Love or Hate

14. Díl

POHLED NIALLA

S Lex se vůbec nebavíme. Nutně jsem si s ní potřeboval promluvit. „Lex, můžeš na chvilku“ zeptal jsem se. „Jasně“ usmála se. Šli jsme ke mně do pokoje. Sedli jsme si na postel a já začal. „Víš Les já potřebuju ti něco říct“ nadechl jsem se. „Tak povídej“ řekla a věnovala mi lehký úsměv. „No já myslím, že tím, že jsme se znali jen chvíli tak jsem si až teď srovnal svoje city k tobě“ říkal jsem opatrně.

„No a zjistil jsem, že sice miluju, ale jako sestřičku ne jako přítelkyni“ vychrlil jsem ze sebe a čekal na její odpověď. „no víš já taky“ usmála se. „Takže sourozenci?“ zeptal jsem se. „Jo“ věnovala mi velký úsměv. „Já…mohl bych naposledy“ ukázal jsem na její rty. Jemně kývla na souhlas. Něžně a dlouze jsem jí políbil. „Tak já půjdu dolů“ řekl jsem. „Dobře já za chvíli přijdu“ usmála se a já zmizel dolů.

„Tak co?“ zeptal se Harry hned, jak jsem se posadil. „No oficiálně se z nás stali sourozenci“ řekl jsem šťastně. „Co? Vy jste se rozešli?“ vykulili všichni oči. „Jo. Urovnali jsme si city k sobě“ řekl jsem. „No aspoň je volná“ řekl Harry. „Na to ani nemysli“ řekl někdo za námi. Lex. „Sakra“ chytl se Harry za pusu. Celé odpoledne jsme se váleli, protože jsme měli vysloužené volno.

POHLED LEX

Byla jsem strašně šťastná, že s Niallem k sobě cítíme stejné city. Když Niall odešel po chvilince jsem šla taky. Sešla jsem schody a slyšela Harryho. „No aspoň je volná“ řekl. „Na to ani nemysli“ řekla jsem a všichni se otočili. „Sakra“ chytil se Harry za pusu. Celý zbytek dne jsme strávili koukáním na televizi a válením se.

Ani jsme se nenadáli a byli jsme v LA. Potom jsme měli zamířit do Mexika a Brazílie. V LA jsme měli taky pronajatý dům a byl hned v centru. Celé dopoledne kluci nahrávali písničky. Večer měli koncert, který se jim moc povedl. „Tak co budeme dělat?“ zeptala jsem se. „Já si jdu lehnout“ řekl Harry a Liam, Niall i Zayn přikyvovali. „Teda netušila jsem, že s vámi bude taková nuda“ kroutila jsem hlavou. „Víš, jak těžkou práci máme?“ řekl Harry. „Jo zpíváte a skáčete po pódiu“ pokrčila jsem rameny. „No tak vidíš“ řekl.

Dojeli jsme domů a kluci šli spát. „Tati mohla bych se jít podívat do centra?“ řekla jsem opatrně. „Ani náhodou, víš kolik je venku úchylů?“ řekl nakvašeně. „Ale tati je mi 17“ řekla jsem na obranu. „Tohle je uzavřená kapitola, nikam nepůjdeš“ řekl a bouchl rukou do stolu. „Fajn“ řekla jsem naštvaně a šla do pokoje. Rozhodla jsem se, že někam půjdu, i kdyby mi to nedovolil. Převlékla jsem se do úzkých džín, trička a mikiny a Vansky. Vzala jsem si mobil a peníze. Otevřela jsem okno, u kterého vedla střecha a potom okap. Potichu jsem vylezla na střechu a schválně jsem nechala nepatrně otevřené okno, abych se dostala zpátky. Potichu jsem sešla až k okapu. Ve vedlejším okně mě pozoroval Louis. „Sakra“ řekla jsem si pro sebe. Viděla jsem, jak odchází z pokoje. Rychle jsem sjela po okapu a vydala se cestou. Viděla jsem Louise, jak jdu směrem ke mně. Rozeběhla jsem se pryč. Jednou jsem se ohlédla a viděla jsem, že Louis běží za mnou. Rychle jsem zaběhla do prvního obchodu, který jsem viděla. Schovala jsem se za veliké krabice a čekala, jestli mě najde. Nejprve se ptal prodavačky, která mě neviděla. Rozloučil se, poděkoval a odešel. Zase jsem vylezla a šla cestou jako předtím.

