Modré ostří, aneb život Laury Whintongové.

3. kapitola - Románek

Dnes jsem se probudila okolo deváté hodiny ráno. "Aspoň že je víkend." Pomyslím si v duchu trochu nadšeně.

Moje vrabčí hnízdo na hlavě a moje ranní myšlenky jsou na zabití. Při snídani přemýšlím nad divným snem, co se mi zdál. Nebyl tak divný, jako divný, ale byl něčím velice zvláštní. Jako když zavřu oči, promítají se mi barvy, všelijaké, modrá, žlutá, červená. Teď upadám do tmy. Usínám a zjeví se mi moje maminka. Byla vážně krásná. Nejkrásnější měla úsměv. Byla krásná na povrchu i uvnitř, teda aspoň mi to tak říkávala babička. A maminka na mě mluvila něžným hlasem " Lauri, i když tady nejsem s tebou, jsem tady pro tebe, pamatuj, že mi moc chybíš zlatíčko." A pak se začala ztrácet v bílé mlze. Vždy to tak je.  Člověk ti něco naslibují, je tu pro tebe a pak až to nebudeš čekat, ti dá kulku do zad. Proto nevěřím lidem. Lidi jsou falešní. A najednou při mých zvrácených myšlenkách mě vyruší babička. " Lauri, je víkend, tak ho prožívej s úsměvem na tváři, mám tě ráda." " Vy se někam chystáte?" ,,Jedeme s dědečkem na chatu, řekli jsme si, že aspoň budeš mít pokoj od staříků" a pousměje se, dá mi pusu na čelo a před mými modrými oči se se mnou loučí. Ano, chata..Tam se poprvé s dědečkem seznámili. Docela jim to závidím, přece jen spolu být 47 let, to chce potlesk a pořád si rozumí. Taky bych chtěla zažít lásku, ale tu pravou, která mě nikdy neomrzí, ale to je blbost. Láska neomrzí nikdy, pokud milujete správného člověka. Děda s babičkou jeli pryč, tak jsi jdu na balkon vytáhnout krabičku s cigaretami. Ano, moje oblíbené, marlbora zlaté. Ano, kouřím. Většinu lidí se s tím hnusím, ale mě to se spousty věcí pomáhám. Zároveň mě to zabíjí, ale i dělá štastnou. Uvolňuje mě to, nemusím potom myslet na špatné věci, kterým lehkým dýmem oddechuju pryč. "Je mi zima." Jakmile se vracím do teplé postele, kde mám ještě nedopitou kávu, mi začne psát Zoe.

Zoe: " Zlato, že dnes s námi půjdeš na párty?"

Laura: " Zbláznila si se?" ,, Víš, že tam je spoustu lidí a to já nemusím."

Zoe: " No a?" ,,Víš, že Abby má narozeniny a navíc tam bude spoustu hezkých kluků a přijdeš na jiné myšlenky."

Laura: " Ach jo, vy jste fakt hrozné." ,,Když na tom trváte, tak ano, ale dlouho tam nebudu, s tím nepočítejte."

Zoe: " Jsi super, Abby bude mít radost, tak v 6 na Poustingové ♥ ,, Budeme čekat!

Laura: " No, dobře. ,,

,,Nejsem z toho moc nadšená, na párty moc nejsem. Jsem introvert a nevím, jestli vůbec lidi jako já, jsou na takové " párty ,, pozvaní. "

Je kolem 4 odpoledne. " Za 2 hodiny začne utrpení" Pomyslím si. Vůbec nevím, co na sebe. Nikdy jsem na zábavě nebyla, tak jak mám vědět, co se tam dělá, nebo co tám vlastně může dělat takový člověk jako já? Musím se probrat. Od rána vypadám jako mrtvola. Přemýšlím, co si vzít na sebe. Jdu do sprchy si umýt moje příšerný vlasy. Nejradši bych se ostříhala, ale to by babičce vadilo. Babička tvrdí, že pak bych nebyla po mámě. K ní prý šli nejvíce dlouhé vlasy, tak jako ke mně. Po umytí mých příšerných hnědých kudrnatých vlasech, se rozhodnu je vyžehlit. Samozřejmě to dá zabrat s hustými vlasy. Nakonec se rozhodnu pro můj oblíbený černý svetr s výstřihem a pro šedé legíny, k tomu jsem si dala černou koženou bundu a pro creepers. Ještě trochu jsem se nalíčila, jsem jednoznačně pro přírodní tony.

