Danger ✔

| 6 |

Blonďatý chapec stál u domu a pozoroval ostatní.
Nechtělo se mu zrovna moc ven. Ale nejstaršího poslouchat musel.

"Kuci...za chvíli jděte spát. V sedm se vyráží." řekl rázně HimChan.

"Ano mami." odpověděli mu kluci a blonďáček se se strachem podíval na nejstaršího.

"Zelo...JongUp s tebou zůstane." pohladil blonďáčka.

Chlapec s obavou kývl a podíval se na modrovláska.

"Jde se domů děti moje." zvolal černovlásek.

"Ještě chvíliiii." zaškemral YoungJae.

"Konec. Domů." přidal se i leader.

Kluci šli pomalu dovnitř. Všichni šli do tmavého obýváku. Zelo si povzdychl.

"Hyung...já se nudím." zatahal nejstaršího za rukáv.

"Mno...my si většinou povídáme. Nevím. Copak bys chtěl dělat?" usmál se na mladšího mile.

Blonďáček jen roztomile pokrčil rameny a nevinně se usmál.

"Aww....koukejte na něj. Je to hotový andílek." rozplýval se nad ním modrovlásek.

Kluci se jeho reakci zasmáli.

"Tak pojď ke mě." usmál se tmavovlásek a dal si mladšího k sobě na klín.

"Trošku nám kyneš." štípl ho do dětské tvářičky.

"Nene. Za to můžeš ty. Nemáš tak dobře vařit." nafoukl tváře.

"Omg...z něj si berte příklad. Chutná mu mnou uvařené jídlo." řekl hrdě nejstarší a podíval se na kluky.

"Já vařim líp." zamumlal si pro sebe DaeHyun.

"Mlč." zacpal mu Jae pusu.

Blonďáček se přitiskl ke staršímu a dlouho se tam s ním ještě objímal.

"Kluci...jděte se připravit. JongUp tu teda bude se Zelem." zavelel HimChan.

Blonďáček běžel za svým hyungem a skočil mu okolo pasu.

"Nechoď..." zamumlal do jeho zad blonďáček.

"Junie...nebudeš tu sám." usmál se mile a otočil se na mladšího.

"Ale Hyung..." chtěl začít protestovat, ale YongGuk ho shodil na postel.

"Žádné ale. Dělám pouze svou práci." zašeptal mladšímu do ouška a lehce se otřel rty o jeho tvářičku.

"Budu doma brzy. Slibuji." usmál se a Zelo otočil hlavu do strany.

Starší se obkročmo sedl na jeho pas a zadíval se na něj.

"C-co to děláš?" zeptal se vyjukaně blonďáček.

"Máš takový štěstí, že ti ještě není patnáct..." zašeptal YongGuk nadrženě a skousl si spodní ret.

"Tak to neee...t-to..." začal sebou házet chlapec, ale černovlásek byl moc silný.

"Ale anoooo. Neboj...nemine tě to." usmál se škodolibě a chtěl vstát.

"G-guku?" zeptal se nejistě blonďáček.

"Hm? Copak?" přejel svýma rukama po tělíčku onoho drobného chlapce.

Blonďáček se zamyslel. Začal se k černovláskovi lehce naklánět. Zastavil se pár milimetrů před jeho obličejem.

Mám to udělat? Bude to vadit? Co když to neumim?
Udělám to...teď nebo nikdy...