Někdo mě zezadu chytil a já se rychle otočila, protože jsem se lekla. Byl to Louis. „Co chceš?“ štěkla jsem po něm. „Proč si mi utíkala?“ zeptal se taky. „Jdi pryč, chci být sama“ řekla jsem, otočila se a dala se na odchod. „Ne počkej, táta ti to zakázal“ řekl a znovu mě chytl. „No a co“ Řekla jsem a měla slzy na krajíčku. Když se nad tím zamyslím opravdu se ke mně tak chová. Nedokáže pochopit, že jsem velká. „Měla bys ho poslechnout“ rozmlouval. „Víš co? nech mě bejt“ řekl jsem a rychle jsem šla k lavičce, která stála opodál.

Sedla jsem si a začala jsem brečet. Louis ke mně došel a sedl si vedle mě. Pohladil mě po zádech. Otočila jsem se na něj a silně ho objala kolem krku. „Promiň“ řekla jsem potichu a pořád ho objímala. „To nic, bude to dobrý“ hladil mě po zádech. Když jsem se konečně uklidnila, posadila jsem se zpátky na místo a koukala do země. „Lex?“ zeptal se po chvíli Louis. „Co?“ zeptala jsem se. „Ptám se, jestli nechceš někam jít, když už jsme tady?“ zeptal se znovu. „JO jasně a táta mě zabije“ řekla jsem otráveně. „Neboj, jsi tu semnou“ řekl. „Tak dobře“ usmála jsem se.

Šli jsme do Starbucku na kafe a potom jsme jen tak chodili po osvětlené a studeném městě. Šli jsme krásný parkem, který byl lemován stromy, které volně vlály ve večerním větru. Zastavili jsme se u lavičky a posadili se. „Táta se ke mně chová jako k dítěti“ řekla jsem potichu. „Má tě rád Lex nedovolil by tě vystavit nějakému nebezpečí“ řekl a pohladil mě po zádech. „Já vím“ řekla jsem a podívala se do jeho krásně modro-šedých očí, které byly osvětleny pouliční lampy. Pomalu se ke mě přiblížil, takže jsem mohla cítit jeho dech.

Jeho pohled sklouzl na mé rty. Přiblížil se ještě víc a jeho rty se dotkly těch mých. Jemně se o ně otřel a potom je úplně spojil. Měli úžasnou chuť, ale až teď jsem si uvědomila, co dělám. Rychle jsem se od něj odtáhla na celou délku lavičky. „promiň já….“ Vysoukal ze sebe Louis. „to je dobrý, pojďme domů“ řekla jsem a zvedla se z lavičky. Společně jsme došli domů. Vylezli jsme zase po okapu, abychom se vyhnuli Johnovi. Rychle jsem se osprchovala a šla spát. ‚Je dobře to co se stalo?‘ kladla jsem si v duchu otázky a přemýšlela jsem dokud jsem neusnula.

POHLED LOUISE

Tak tohle jsem totálně posral. Ano, políbil jsem ji. Malou chviličku jsem si myslel, že se jí to líbí, ale potom se odtáhla na celou délku lavičky."Promiň já..." soukal jsem ze sebe nějakou smysluplnou omluvu. "To je dobrý, pojďme domů" řekla a oba jsme se vydali domů. Držela si ode mě odstup a ani jednou se na mě nepodívala. vylezli jsme po okapu zase nahoru, divil jsem se, že se neutrhl.

Každý jsme šli rovnou do svého pokoje, ani jsme se nerozloučili. Přemýšlela jsem. Přemýšlel jsem nad tím, co se stalo. nevěděl jsem, jak to vzala ona. Po dlouhém a úmorném přemýšlení jsem konečně dostal svůj vysloužený spánek....

Tak..moc se omlouvám, že jsem teď dlouho nepřidala, ale bylo pololetí a my pořád psali testy. :( Jinak nevím, co na tenhle díl říct, určitě budu ráda za VOTE. :3

Potřebovala bych, jestli nemáte nějaké návrhy na pokračování v tomto příběhu, protože mě docházejí nápady. Napište do komentu, jestli nějaký máte. Moc děkuju za vaše čtení :DD

I Love Yeah! :DD

Lou*