Danger ✔

| 9 |

"Odvedl jsi dobrou práci June. Teď už se o ně postará soud. A kdyby náhodou...kauce je v tomto případě nemožná." zasmál se jeden z policistů, který seděl vedle blonďáčka a řídil.

"Co s nimi teď bude?" zeptal se šeptem.

"Nemusíš se obávat. Oni už ti nikdy nic neudělají. Ani ostatním." zasmál se škodolibě muž.

"Prosím...co s nimi chcete udělat?" začal Zelo vzlykat o něco víc.

"Co? S takovou půjdou hned na smrt. Nic jinýho si nezaslouží." zasmál se.

JunHongovi se zastavilo srdce.

"Coo? To nemůžete!" zakřičel vyděšeně.

"Chlapče...víš vůbec, co oni všechno způsobili? Huh? Kolik nevinných lidí kvůli nim muselo zemřít. A všechno to byly malé děti. Prober se kluku. Taky to s tebou měli v plánu." řekl vážně muž s pohledem upřeným před sebe.

"Ale neudělali. Není to spravedlivé. Kdyby jste o nich věděl všechno, tak..."

"Tak co?! Fláklo by to se mnou hned?! O tom ani nepochybuji." přerušil chlapce. 

"Ani nevíte, proč to dělaj." zamumlal si pro sebe naštvaně chlapec.

Musel kluky dostat ven. A ne jen kvůli své lásce k YongGukovi.
Měl je rád všechny. Postarali se o něj líp, než jeho vlastní matka.

"Tak...jsme tady." oznámil černovlasý a zaparkoval dodávku před jeho domem.

Blonďáček, ačkoliv nerad, otevřel dveře a vystoupil. Vše tu bylo stejné jako před tím.
S mužem šli pomalu ke dveřím. Zelo byl nervózní, o tom není pochyb.
Nevěděl, jak jeho matka zareaguje, jak se chová a jestli mu nebude ubližovat.

Zaklepal na dveře a chvíli se nic nedělo. Najednou ale se ozvalo cvaknutí zámku a ve dveřích stála žena.
Prohléda si černovlasého muže a pak blonďáčka. Nemohla tomu uvěřit.
Do očí se jí nahrnuly slzy.
Přišla blíž k chlapci. Chytila mu tváře do dlaní a zadívala se mu hluboko do očí. Poznala, že je to její syn.

"JunHongu..." zašeptala a hned ho objala.

"Konečně. Ani nevíš, jak jsem se o tebe bála. Bože ty jsi ale vyrostl. Celý otec. Bože děkuju...myslela jsem, že...že už tě neuvidím..." začala blonďáčkovi vzlykat na rameno.

Zelo byl chvíli zaskočený, ale nakonec ženu taky objal.

"Chyběla jsi mi, mami..." ani on to nevydržel a do jeho očí se mu nahrnuly slzy.

"Pane...jak vám mohu poděkovat. Tolik jste toho pro nás udělal." řekla žena, ze které zářilo štěstí.

"To nic není. Poděkujte hlavně vašemu synovi. Přivolal nás." usmál se černovlasý a žena byla překvapená.

Ještě jednou mu poděkovala a pak šla i s chlapcem dovnitř.

"Bože...pojď sem, ať si tě můžu prohlédnout." žena začala zkoumat jeho obličej a tělíčko.

"Ahh....můj chlapeček vyrostl do takové krásy..." přitáhla si ho do objetí.

"Ani nevíš, jak se mi stýskalo..." setřela si slzu a pohladila JunHonga po vlasech.

"I ty mě mami." usmál se a odtáhl se.

"Kde si vůbec byl? Jak si to zvládl. Povídej." vyhrkla a sedla si s chlapcem do obýváku.

"No...unesli mě. Dali mě do vězení. Ukázalo se, že to jsou satanisti. Ale...jeden z nich se o mě krásně staral. Dával mi všechno, co jsem chtěl. Mami...hezky se o mě starali. Nechci, aby....aby....zemřeli." začal blonďáček vzlykat.

