Probudila jsem se na ošetřovně. Kolem mojí postele seděli Poberti a holky, a všichni na mě starostlivě koukali. ,,Sakra, Mem, tys nám dala!" vydechl Sirius a dal mi pusu do vlasů. ,,Co se ti vlastně stalo?" zeptala se Lily, a já se zamyslela. Ha, už vím. ,,No...vracela jsem se pozdě z knihovny, a potkala jsem Malfoye a jeho kamarádíčky." odmlčela jsem se, ale James do mě šťouchnul. ,,A oni mě trošku zmlátili." vzdychla jsem, a Siriusovi se rozšířili oči a zatnul ruce v pěst. ,,Ten hajzl!!" vykřikl a vystřelil z místnosti. ,,Siriusi!" křikla jsem za ním, ale byl už pryč. ,,Jamesi, běž za ním, ať se nedostane do maléru." poprosila jsem ho, a on se zvednul a rozběhl se za ním.
Objevila se madam Pomfreyová. ,,Běžte. Slečna Charlesová si musí ještě odpočinout." vyhnala ostatní, a sama se ke mě usadila. ,,Slečno, bolí vás něco?" zeptala se a já se chtěla posadit, ale zarazila mě bodavá bolest v podbřišku. Položila jsem si tam ruku, a ošetřovatelka se na mě lítostivě podívala. ,,Toho jsem se obávala. Pan Malfoy vám způsobil velmi vážné poranění. Tím kopnutím vám zřejmě rozdrtil dělohu." Vytřeštila jsem oči. ,,C-co to znamená?" vyhrkla jsem, a ona sklopila hlavu. ,,To znamená, že na 99% už nikdy nebudete moct mít děti." Zakryla jsem si ústa rukou, abych nevykřikla. ,,To není možné." zašeptala jsem zlomeně se slzami v očích, a Poppy mě pohladila po zádech. ,,Je mi to líto, slečno." povzdechla a odešla. Jen co se za ní zavřeli dveře, usedavě jsem se rozplakala. Proč zrovna já?! Miluju děti...
***
Když mě pustili z ošetřovny, vyhýbala jsem se kamarádům, jak jen to šlo. Nemohla jsem se tvářit, že se nic nestalo, a nechtěla jsem, aby si dělali starosti. Bylo i jasné, že tomu neuniknu, ale setkání s nimi jsem oddalovala, jak jen to šlo. Jediný, kdo věděl pravdu, byla Cissa. Ta holka měla pochopení snad pro všechno. Ale v tomhle ohledu mi bylo jasné, proč.
Neustále mě přemlouvala, ať to ostatním řeknu, nebo aspoň Siriusovi, ale to nepřipadalo v úvahu. Zrovna on by kvůli tomu dělal největší povyk a byl by schopnej Malfoye zabít.
Bohužel, nemohla jsem jim utíkat pořád. Na vyučování to jakž takž šlo, ale problém nastal v sobotu ráno, kdy si na mě všichni počkali před Velkou síní, až půjdu na snídani. Jen co jsem si jich všimla, sklopila jsem hlavu a zkusila kolem nich projít, ale Sirius mi zastoupil cestu. ,,Memory, co se děje? Proč se nám vyhýbáš?" zeptal se rovnou a já na něj upřela pohled. ,,Nemůžu vám to říct." špitla jsem. ,,Souvisí to s tím incidentem s Malfoyem?" vyhrkla Thea, a mě do očí vstoupily slzy. ,,Prosím neřešte to!" vzlykla jsem, otočila se na patě a rozběhla se od síně pryč. Bylo mi upřímně jedno, kam běžím. Zajímalo mě jen to, že oni běželi za mnou a já jim potřebovala utéct.
Uháněla jsem chodbami, až jsem se dostala do sedmého patra, a tam mu něco došlo. Komnata nejvyšší potřeby!
Když se objevili dveře, rychle jsem vběhla dovnitř, a zabouchla za sebou. Potom jsem se otočila, abych si prohlédla, co tu je. Postel a stůl plný jídla. Přesně to, co potřebuju.
ČTEŠ
In fetters of power [HP FF] CZ ✔
FanfictionPokračování příběhu Fulfilled dream *příběh přímo navazuje, takže si ho přečtěte* „Kdybych mohl, umřel bych jen proto, abych se ujistil, že se ještě někdy probudíš." Položil jí ruku na srdce, jako to dělal vždy, když tu byl, jen aby se ujistil, že j...