11.

588 60 21
                                    

"Posuň tu figurku pěkně o políčko dozadu a nepodváděj," zavrčel Erik na Shreka, když jsme u nás měli obyvatele z druhé chaty na noc.

"Tak mi přijde, že sis na mě zasedl. Líbím se ti nebo co?" pohodil dotčený laškovně dlouhými vlasy.

"Z člověka, vedle kterýho je i poblitej záchod královnou krásy by se mi nezvedl ani chlup v nose."

"No tak, klid," vmísil se jim do toho Rendy a natáhl se pro kostku.

Jakmile byl Shrek zase na tahu a měl pohnout figurkou, propaloval ho Erikův pohled natolik, že to nevydržel. "Hlídáš takhle každýho nebo jen já mám tu čest?"

"Hlídám všechny, se kterými hraju bez ohledu na to, jestli jsi černej, kripl nebo dokonce ženská."

"Buď milej," napomenula a jsem ho.

"Jsem milej."

"Nejsi!" křikl na něj vysmátě Ming až z kuchyně.

"Jsem jako liči. Tvrdý a nedostupný zvenčí. Měkký a moc lahodný uvnitř."

"Ty vůbec nejsi jako liči," vyvrátil mu Rendy. "Jsi spíš jako cibule. Vrchní vrstvy jsou kreténský a když je oloupeš, uvnitř je deset vrstev dalších kreténů."

...

"Kde máte jídlo?" otázal se zrzek, jehož jméno jsem se ani neobtěžovala zapamatovat.

Mingovy zorničky se vzrušením rozšířily. "Něco uvařím."

"Já ho pohlídám," ujistila jsem naši vyděšenou dvojku a následovala jsem Minga do kuchyně.

Ming s Mingem se beze mě demokraticky shodli, že uvaříme kuře na paprice. Vzala jsem si do ruky vařečku a čekala jsem, co mi dá za úkol.

"Polož. To." Řekl s nuceným klidem a tikem v oku. Co se týče kuchyně, byl na ni hodně háklivý, proto jsem ustoupila do ústraní, nechť se děje ďáblova vůle.

...

Bezvládně jsem se sesunula na postel, jako bych byla ze slizu a tak, jak jsem dopadla, ač to byla nelidská poloha, tak jsem i usnula.

Ráno, zatímco jsem spala, mi někdo tak prudce rozrazil dveře do pokojíku, až mi málem odlétla peřina.

"Kterej vůl?" zeptala jsem se ostře.

Zrak mi spadl ke dveřím, kde stál Svalovec se selfie tyčí a telefonem namířeným na mě.

"Nenatáčíš živě, že ne?" zeptala jssm se, jakoby na odpovědi závisel celý můj život.

"No…" natočil mobil na sebe, "to byla Bára po ránu a bez obočí. Doufám, že se vám líbila, protože mně ne. A teď se podíváme do druhého pokoje na Číňana s Mirkem. Oni spolu chodí."

Ihned jsem pěstí zabušila do stěny vedle mě.

"Chceš to probourat?! My tu výhled do tvého pokoje nechceme!" ozval se Míra.

"Zamkněte se! Jde vám tam jeden otrava a natáčí!"

"Sakra!" Uslyším je a zasměju se. "Mingu, klíč! … Honem! … Není? Tak násadu od koštěte! … Já ty dveře dlouho neudržím!"

"Kluci, pusťte mě! Holky jsou na vás zvědavé!"

Po pár minutách jsem si najela na instagram, abych viděla, jak pokračuje Svalovcův stream.

"A tohle je Rendyho hnízdo," pověděl pyšně. Vypadalo to divně. Jako hromada vlasů v černé díře.

Kamera se vzdálila a já jsem zjistila, že jsem měla tu čest vidět Rendyho chlupy v nose.

Letní výlet s přáteli [DOKONČENO]Kde žijí příběhy. Začni objevovat