Ty dva dny utekli jako voda a malá se nemohla dočkat svého táty. V pátek odpoledne jsem mu rozestlala v pokoji pro hosty a on došel k večeru než šla Abby spát. Z její strany bylo radosti, že by se dala rozdávat. Z mé strany už to tak radostné nebylo. Můj bývalý bude spát v mém bytě. Jsem opravdu nadšená. Nechci dcerce brát tátu, ale todle pro mě bude hodně těžké.
Večer, když můj drobeček už spal, jsme si s Niallem sedli do obýváku. Tiše jsme se dívali na televizi. Byla jsem rozvalená na gauči a Niall seděl v křesle. Nebylo opravdu nic jiného slyšet než televize. Dokud Niall nepromluvil.
"Chtěl jsem ti ještě jednou poděkovat, že mě tu budeš nechávat." řekl a hlavu otočil mým směrem.
"Jak jsem řekla. Dělám to kvůli ní." odsekla jsem mu, abych mu naznačila, že se o tom opravdu nechci bavit.
"Já vím." řekl až skoro smutným hlasem a povzdechl si.
Kéž bych věděla co se mu honí hlavou. Už od minulé návštěvy jsem neměla dobrý pocit, že to nedělá jen kvůli Abby. A vůbec se mi tenhle pocit nelíbil.
Znovu se mezi námi rozeznělo ticho. Tentokrát jsem však už ani nevnímala televizi. Vzpomněla jsem si na časy před x factorem. Kdy na mě Niall měl čas. Kdy jsme se od sebe skoro nehnuli. Kdy jsme byli jako jeden. Byly to krásné časy. Jak jsem tak vzpomínala, začaly mi téct slzy po tvářích. Samozřejmě, že si toho Niall všiml. Vždycky byl až moc pozorný. Na nic nečekal a sedl si ke mě na gauč. Snažila jsem se mu pohledem vyhýbat, ale vzal mou bradu mezi dva prsty a můj obličej si otočil směrem k sobě. Palcem druhé ruky mi setřel pár slz.
"Copak se děje?" zašptal otázku.
"Nic." znovu jsem odsekla. Vůbec se mi nelíbilo, že seděl tak blízko mě a ještě si držel mou bradu, abych na něj koukala.
"Vždycky si byla špatná lhářka." Zasmál se a o něco více se ke mě naklonil. Kdybych měla kam, tak se odtáhnu.
"Zkus číst mezi řádky. Chtěla jsem říct, že se o tom nechci bavit." řekla jsem a další slza se mi skutálela po tváři.
Je to tak dlouho co se nade mnou takto skláněl. Kdy jsem takhle brečela, protože měl odejít do x-factoru. Kdy on sliboval, že se nic nezmění. Že vše bude normální. Že se mnou zůstane.
"Dobře." Pustil mou bradu. Okamžitě jsem se otočila čelem opěradlu pohovky, když jsem pak cítila, že se začíná zvedat ze sedačky. Kdo ví co se ve mě hnulo, ale chytla jsem ho za ruku.
"Zůstaň tu se mnou." zašeptala jsem k němu, ale obličej jsem měla stále zabořený v pohovce a on si opět sedl a začal mě hladit po ruce .
Otočila jsem se k němu podívala jsem se mu do očí. Znovu se ke mě sklonil a tentokrát víc než před tím.
"Vím, že jsem ti slíbil, že si nic nedovolím, ale...." nestačil to doříct a sama jsem překonala mezeru mezi našimi rty a začala ty jeho ochutnávat.
Na nic nečekal a polibky mi oplácel. I po té dlouhé době chutnali stále stejně. Snad s tím rozdílem, že jsem věděla, že jeho rty ochutnali spousty jiných rtů a ty moje jen ty jeho. Odtáhla jsem se od něj.
"Promiň." řekla jsem a omluvně se na něj podívala. Věděla jsem, že tohle nebyl dobrý nápad, aby u mě přespával. Jen se usmíval a díval se mi do očí a rozhostilo se mezi námi chvíle ticha než on promluvil.
"Neomlouvej se." Pohladil mě po tváři. "Chyběli mi tvoje rty." řekl a to mě probralo z tranzu.
Z prudka jsem se posadila, že se málem Niall nestačil uhnout.
"Proč si je teda opustil." řekla jsem najednou ostře.
Sedl si na druhou stranu pohovky a podíval se na mě provinile. Očividně nevěděl co říct.
"Proč si mi aspoň nedal vědět, že už nemáš zájem? Vše by bylo snažší. Proč jsi mi něco sliboval, když jsi to nebyl schopný splnit?" doslova jsem mu to vyčítala a znovu se mi začali kutálet slzy po tváři.
