Bad Boys In Bakery [Zayn, JB, Shawn, Ashton]

You!/4❤

,,Máš tam dobrou skrýš na věci..." neustále jsem se vyhýbala odpovědi, protože na to, říct mu pravý důvod jsem nebyla dostatečne odvážná. A nebo nalitá.

,,Neříkej...a kde přesně?" z nějakého důvodu to ale Zayna zajímalo. Nejdřív jsem sebou trochu cukla a podezdřívavě nadzvedla obočí a přejela ho pohledem.

„Teda...i kdyby tam nějaká skrýš byla, tak by jí Justin asi nenašel, bez tvých instrukcí, když říkáš, že je tak dobrá..." povytáhl Zayn obočí a pobaveně se ušklíbl nad mým obličejem. Všichni tři se najednou opřeli o stěnu chodbyčky a založili si ruce na hrudi. Nad tím jsem se na chvíli pozastavila, bylo vidět, jak skvěle spolu dokáží spolupracovat, už jenom díky tomuhle gestu.

„Fajn, máš mě" povzdechnu. Víc se k tomu nevyjadřuji a doufám, že to nechá být. Jenomže, ačkoliv Zayna poznám asi den, zjistila jsem, že věci nenechá jen tak být a bude se v nich rýpat, dokud nezjistí to, co chce.

,,Tak co si tam, maličká, dělala?"

,,To není tvoje starost" vystartuju na něj. Ruce dá do vzduch na náznak vzdávání, abych se uklidnila. ,,A neříkej mi maličká"

,,Heeeej. V klidu, kočko" přeměřím si ho pohledem a zhluboka se nadechnu.

,,Promiň. Stejně ti to neřeknu"pořád se mračím, nemám žádný důvod se mu spovídat.

„Jasný. Sorry, kotě" omluví se Zayn tím jeho stylem.

„Ještě před chvílí jsem byla kočka a teď jsem kotě. To tě na základní škole neučili o zvířatech?" nadzvednu laškovně obočí a Zayn se uchechtne.

„Těžko říct. Většinou jsem tam nebyl" pokrčil rameny a kluci se uchechtli. Nechápavě skrčím obočí.

„To nechápu"

„Nemusíš" Zayn se odstrčí od stěny chodby a já mám chuť mu odseknout. Nechám to ale být, když slyším kroky a Justinovo volání ,,Mám ten klíč"

V duchu se zaraduju, že jsem se z toho jakž takž vykroutila, ačkoliv je mi jasné, že po mně Zayn bude chtít odpověď.

,,Zde, my Lady" Justin si dramaticky poklekne a políbí mi ruku, do které potom jemně vsunul klíček. Musela jsem se nad tím pousmát. Bylo to docela komediální.

,,Děkuju" jakoby jsem se uklonila a s menších smíchem jsem se otočila ke dveřím, které jsem následně odemkla. Okamžitě moje čichové buňky oslepila sladká vůně různých potravin, z kterých vznikají naše sladké poklady.

,,No do prdele. Asi mám novou drogu" zamumlal za mnou obdivně Shawn. Zasmála jsem se a krabici položila. Kvůli tomu jsem se musela ohnout, jelikož jsem si před třemi měsíci udělala něco s kolenem, snažím se je co nejméně namáhat.

,,A moje droga je tohle" uslyším za sebou Zaynovo hlas. Hned na to cítím plesknutí přes moje vyšpulené pozadí. Zapištím a rychle se otočím na vysmátou čtveryci. Zayn na mě mrkne.

,,Hej" zamračím se a založím si ruce na hrudi. Lichotí mi to, to ano, ale nejsem na tohle zvyklá. Plus nikdy jsem nechodila nikam ven a tak nevím, jestli je to normální...

,,Když já si nemůžu pomoct..." zatváří se nevinně, přičemž si jazykem přejede přes rty.

,,Jdeme vybalit ty krabice..." bylo jediné, co jsem na to dokázala říci.

,,Když se budeš tak pěkně shybat..."

Shawn

,,Jdeme?" zeptal jsem se, když jsme asi třicet vteřin stáli v kruhu, nebo spíš čtverci, a zírali na sebe.