Ještě přes záda hodím vak a s rychlou chuzí tak tak stíhám autobus. Na zastávce na mě čeká Zoe a Abby, v tu chvíli uvidím ještě dva kluky v pozadí. " Kdo to je a proč tady stojí to velký auto?" Abby: ,, No, víš Lauri, 17. narozeniny jsou jednou za čas a já se rozhodla pro velkou párty v Manchesteru" ,, Zblaznili jste se snad?! " Řeknu s vražedným výrazem v očích, ale i tak mě po dlouhé době přemluvili. " S takovou skončím v pekle, až se to dozví babička s dědou, je to dálka, ale i tak." Zoe mi sdělila nečekanou zprávu " Chodím s Michellem! " ♥ S Abby  děláme ,jak nás to zajímá.   Na dané místo jsme dorazili kolem desáté večer. Při vchodu to bylo jako v Las Vegas. Svítilo to jak v cirkuse a bylo tady spoustu lidí. " Cítím tu trávu" Řekl nadšeně Mitchell. " Snad nemáte v plánu ještě hulit trávu?! S tímhle ale se mnou nepočítejte, donutili jste mě sem jet a ještě tohle!" Abby vzala Conora za ruku a představila mě. " Lauro, tohle je můj kluk Conor. A na trávu je odborník, on ti nedá nic hrozného a prosím nezkaž mi moje 17. narozeniny." ,, Já jen nechtěla Abby kazit narozeniny, a tak mi nezbývalo nic jiného, než souhlasit. Souhlasila jsem nerada, ale nedá se už nic. " Aspoň přijdu na jiné myšlenky". Abby " jo ,to jo, uvidíš,,

Vzali nás do velké místnosti, kde každý to šlo cítit jen trávou. Neodmítala jsem, spíš ani nevnímala, co se může stát. Po chvilce jsem přestala vnímat úplně. Začala jsem se topit v myšlenkách a už jsem se neudržela a musela jsem jít na záchod, kde se na mě usmíval nějaký kluk, který byl celkem v dobrém vstavu. Ptal se mě, odkud jsem. " Ahoj, prosím tě jsi v pořádku?"Já jen přikyvovala a snažila se myslet na něco jiného. " Ne, nejsem v pořádku, copak tak vypadám?" ,, Promin, ká ti pomůžu, na! napij se, neboj není v tom alkohol, je to čirá voda, bude dobře, uvidíš". Pak mě vytáhl ven, vzal mě okolo ramen a nesl mě na lavečku, kde mi senal deku. " Děkuju za pomoc a za vodu" Odpověděla jsem. ,, Není za co, co tady děláš?" ,,No kamarádka má narozeniny a já...." Chápu tě.,, Povídali jsme si ještě další hodinu, v tom srazu najednou přišla Zoe, která už měla něco víc v krvi, než jen trávu. " Sakra, co tady děláš?" My tě hledáme vevnitř a ty tady sedíš..."o kdo to je?" Zoe odvedli pryč do auta. Naštěstí Mitchell byl v pořádku, takže o odvoz je postaráno, když už na mě čekají, ještě se rozloučím s klukem, co měl nádherně zelený oči a krásnej úsměv. Ale byl už někde pryč, nebo se ztratil v davu plných lidí. Nic si nepamatuju a jenom myslím na toho kluka,  co mi tak pomohl. A v duchu si říkám " Jak jen zní jeho jméno". Cesta je ještě dlouhá a jet se zbytkem ožralých lidí a se zvrácenými myšlenky není moc v pořádku. Zapálila jsem si cigaretu v autě, zdá se, že ostatním to ani nevadilo, popel vyklepávám z okna a zděšeným pohledem koukám, jak cigareta ubývá.