In fetters of power [HP FF] CZ ✔

|| 25. ××× TEN milostný dopis

Tohle. Bylo. Úžasný.
Potom, co jsme skončili, Sirius mi pomohl se obléct a byl ještě tak galantní, že mi spravil košili, kterou předtím roztrhl. Když jsem ho ale žádala, aby mi spravil i ty kalhotky, se zaculením zavrtěl hlavou. ,,Však to bez nich přežiješ." Bouchla jsem ho do ramene, a on se začal smát ještě víc.
Zjistila jsem, že místnost, kde jsme byli, byl přìstěnek na košťata. Když mi to došlo, začala jsem se červenat.
Samozřejmě když jsme vyšli ven, bylo dávno po večerce. Ruku v ruce jsme šli k nebelvírské věži, protože byla blíž. Když jsme k ní došli, Sirius mě dneska naposled dlouze políbil, než vešel obrazem dovnitř. S úsměvem jsem se otočila a vydala se dolů do sklepení. Díky bohu mě nikdo nepotkal, takže jsem nemusela vysvětlovat, proč se tvářím jako totální debil. No ale přiznejme si, kdo by tak v mé situaci netvářil jako debil?
Strčila jsem si ruce do kapes, ale zasekla jsem se, když jsem tam nahmatala nějaký papír. Zmateně jsem ho vytáhla a rozbalila. Byl to dopis. Roztrhla jsem obálku a vyndala papír popsaný úhledným písmem plným kliček. Rozhodla jsem se, že si ho přečtu zítra, protože tady nebylo vidět a navíc jsem byla hrozně unavená. No řekněte, vás by nevyčerpal sex v přístěnku na košťata, navíc s tím nejlepším klukem na světě?
Zamířila jsem teda konečně do ložnice.
***
Ráno jsem se vzbudila poměrně brzo, a jelikož už bylo světlo, hned jsem sáhla po tom dopisu, který jsem měla položený na nočním stolku. Rozbalila jsem ho a znovu si prohlédla stránku popsanou starým inkoustem. Na první pohled bylo poznat, že ten, kdo to psal, si dal opravdu hodně záležet, aby to písmo bylo takhle úhledné. Pohodlně jsem se posadila na postel, nohy přikryla dekou a dala se do čtení.
Dráha Katherine,
Vím, že tuhle knihu si často půjčuješ, tak tento dopis strčím do ní. Poznal jsem, že jsi nechtěla, aby si kdokoli všiml, že se zajímáš o druh magie, jaký je popsány v této knize...chápu to, vždyť je to jedna z nejsilnějších magií na světě. Je podivuhodné, že tě zaujalo zrovna tohle. Sice to netušíš, ale máš k tomu velmi blízko. Lépe řečeno, někdo v tvé blízkosti tomu má blíž, než si myslíš.
Abych byl upřímný, docela mne potěšilo, když jsem zjistil, že tě tato magie zajímá. I já jsem jí zcela unešený. Hřeje mě u srdce, když si uvědomím, že i přesto, jak jsme se v poslední době odcizili, jsme si stále velmi podobní.
Ale důvod, proč ti drahá sestřičko píšu tenhle dopis, je takový, že ti musím sdělit jednu velmi důležitou věc, a nesnesl bych, kdybych ti to musel říkat do očí. Do těch očí, které jsou tak podobné těm mým...
Musím odejít. Odejít odsud, ž Bradavic, z tvého života. Nechci, by sis to vyčítala, i když vím, že to stejně udeláš. Znám tě, stejně jako celý tvůj život. Jsi moje všechno, to jediné, co na světě mám, a proto tě žádám, abys byla rozumná a dávala na sebe pozor. Odejdu brzy. Do knihovny chodíš ve čtvrtek, a tuto knihu si půjčuješ vždy, když v sedm hodin odejde většina posledních žáků. Proto doufám, že tento dopis najdeš.
Poslední, co ti chci říct, je to, že  jsem i tobě nikdy nepochyboval. Jsi ta nejsilnější osoba, jakou jsem kdy potkal. Moc mě mrzí, jak jsem se choval k tobě o ke všem ostatním. Ne že by mi na nich záleželo, ale vím, že tobě na nich záleží. Proto se taky předem omlouvám. Neřeknu ti, za co, ale to se za pár měsíců jistě dozvíš sama. A pochopíš.
Katherine Annabeth Mary Rojvol Raddle, tímto ti dávám, doufám že navždy, sbohem.
S láskou
Tvůj milující bratr Tom

Tak, už se dostáváme k nejdůležitější části knížky, a taky k samotnému konci. Doufám, že vydržíte až do konce.