Jak? Jednoduše. Zaprvý - ta holka je dospělá, to znamená, že za ni nemáme zodpovědnost. Zadruhý - s podpodkama se jistě daleko nedostala. Zatřetí - ze zkušenosti vím, že má tendenci se mi do života pořád vracet, takže si pojďme pustit film, ona se natuty objeví."

"Baru, teď není čas na hádky," domlouval mi Mirek.

Povzdechla jsem si a došla k nim. "Jednu metodu na hledání používám už od dětství a většinou zabrala. Funguje sice na neživé předměty," uchechtla jsem se, "co kecám, na ni to bude fungovat taky."

Za bedlivého pozorování těch tří jsem zavřela oči a nahlas jsem se zeptala, "kdybych byla vychrtlá blonďatá větev s umělýma prsama a nulovým mozkem, kam bych se schovala?"

Smysly mě přiměly nahlédnout do skříňky pod dřezem.

"Není tu. To znamená, že ji někdo unesl," pronesla jsem znalecky. "Dneska je 19., to je... v abecedě písmeno R. Jsou 2 hodiny a 2 minuty - to je 4, takže D, teplota venku," podívala jsem se na mobil, "je 26 °C - takže Y a slovo, který nejčastěji používá můj brácha je NE. Když to přeskládáme, vyjde Rendy. Ten ji unesl."

Dívali se na mě jako na vola.

"No co je?" tlačila jsem je ke dveřím. "Mazejte ji zachránit, když se o ni tak bojíte."

S blondýnou se vrátili do půl hodiny. Proč? Protože ji Rendyho kluci vydali dobrovolně.

Přes vysílačku jsem měla tu čest vyslechnout u nich doma hádku vynervovaného Rendyho a nějakého kluka na pokraji zhroucení o tom, kdo bude Claudii hlídat následující dvě hodiny, aby neutekla.

"Tak ať ji jde hlídat Tomáš! Notak, Rendy, vždyť já tam s ní přicházím o rozum. Občas si musím sáhnout vidličkou do zásuvky, abych něco cítil!"

...

"Baru," zastavil mě při chůzi do schodů Mingův zkroušený hlas, když jsem se vracela z procházky po okolí "nechoď nahoru."

"Co to povídáš?" usmála jsem se a totéž jsem očekávala od něj. Marně.

"Prostě tam nechoď," prosil mě pohledem.

Neposlechla jsem a po zvuku, který se zesiloval spolu se zkracující se vzdáleností mezi mnou a klučičím pokojem, jsem přicházela na to, před čím mě chtěl Ming chránit.

Pootevřela jsem dveře. Pohled na nahou Claudii a Erika mi ve vteřině roztrhal srdce na několik kusů.

"Vyhrála jsi. Gratuluju. Je tvůj," pověděla jsem z posledních sil a zabouchla jsem jim dveře.

Ze stolu jsem spěšně sebrala svůj mobil se sluchátky. Dvě silné paže mě objaly. Podle vůně to byl Ming.

"Je mi to líto. Je mi to tak moc líto," šeptal mi do vlasů. "Mysleli jsme si, že kdyby ho nějaká holka mohla změnit, byla bys to ty."

"Pusť mě, prosím," vzlykla jsem. "Chci být sama."

Přivinul si mě ještě pevněji.

"Mingu, prosím."

Pomalu mě poslechl. "Jakmile se oblékne, dostane přes držku, to ti slibuju." Odhrnul mi pramen vlasů z očí. "Běž, ale slib mi, že se do večera vrátíš."