Bad Boys In Bakery [Zayn, JB, Shawn, Ashton]

Prologue

Posadila jsem se ke kuchyňskýmu pultu i s mírně připáleným toustem namazaným burákovým máslem a přeslazenou kávou ještě ze včera, a zahleděla se na světle modrou stěnu před sebou. Poslouchala jsem tikající hodiny, které se designově vyjímali v celé místnosti a upíjela kávu. V hlavě jsem si přehrávala mé možnosti, kterých nebylo zrovna mnoho a všechny se mi také zrovna dvakrát nezamlouvaly. Bylo to pro mě těžké období, s babičkou jsem si byla velice blízká, a když už tu teď mezi námi není, cítím se trochu osamocená. Byla pro mě jako strážný anděl, nebyla to jenom moje babička. Občas přemýšlím, jestli se na mě teď dívá a říká si; to zvládneš Jas, chce to jen trochu času. Jestli se tam má tak dobře, v tom nebi, nebo se to jenom tak říká. Nebo se jí bůh po smrti zeptal; tak jak bylo v nebi? Tohle všechno se mi právě prohání hlavou, dokud mě nevyruší chrastění klíčů, nebo spíš těch otravných přívěšků na tátovo klíči. Taťka vkročí do dveří (z kuchyně mám výhled přímo do předsíně) a sundá si tenisky. Byly ošoupané, ale táta je jednoduše miloval a nenechal si je vzít. Myslím, že je měl již pět let.

„Ahoj tati" usměji se na něj, což mi vrátí, akorát ve větší míře „Zlatíčko!" zvolá a přibližuje se ke mně. Uniklo mi snad něco? Táta je šťastný? Neeeee. Já snad špatně vidím.

,,Neuvěříš, jakou novinu se ti právě chystám říct!" malinko si zatleská a já se na něj divně podívám. Dobře...tohle táta dobrovolně nedělá. Na čem to ujíždí? „Vyřešil jsem tvůj problém s pekárnou a pomocníkama!" skoro vykřikl a zmáčkl mě v objetí. Ugh...tohle nesnášim. Jo, objetí není špatná věc, ale to tátovo bylo příliš pevné a radostné.„Kdo jsi, a co si udělal s mým tátou" odtáhnu se od něj a namířím na něj svůj ukazováček. Taťka se zasměje a zavrtí hlavou.

„Kdepak, holčičko. Dneska k nám přivezli čtyři kluky. Ale my pro ně nemáme vhodné využití. A tak jsem se rozhodl, že bych je jako za trest, to si neber osobně,  mohl poslat k tobě do pekárny jako pomocníky"