„Ahoj" pozdravil mě a já jsem měla pocit, že omdlím. Nevěděla jsem, co mám říct, tak jsem se na něj jen toužebně dívala a zhluboka dýchala. Po chvilce trapného ticha spustil svým zvučným hlasem : „Víš, Nataša říkala, že jsi asi přišla za mnou." „Ano." vydechla jsem na odpověď. ,,Já jsem vám chtěla ještě jednou poděkovat za to, že jste mi zachránil život. Mohla bych vás na oplátku třeba pozvat na kávu, nebo bychom mohli zajít někam jinam." rozpačitě jsem se usmála a pokrčila rameny. On se nervózně rozhlédl a zamračil se někam směrem k restauraci. Pak se zabodl na chvíli pohledem do země a pousmál se. „To bychom mohli." Oplatila jsem mu úsměv něčím, co se podobalo křečovému záchvatu svalů v mém obličeji. Pak jsme se rozloučili a domluvili se na schůzce. Nadšeně jsem přeskakovala kusy zdí ležící na zemi a rychle se ubírala domů, abych vše mohla sdělit mojí nejlepší kamarádce a spolubydlící Carol.
ČTEŠ
Můj hrdina, Kapitán
FanfictionPamatujete si, jak Steve zachránil v avengers jednu ženskou a ona z toho byla úplně unešená? Tak co když by se Nataša rozhodla jí dohodit Stevovi?
