Osvobození [MenT]

Alkohol...

Ještě asi 10 minut jsem si tikala a pak přišel Honza. Usmál se a sedl si vedle mě. ,,Míšo. Budeš u nás. Táta to bude řešit." Nevím co těhle pár slov obsahovalo, ale z ničeho nic mi bylo o dost líp. Přestala jsem všechno řešit. ,,Kolik je?" Zeptala jsem se už o dost veseleji. ,,Ehh." Vydal ze sebe Honza když se natahoval pro telefon. ,,15:49" Řekl vítězoslavně když získal telefon. ,,Cože?! Tolik?" Honza je přikývl a zasmál se. ,,Pojď někam!" Vyskočila jsem z postele. ,,No, dobře." Honza se zvedl taky. Oblékli jsme se a vyrazili ven.

,,Honzine! To si neudělal!" Zakřičela jsem na něj když po mě frkl vodu z brčka. Bylo asi 17:20. ,,Honzo?" Začala jsem celkem nevině. ,,Ano?" Odpověděl Honza. ,,Pojď někam do klubu!" Co vám budu povídat. Nejsem jedna z nejslušnějších holek. ,,Míšo?" Udiveně se na mě podíval Honza. ,,Dneska nebyl zrovna nejlehčí den!" Naléhala jsem. ,,Dobře." Pousmál se Honza a netvářil že by mu to vadilo.

Myslím že co se dělo pak vám nemusím.

Naposled si pamatuji jak jsem s Honzou odcházeli do jejich studia kde jsem se líbali.

Rána jsem se probudila s totální bolestí hlavy a absolutním oknem. Sedla jsem si a rozhlédla se po místnosti. Chvíli jsem seděla a koukala okolo. Až pak mi došlo že jsem vlastně nahá. Rychle jsem si deku hodila přes sebe. Naštěstí jsem měla oblečení hned u postele, takže jsem se oblékla a vzala si mobil. Viděla jsem že mám 14 zmeškaných hovorů. Nechtěla jsem se dívat kdo to byl, protože jsem tušila kdo to byl.

Po pár minutách se Honza probudil. ,,Dobré ráno." Usmál se na mě. ,,Moc dobré není." Řekla jsem zoufale. ,,Proč?" Zeptal se Honza smutně. ,,Sakra! Vždyť jsme se spolu vyspali!" Vyjela jsem na Honzu. Jen na mě tupě koukal. ,,Promiň, já- já jsem celkem v rozpacích." Honza mě objal. ,,Míš?" Zeptal se Honza. ,,Ano?" Odtáhla jsem se. ,,Od koho máš těch 14 zmeškaných hovorů?" Zadívala jsem se na telefon. ,,Hádej..." řekla jsem do ticha. ,,Nebojíš se že zavolá policii?" Objal mě Honza kolem ramen. ,,Ne,ví že nemá šanci. Všechno by se obrátilo proti němu." Upřeně jsem sledovala mobil. ,,Kde je tu koupelna?" Zeptala jsem se a Honza ukázal na dveře. Vstala jsem s přesunula se tam. Trochu jsem se upravila a vrátila se. Honza se mezitím oblékl. ,,Míšo? Prosím počkáš tu chvíli?" Kývla jsem a Honza odešel. Hledala jsem můj mobil, ale marně. Z toho jsem usoudila, že si ho vzal Honza s sebou. Přesunula jsem se k oknu a sledovala lidi. Dcera s matkou která jí předává babičce rychle odchází. Parta puberťáků kteří utíkají směrem k centru. Už trochu starší muž nervózně nasedá do auta a co nejrychleji svým BMW odpouští parkovací místo. Proč sakra všichni tak pospíchají? Celej svět je jak kdyby někdo posunul rychlost, aby se věci staly rychleji. To je šílený!

,,Miší?" Lehce jsem sebou cukla. Honza se mě zezadu dotkl. ,,Půjčil jsem si telefon." Strčil mi ho do kapsy. ,,Já vím." Mluvila jsem chladně, protože jsem nechtěla začít brečet. No, nepovedlo se! Už se mi po tvářích koulely slzy. Ani nevím proč. Asi to na mě nějak dosedlo. Honza nic neříkal, jen mě objal a políbil do vlasů. ,,Děkuju moc." Podívala jsem se na Honzu. Usmál se na mě.

Zase po delší době ja víím! :( Padoon :D