In fetters of power [HP FF] CZ ✔

|| 5. ××× Fakt den blbec

,,Sakra, Memory, vzbuď se! Musíš tohle vypít!" Ten hlas mi někoho připomínal, ale nedokázala jsem ho přesně identifikovat. Cítila jsem se hrozně slabá a chtělo se mi spát, ale probrala mě ledová sprcha, která mi dopadala na obličej. Otevřela jsem oči a spatřila Severuse Snapea, jak mi dává k puse ampulku s nějakým lektvarem. Neměla jsem sílu se ptát, co to je, tak jsem to vypila. Po chvíli jsem cítila, jak se mi vracejí síly a podívala jsem se na své zápěstí. Měla jsem ho obvázané a zacelené, ale pod obvazem byla stále dobře znatelná jizva. ,,Tos byl ty?" zeptala jsem se, a Severus kývl. ,,Nevím, proč jsi to udělala a ptát se tě nebudu, ale prosím, jestli to budeš dělat znova, měj s sebou tohle." podal mi další lahvičku. ,,Je to dokrvovací lektavr. Nevím, jak ses to kouzlo naučila, když jsem ho vymyslel asi před měsícem a ještě jsem ho nepoužil, ale varuju tě. Dokáže udělat hodně hluboké rány, tak si příště dávej pozor. Kdybych tě tu nenašel, asi bys vykrvácela." ,,Děkuju." zamumlala jsem vděčně a strčila lahvičku do kapsy. ,,Nemohli bychom být přátelé? Vím, že se kamarádíš s Lily." navrhla jsem a natáhla před sebe ruku. ,,Memory, ale Nebelvírští mi říkají Mem a Poberti Stříbrnko." Chlapec sedící naproti mě na chvilku zaváhal, ale nakonec ruku přijal a stisknul ji. ,,Severus, ale říkej mi Seve." Usmála jsem se a s jeho pomocí se zvedla. Jeho lektvar mi pomohl, už jsem necítila žádnou únavu nebo slabost. ,,Hele, já budu muset jít, mám sraz s Lily. Tak se měj, a dávej na sebe pozor!" křikl, když vybíhal z učebny. Mávla jsem na rozloučenou a vydala se na opačnou stranu; ke knihovně.
Znovu jsem se podívala na své obvázané zápěstí. Byla to taková blbost! Přece si jedním klukem nenechám zkazit život! pomyslela jsem si a zařekla se, že už to nikdy neudělám.
***
Vyběhla jsem z knihovny. Sakra! Za pět minut mi začíná trénink, a já nejsem převlečená. Ale pak mi něco došlo. Zaběhla jsem do jedné z prázdných učeben a mávla rukou, načež se moje oblečení proměnilo na famfrpálový hábit. Cestou k bráně jsem si ještě přivolala svoje koště, a jen co jsem byla venku z hradu, naskočila jsem na něj a co nejrychleji letěla ke hřišti.
,,Moc se omlouvám! Byla jsem v knihovně a úplně jsem zapomněla nám čas." vyhrkla jsem hned, jak jsem přistála u skupinky lidí ve zmijozelských hábitech. Cody se na mě lítostivě podíval. ,,Mory, jestli si chceš dát dneska pauzu, všichni to pochopíme..." Zamračila jsem se, protože mi okamžitě došlo, na co narážel, a mávla jsem rukou. ,,Prosímtě, kvůli jednomu pitomci přece nebudu zanedbávat trénink. Co sis myslel? Že se složím?" Cody zaváhal. ,,Spíš se bojím, abys neskočila z koštěte. Tami by jistě nevadilo zaskakovat za tebe ještě jednou." dodal a já jakobycb schytala ránu do hlavy. ,,Cože?" ,,Někdo za tebe zaskakovat musel, když jsi se flákala na ošetřovně." pronesla mnou tak nenáviděná brunetka, které jsem si doposud nevšimla, protože se schovávala za Codym, a já varovně zavrčela. ,,Radši sklapni a ztrať se!" zasyčela jsem. ,,Celou dobu, co jsem byla na ošetřovně, jsem byla v kómatu, jestli to nevíš, ale teď svoji úlohu velmi ráda zase převezmu." řekla jsem a pohodila vlasy, ve kterých, přesto že byly svázané v culíku, byl stále dobře vidět černý pramen. Ona zrudla vztekem, ale když si všimla koštěte v mé ruce, ztuhla. ,,Kdes to vzala?" provedila skrz zaťaté zuby, a já se usmála. ,,Řekněme, že mám dobré kamarady."