Modré ostří, aneb život Laury Whintongové.

5. kapitola - Zmatení

Ach jo, někdy je těžké se smířit s osudem, nebo spíše s realitou. Proč to tak jen musí být? Proč není vše podle našich představ? Proč nikdo z nás není úplně šťastný? Jen tak si v hlavě kladu záporné otázky, po kterých nemám zrovna nejlepší náladu. Přemýšlím nad tím, jaké by to bylo být šťastná. Nemyslím chvilkové štěstí na pár minut či pár hodin. Myslím být fakt šťastná. Je na to nějaký recept? Ne. Musíme hledat štěstí, ale je to jako hledat jehlu v kupce sena. " Co když štěstí ale nehledá nás?"Nesnáším to tady,  je to jako hlavolam. Když jednou uděláš chybu, uděláš další. A tak je to celý koloběh. Občas přemýšlím, jaký by to bylo poznat lásku. Opravdovou lásku. Která bude nekonečná. Ale myslím, že na tohle mám ještě dosti času.

Při ranní kávě si jdu zapálit na balkon. Ptáš se proč kouřím? je to nechutné? Ano, možná je, pro některé, pro mě je to osvobození ze špatného svědomí. Chápete, zabíjí nás to, ale my většinou jdeme za věcmi, co nás zabíjí. Cítíš to mrtvo v mých plících? Je to občas fajn. Máš zkaženou náladu, deprese a všelijaký záporný myšlenky. Najednou taháš dovnitř dehet, který tě zabíjí, ale taky ti zároveň způsobuje uvolnění. Taháš stres a vydechneš volnost. Kouř pak zmizí jako vzpomínky. Nejsem silný kuřák, ale taky nekouřím málo. Při ranních cigaretách se mi začne plést divný pocit. Pocit čeho? ,,Kdo byl sakra ten kluk?" A jak to, že Will byl údajně taky na párty?" Je to divný, ale třeba to nebyl zrovna ten kluk, který mě ta držel v klidu. Jsem tomu klukovi moc vděčná, i kdyby to nebyl Will. Ale tajně si přeju a myslím, že by to bylo úžasné toho kluka vidět. Já o lásce nic moc nevím sice, ale určitě by to zas tak špatné být nemuselo. Dva lidi se milují, co je komu do toho. Nedá mi to a jdu se podívat, jestli je Will online, ale předtím si pustím svoji písničku . Lana Del Rey - Born to die. Ta písnička je o lásce, teda je v ní spíše zlomená duše, která za láskou utíká. Nasadím si sluchátka, kde hraje jen jedno. " Život s jedním hrajícím sluchátkem už není jako dřív." Prohlásím hlasitě s naštvaným obličejem. A tak pozoruju, kdo je online. Projíždím tu hromadu lidí a snažím se najít Willa. V ten moment mi od něho přišla zpráva.

Will: " Ahoj, Lauro, zapomněl jsem ti včera něco pro mě důležitého napsat."

Já:" Ahoj a co je pro tebe tak moc důležité, že jsi to zapomněl napsat?,,

Will:" No víš, Lauro, já se do jedné holky zamiloval, ona nebyla obyčejná, byla smutná." ,,Taková plná naděje a skrytého talentu, který ona nevidí." Ano, sice to nebyla moc romantika, ale ta holka byla velice zvláštní. Potkali jsme se na neobvyklém místě, na kterém bych holku rozhodně nehledal, ale měla moc pěkný úsměv a ...znáš to." " Moc si jí ale nevybavuju, byl jsem opilý, trochu mimo, ani nevím, jestli jsem vůbec něco pil."

Já: " Aha, jak se jmenuje?" Tak to u ní zkus, máš šanci.

V tu chvíli mi začalo bít srdce jako o život. " Willlovi se líbí "ho ..ho..ho..holka?!

Will:" Na to jsem se jí zapomněl zeptat, víš. Bylo to narychlo ..Pak tam pro ní přijeli kamarádi."

Já:" No, tak jí třeba jednou najdeš."

