In fetters of power [HP FF] CZ ✔

|| 13. ××× Ten hajzl!!

Probudila jsem se na ošetřovně. Kolem mojí postele seděli Poberti a holky, a všichni na mě starostlivě koukali. ,,Sakra, Mem, tys nám dala!" vydechl Sirius a dal mi pusu do vlasů. ,,Co se ti vlastně stalo?" zeptala se Lily, a já se zamyslela. Ha, už vím. ,,No...vracela jsem se pozdě z knihovny, a potkala jsem Malfoye a jeho kamarádíčky." odmlčela jsem se, ale James do mě šťouchnul. ,,A oni mě trošku zmlátili." vzdychla jsem, a Siriusovi se rozšířili oči a zatnul ruce v pěst. ,,Ten hajzl!!" vykřikl a vystřelil z místnosti. ,,Siriusi!" křikla jsem za ním, ale byl už pryč. ,,Jamesi, běž za ním, ať se nedostane do maléru." poprosila jsem ho, a on se zvednul a rozběhl se za ním.
Objevila se madam Pomfreyová. ,,Běžte. Slečna Charlesová si musí ještě odpočinout." vyhnala ostatní, a sama se ke mě usadila. ,,Slečno, bolí vás něco?" zeptala se a já se chtěla posadit, ale zarazila mě bodavá bolest v podbřišku. Položila jsem si tam ruku, a ošetřovatelka se na mě lítostivě podívala. ,,Toho jsem se obávala. Pan Malfoy vám způsobil velmi vážné poranění. Tím kopnutím vám zřejmě rozdrtil dělohu." Vytřeštila jsem oči. ,,C-co to znamená?" vyhrkla jsem, a ona sklopila hlavu. ,,To znamená, že na 99% už nikdy nebudete moct mít děti." Zakryla jsem si ústa rukou, abych nevykřikla. ,,To není možné." zašeptala jsem zlomeně se slzami v očích, a Poppy mě pohladila po zádech. ,,Je mi to líto, slečno." povzdechla a odešla. Jen co se za ní zavřeli dveře, usedavě jsem se rozplakala. Proč zrovna já?! Miluju děti...
***
Když mě pustili z ošetřovny, vyhýbala jsem se kamarádům, jak jen to šlo. Nemohla jsem se tvářit, že se nic nestalo, a nechtěla jsem, aby si dělali starosti. Bylo i jasné, že tomu neuniknu, ale setkání s nimi jsem oddalovala, jak jen to šlo. Jediný, kdo věděl pravdu, byla Cissa. Ta holka měla pochopení snad pro všechno. Ale v tomhle ohledu mi bylo jasné, proč.
Neustále mě přemlouvala, ať to ostatním řeknu, nebo aspoň Siriusovi, ale to nepřipadalo v úvahu. Zrovna on by kvůli tomu dělal největší povyk a byl by schopnej Malfoye zabít.
Bohužel, nemohla jsem jim utíkat pořád. Na vyučování to jakž takž šlo, ale problém nastal v sobotu ráno, kdy si na mě všichni počkali před Velkou síní, až půjdu na snídani. Jen co jsem si jich všimla, sklopila jsem hlavu a zkusila kolem nich projít, ale Sirius mi zastoupil cestu. ,,Memory, co se děje? Proč se nám vyhýbáš?" zeptal se rovnou a já na něj upřela pohled. ,,Nemůžu vám to říct." špitla jsem. ,,Souvisí to s tím incidentem s Malfoyem?" vyhrkla Thea, a mě do očí vstoupily slzy. ,,Prosím neřešte to!" vzlykla jsem, otočila se na patě a rozběhla se od síně pryč. Bylo mi upřímně jedno, kam běžím. Zajímalo mě jen to, že oni běželi za mnou a já jim potřebovala utéct.
Uháněla jsem chodbami, až jsem se dostala do sedmého patra, a tam mu něco došlo. Komnata nejvyšší potřeby!
Když se objevili dveře, rychle jsem vběhla dovnitř, a zabouchla za sebou. Potom jsem se otočila, abych si prohlédla, co tu je. Postel a stůl plný jídla. Přesně to, co potřebuju.