Osvobození [MenT]

,,Sbohem zlato..."

*o měsíc později*
Celý měsíc probíhal ve stejném duchu jako ten minulý. Filmy, jídlo, postel a samozřejmě jsme čas od času vyšli ven. Počasí je pořád na nic a tak využíváme každé chvilky kdy je hezky.
Zrovna dneska se venku udělalo krásně a proto jsme se s Honzou rozhodli vyjet si někam pryč z města.
,,Můžem jet?" Zeptal se Honza a otevřel mi dveře od auta, které patřilo jeho otci. ,,Jasně" odvětila jsem s úsměvem a při nastupování líbla Honzu na tvář. Koukala jsem z okna a zkrak od něj odvrátila až, když dveře řidiče bouchly. Honza nastartoval a auto se dalo pomalu do pohybu.
Cestou jsme oba mlčeli. Nebylo to trapné a nepříjemné ticho co mezi námi panovalo. Bylo to příjemne uklidňující ticho.
,,Jsme tu!" Probudila jsem se ze svých myšlenek a rozhlédla se. Pomalu jsem vystoupila z auta a sledovala krajinu okolo sebe. ,,Páni! Je to tu nádherný." Vydechla jsem. ,,To je." Přitakal Honza a vzal mě kolem ramen.
Na parkovišti kde stálo i naše auto o chvíli později zaparkovala i černá dodávka. Otrošku mě zamrazilo, ale vyhnala jsem myšlenku, že by to snad mohl být někdo od Gregora z hlavy. A i kdyby je tu se mnou Honza on mě určitě ochrání. Pohledem jsem střelila kousek nad sebe, tak abych viděla Honzovi do obličeje. Pane bože, vypadá tak nevině a sladce a přitom -kdo by to řekl- má na kontě několik lidských životů.
Zatřásla jsem hlavou. Už na to nechci myslet. ,,Zajdem na zmrzlinu!" Ozval se Honza z ničeho nic a mě bylo jasné, že nepřipouští námitky. ,,To zní fajn." Zasmála jsem se a čapla Honzu za ruku.

,,Já chci..." Nemohla jsem se rozhodnout jakou přichut bych si měla dát. ,,Tak tu jahodovou." Znělo moje konečně rozhodnutí.
Teď už s kornoutky v jedné ruce a rukou toho druhého v druhé vyrážíme k jezeru na kterém nás svezou lodičky.

,,Konečně!" Ulevila jsem si když jsme konečně seděli v loďce. Dnešek se zdá perfektní! Po uměle vytvořeném proudu se loďka dala do pohybu a nás čekalo dvacet minut sezení a sledování okolí.
Z ničeho nic si mě Honza přitáhl na klín a začal mě líbat. Moje ruce se samovolně přemístily za jeho krk a moje rty neměly nejmenší problém spolupracovat.
,,Miluju tě." Zašeptal mi Honza do polibků. ,,To já tebe." Odpověděla jsem.
Po chvíli jsme se od sebe odtáhli a já seděla no Honzovo klíně a dívala se mu do studniček.
,,Jsi krásná." Zašeptal Honza a nepřerušoval oční kontakt. Cítila jsem jak mi rudnou tváře a chtěla si je zakrýt dlaněmi. Honza mi je ale chytil. ,,A roztomilá když se červenáš." Dodal. Znovu mě jemně políbil.
Cesta trvala kratší dobu než jsem čekala a už jsme z loďky museli vystoupit.
Člověk by řekl, že v tak krásný letní den tu bude hrozně moc lidí, ale kupodivu tu nikdo jiná kromě nás nebyl. No co, nestěžuju si.
Ruku v ruce jsem kráčeli lesem kdez v tom mě někdo chytil pod krkem od dtáhnul tak, abych byla od Honzi dost daleko a on si mě nemohl stáhnout zpátky. Před sebou jsem viděla Honzu jak drží zbraň a míří na mého držitele. ,,Pusť jí!" Křikl Honza.
,,Jinak?" Zasmál se Alex, kterého jsem poznala podle hlasu. ,,Eh. Zasřelím tě?" Pozvedl Honza jedno obočí. ,,Abych do dřív nestihl já." Odvětil Alex a já na spánku ucítila studený kov. Zorničky se mi rozšířily strachem. V očích mého přítele se objevila zoufalost, která ale během vteřiny zmizela a nahradil jí znova kamenný výraz jako před tím.
,,Jsi si až moc jistý, že si rychlejší než já." Odsekl Honza a zbraž držel, tak pevně, ze mu bělaly kloby. ,,To si nemyslím, jen myslím, že máme přesilu." Vedle nás se objevili další dva muži.
Zavřela jsem oči a nechala volně stékat slzy. Nevzlykala jsem, jen mi tekly slzy.
Honza neměl na výběr. Musel něco udělat. Vystřelil po Alexovi a mezitím složil muže po jeho pravici. V tu chvíli povolil stisk okolo mého krku, ale ozval se další výstřel. Tak moc jsem doufala, že patřil Honzovi a posledni protivník už také leži na zemi, ale náhla prudká bolest v mém břiše mě přesvědčila o opaku. Spadla jsem na zem a nevnímala co se okolo mě děje až do té doby, než jsem cítila jak mě Honza bere do náručí. ,,Všechno bude v pořádku lásko. Věř mi." Plakal? Asi ano. ,,Sbohem zlato. Miluju tě." Vydechla jsem a přestala úplně vnímat okolí.

Taaak! Další díl! Doufám, že se vám líbil a možnáá, když nebudu líná, tak dneska výjde ještě jeden O:) co myslíte? Vylíže se z toho Míša nebo ne? Napište mi do komentářů :))
Děkuju za podporu! ♡