In fetters of power [HP FF] CZ ✔

|| 19. ××× Upovídaná Cissa

Otevřela jsem oči, a zděsila se, jelikož jsem nebyla u sebe v pokoji, ale pak jsem si uvědomila, že jsem vlastně v Komnatě nejvyšší potřeby. Následně jsem se zděsila znova, když jsem si vzpomněla, co se stalo včera. Jak jsem sakra mohla být tak troufalá! Stočila jsem pohled na Siriuse a sledovala jeho tvář. Vypadal tak nevinně, když spal. To byla taková ironie!
Otevřel oči a upřel je do těch mých, ale já se odvrátila a přetáhla si přes hlavu peřinu. On se zasmál. ,,Mem, co tam děláš? Snad si nechceš hrát na schovávanou?" Tváře mi hořely studem, když ze mě pokrývku stáhl. ,,Princezno...co se stalo? Udělal jsem něco?" Zakroutila jsem hlavou a zabořila mu tvář do hrudě. ,,Já se hrozně stydím." zamumlala jsem. ,,Proč? Kvůli tomu včerejšku?" Přikývla jsem. ,,Nemáš se za co stydět. Sakra, ty se rozhodně nemáš za co stydět! Bylo to nejspíš to nejlepší, co jsem kdy zažil. Nevadí mi tvoje nezkušenost. Naopak. Jsem poctěný, že jsi se svou nevinnost rozhodla věnovat mě, a nehorázně si vážím toho, že mi takhle věříš." pronesl, a já se odtáhla a podívala se na něj. ,,Vážně? Nepřipadá ti ponižující a urážející, že tě k sobě pustím jen s alkoholem v krvi?" vyhrkla jsem, ale on se jemně usmál a a zakroutil hlavou. ,,Vůbec ne. Včera to bylo naprosto spontánní, a jestli potřebuješ být nalitá, aby ses dokázala chovat tak, jak doopravdy chceš, prosím. Mě to nevadí." Políbil mě nejdřív na čelo, pak na špičku nosu a nakonec na rty. ,,Jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo."
***
Zatímco jsem právě překonávala světový rekord v červenání, Cissa se smála a tleskala jako malé dítě, až jsem ji musela okřiknout. ,,Sakra, nech toho! To není vtipný!" ,,Je to sladký!" ,,Cisso!" ,,Co je? Vždyť je. I já musím říct, že je celkem k sežrání, jen škoda, že je to můj bratranec. Vzhledem k drbům, co o něm ve škole kolují, ti věřím, že to muselo být skvělý! Přece jenom, když si ho představím bez trička..." ,,Cisso?!" ,,Nojo, už jsem zticha." Konečně zmlkla a já protočila oči. Proč jsem jenom byla tak blbá a svěřovala se jí? Asi proto, že je to moje nejbližší kamarádka. Lily by mi za to ještě vynadala, že budu jen další, která prošla jeho postelí, Nika by mi zase řekla, že to bylo nezodpovědný a Thea by to pravděpodobně roztroubila po celý škole, což jsem taky zrovna nepotřebovala.
,,Nezajdeš do knihovny? Musím udělat tu esej pro Kratiknota a nechce se mi chodit dolů." navrhla blondýnka kráčející vedle mě, a já přikývla. ,,Tu esej už mám hotovou, ale proč ne?" Vydali jsme se teda do knihovny.
Narcissa se posadila ke stolku, vytáhla pergamen a brk a začala psát, a já se zatím vydala hledat to samé co vždycky. Vytahovala jsem jednu knihu po druhé, přihlížela si rejstříky a obsahy, občas nějakou prolistovala, ale opět jsem nic nenacházela, teda kromě jednoho očividně starého milostného dopisu, který jsem si schovala o kapsy, že si ho potom přečtu, a jedné líbající se dvojice schované za regálem. Už jsem začínala pochybovat. Ale hledání končí, až když se poklad najde! To řekl jeden chlap v jednom filmu. Ne že bych snad já hledala poklad, tedy ne v takové podobě, jak by si ho většina lidí představila. Pro mě to ale bylo mnohem víc než poklad. Měla jsem totiž tušení, co mi Brumbál chtěl říct...

Hádejte, co se Memory pokouší najít. Doufám, že na to nepřijdete hned, to by pak nebyla sranda, ale snad se vám to líbilo a nechali jste tady jeden vote:*