Will:" Šance, že jí najdu je asi taková, že bych musel projet celý svět, anebo jako popelka, které padne její malý střevíc, je moje!" Ale ona neměla střevíčky, ale bojím se, že to byla nějaká..však víš. Potkat na takové obrovské párty nějakou holku." Tam většinou chodí ....víš, co myslím.

Já:" Taky jsem někoho poznala a taky ta šance je nulová." Ale budiž, pokud je ti určené ve hvězdách, že jí najdeš, tak proč ne.,, Přece svět je malej a pokud byla na párty tam, kde bydlíš ty, tak ta šance tak zdaleka není marná, uvidíš."

Will:" Lauro, na takové párty jezdí lidi z celého světa, aby si šňupli."

Já:" No, co čekáš."

Nějak se ve mě začal objevovat pocit nejistoty. Hrklo mě. Ne úplně, ale asi bych si to přála. V tuto chvíli rozhodně. S Willem jsem si psala celý den, ale nechtěla jsem si psát o té jeho "holce?" Snad jsem se do něho nezamilovala, nevím, nepoznám to. Byla by to blbost, když jsem se sním v životě neviděla a ani nevím, jak vypadá. Na skypu to není moc poznat. Ale Zajímavé. Will je hnědovlasý kluk s modrými oči, vlasy má na stranách vyholené a má piercing v obočí a kouří. Teda aspoň mi to popisoval, že tak vypadá. Ale kluk na párty nosil čepici, ale piercing v obočí měl. A modré oči? To nevím, většinu času jsem se dívala do země v lehkých stavech. Nevnímala jsem dobře, ale přitom jako každé jeho druhé slovo by mě mělo naplňovat. Mluvil jako člověk, který ze života není moc nadšený. A cigarety máme oblíbený, jednoznačně Marlboro - zlaté. Sice jsou drahé, ale kvalitní a taky ty nejlepší, jinačí nekouřím, jednoznačně tyhle. Ani nevím jakou má spojitost kluk s modrými oči - kluk s čepkou - cigarety - Will - kluk z párty. Jak to do sebe jen zapadá? Will jednoznačně taky kouří jen Marlbora, ale přece.. Nemůže to být Will, i kdyby chtěl. To přece nejde. Jednou za život jedu na párty s kamarády a oslavit oslavu Abby. A potkám tam kluka, který přesně popisuje Willa a ještě si s ním rozumím jako by to byl rok. Ano, s Willem jsi píšu rok, myslím, že i něco přes ten rok. Jako kdyby to bylo ve hvězdách, tak jsme si oba dva mysleli, že se nikdy v životě nepotkáme a přece jen. Jedu takovou dálku na obrovskou párty, kde jsem byla mírně opilá a měla jsem v sobě trávu a ještě k tomu tam narazím na kluka, který je podobný - a možná je to i Will. "To snad není pravda!" Náhoda? Nebo snad osud? Těžko říct, ale jedno si splním. Toho kluka musím vidět, i kdyby mě to mělo zabít. Musím ho najít a když ne, Will mi pomůže. ,, Třeba to je fakt on!" Tak moc bych si to přála až s radostí vyjeknu na celý barák " Jupíí!" Tak tohle je to hodinové štěstí? Super!" Konečně jsem pocítila štěstí v srdci. Ten kluk si udělal místo v mojí hlavě a zároveň v mým srdci. Chtěla bych ho poznat víc, snad umí i bruslit, aby mě to konečně někdo naučil. --- Začnu se usmívat --- Chtěla bych h obejmout, aby cítil tlukot mého srdce. Aby pocítil moje negativní myšlenky a pocity. Snad je to romantik anebo ne? Co já vím, v tomhle nejsem žádný expert a možná že nikdy ani nebudu. Kdo ví? Já ne. Chci začít plakat, ale radostí. Snad je to velice dobrý člověk, který v životě zažil to, co já. Tak moc bych si to přála, ale co dálka? Začnu tak myslet čím dál víc nad tímhle. Dělá se mi z toho zmatek a já nevím, jak teď pokračovat. Možná začnu úplně od začátku mého zmatení.