"Ale Junie...víš prosím tě vůbec, kolik lidí zabili? Dokážeš si představit, že...že by se to stalo i tobě?" vzlykla žena.

"Ale nestalo. Mami...prosím. jsou jako moje rodina. Prosím. Nedovol to. Mami....mamiiii... to nemůžeš. Prosím...ještě není pozdě..." začal vzlykat nad tou představou blonďáček.

"A co s tím asi tak můžu udělat? Přijmi to tak, jak to je." povzdychla si žena.

"Není to fér. Oni mě vychovali, dávali mi první poslední a...já je takhle podrazím...kéž bych se nikdy nenarodil. Ve by bylo jinak..." zamumlal si pro sebe Zelo.

"Takhle nemluv. A vůbec...musíš mít určitě hlad. Něco uvařím." řekla žena.

"Nemučili mě tam hlady. Nemám ani trochu hlad." oznámil JunHong a šel do svého pokoje.

Vše tam zůstalo na svém místě. A i ty trapné fotky, kde byli s JungKookem jako malí.

Mezitím ve vězení:

"Nemůžu tomu uvěřit..." vydechl nevěřícně DaeHyun.
"Proč to sakra udělal? Po tom, co jsme pro něj udělali. A takhle nám to vrátí. Přijali jsme ho do rodiny. Tohle nemůže myslet vážně." začal se rozčilovat HimChan.

"Klid. Když viděl, jak na tom potom jsme, netvářil se ani trochu nadšeně. A jak vyváděl kvůli YongGukovi....určitě to neudělal schválně nebo jen tak sám od sebe." řekl přesvědčeně JongUp.

"Tím chceš říct, že jen tak náhodou chtěl jít v noci do koupelny a místo zapnutí sprchy si vzal mobil a zavolal je, nebo jako co?" vyjekl HimChan.

"Nehádejte se. Aspoň ne tady..." povzdychl si ztrápený YongGuk.

"Gukkie...co myslíš ty?" zeptal se ho mile JongUp.

"Já...určitě to neudělal. Miluju ho. Ví to. Proč by to dělal. Zvolil si sám. A pochybuji, že by to jen tak změnil." zamlel hlavou.

Najednou se ozvalo otevírání mříží.
Za nimi stál strážník.

"Pojďte. Někdo na vás čeká." řekl nepříjemně.

Kluci se na sebe zmateně podívali. Pokrčili rameny a pro své vlastní dobro raději šli se strážníkem.
Nasadil jim pouta a šel s nimi do bílé místnosti, kde stál někdo, koho by tu v životě už ani nečekali.

"Chci s nimi být sám!" zavrčel nespokojeně chlapec.
Strážník protočil oči a odešel za dveře.
Kluci se na chlapce vyděšeně koukali.

"Gukkie..." vydechl Zelo a hned k němu přiskočil a omotal mu ruce kolem krku.

"Je mi to tak líto. Nechtěl jsem. Nebylo to vůbec v plánu. Donutili mě k tomu. Odpusť mi to prosím. Nikdy bych to neu..." YongGuk se usmál a umlčel Zela dlouhým polibkem.

"Jasně. YongGuk sem, YongGuk tam a my jsme vzduch, co?" zašeptal JongUp YoungJaeovi, který hned musel přikyvovat.

"Zelo...já...nevím, co ti na to říct. Ale odpouštíme ti. Věděli jsme, že si to nemohl udělat sám." řekl tmavovlásek se slzami v očích a objal blonďáčka.

I když ho pořád bolela ta noha, Zelo pro něj byl důležitější.

HELLO BI+CHES!!!

Tak jste se jenom přeci dočkali! :)

No...nevím co k tomu dodat. Jo, tedy až na to, že je to mega velký shit, ale nevadí

Snad se díl líbil ^-^

Votujte a komentujte gomawo ;)

Saranghaeyo :*

B.Devil ;)