Krátké, ale není to tak špatné. :) Snad se bude apsoň trochu líbit :)
Další den Niall přišel znovu. Ani mě pořádně nepozdravil a šel rovnou za Abby. Ovšem můj cíl byl si s ním promluvit ještě než odejde. Bylo mi jasné, že bude Abby Niallovi vyprávět co se včera stalo. Jsem si jistá, že to nezůstane bez povšimnutí. A jak jsem si myslela, tak se i stalo. Po chvíli co byl u Abby v pokojíčku, tak přišel a ve tváři měl nazlobenej výraz.
"Koukam, že se ti už prcek zmínila o včerejším incidentu což?" řekla jsem v klidu.
"Ano, to přesně mi řekla. Jí to nevadí, ale mě jo. Jak se ti to mohlo povést?" řekl značně rozhořčeně.
"Prostě se to stalo. Sama jsem na sebe byla naštvaná. Ale byla jsem unavená a prostě jsem usnula. Věř mi už se to nestane." řekla jsem a v duchu jsem se linčovala za to, že se to vůbec stalo.
"Ale todle se ti stávat nemůže. Nikdy!" byl stále rozčílený.
"Nialle, říkám, že se to už nestane. Stalo se to poprvé a naposledy. Nebuď na mě naštvaný." řekla jsem už se zvýšeným hlasem.
"Dobře. Promiň. Jen prostě je to moje dcera a já nechci, aby ti ji třeba vzali." řekl už o něco klidněji.
"Já s tebou chci spíš mluvit o jiné věci." změnila jsem rychle téma.
"O čem?" zeptal se nedůvěřivě.
"Když si tu byl naposledy, tak si prý řekl Abby, že tu s námi budeš bydlet nebo co?" řekla jsem zase trochu nazlobeně já, ale on se jen zasmál.
"Jo, mluvili jsme o tom. Chtěla, aby mě tu měla napořád a ne jen, když jí přijedu navštívit. Řekl jsem, že se s tím pokusíme něco udělat. Mě už něco napadlo, ale samozřejmě jsem s tebou o tom chtěl nejdříve mluvit." odpověděl mi s ledovým klidem.
"Dobrá, máš teď prostor o tom mluvit." odpálkovala jsem ho.
"Okey. Navrhuješ něco ty? Nějakou přijatelnou alternativu jak to udělat, aby jsme byli spokojení všichni tři?" zeptal se.
"Mě nic nenapadá. A co napadlo tebe?" odpověděla jsem mu okamžitě.
"No mě napadlo, že bych tu mohl občas přespávat." začal se na mě usmívat jak sluníčko.
Vyvalila jsem na něj oči. Překvapilo mě, že došel na tuto možnost.
"Ne, že bych tu neměla jeden pokoj navíc. Spát by si měl kde. Ale nejsem si jistá jestli tě tu chci mít." řekla jsem a zněla jsem nejistě.
"Slibuju, že si na tebe nic nebudu dovolovat. Je to jen čistě kvůli Abby. Nechci ti dělat nějaké problémy." řekl.
"No to je jasné, že si nebudeš nic dovolovat. Ale i tak. Jsi můj bývalý a teď by si u mě měl přespávat." byla jsem stále nejistá.
"Jak jinak to zajistit? Jinou možnost nevidím." přesvědčoval a začalo to na mě kupodivu zabírat.
"Tak dobrá. Jen kvůli Abby. Ona je prostě zlatíčko a nechci, aby se trápila." poddala jsem se.
"Skvěle." řekl a na tváři se mu rozlil ten jeho Niallovský úsměv.
"Moc se neraduj. Budou to max víkendy, abych tu s vámi mohla být i já." snažila jsem se ho zklidnit.
"Naprosto tě chápu. Mě to stačí." odpověděl stále se stejným úsměvem.
"Dobrá. Kdy to tak vidíš, že by si tu byl prvně?" zeptala jsem se na rovinu.
"No co tendle týden? Teď je středa, tak v pátek večer bych přijel a v neděli odjel." jeho neutuchající optimismus mě nepřestával udivovat.
"No co mám s tebou dělat. Budu s tebou počítat." už jsem podlehla a neměla jsem sílu protestovat a dohadovat se o tom, že je to brzo a kdo ví co ještě.
"Děkuju. Jsi poklad." řekl.
"Neděkuj. Kvůli tobě to nedělám." odpověděla jsem suše.
"Ale i tak. Jsem šťastný, že mě u ní necháš." a stále se usmíval jako sluníčko.
"Jak si řekl, jsi její otec. A konec konců ona potřebuje tátu." řekla jsem a u toho jsem sklopila pohled k zemi.
"Děkuju." zašeptal s úsměvem po té co mě dvěma prsty vzal za bradu a zvedl hlavu tak, abych mu koukala do očí.
