Můj hrdina, Kapitán

Droga lásky

Napsal mi, že by se se mnou chtěl v sobotu, toť dnes, sejít​. Prý si o něčem musíme promluvit.
Když jsem dorazila do "naší" kavárny, už tam seděl. „Ahoj“ řekla jsem odměřeně, aniž bych se mu podívala do tváře. „Dnes je nádherně, že?“ snažil se najít téma ke konverzaci. „Psal jsi mi, že se mnou potřebuješ mluvit, a já pochybuji, že to bylo o počasí“ vyštěkla jsem na něj podrážděně. „To opravdu ne,“ odmlčel se „já jen nevím jak to říct, víš...“ „ Já myslím, že toto mluví za vše!“ nenechala jsem ho domluvit a do obličeje jsem mu vrazila fotky jeho s tou ač mužnou, stále pohlednou ženou. Podíval se na mě, jakoby nevěděl, co si má myslet dřív. „Ty, ty jsi mě špehovala?“ zeptal se mírně vyvedený z míry. „Jo.“ řekla jsem mu přímo. Steve si s povzdechem promnul čelo. „ Ono se to hrozně těžce vysvětluje. Ale asi bych ti už neměl dále lhát. Objednáš si?“ zeptal se, jako kdybychom měli v naší schůzce pokračovat. Najednou se zahleděl někam za mě a zvedl ruku na pozdrav. Nejdříve jsem si myslela, že za sebou uvidím jí, ale k mému překvapení tam byla Nataša. Bez jediného slova se posadila k nám. Tvářila se stále mírně zmateně. „Tak vysvětluj.“ otočila se po chvíli na Steva. Ten si nechal spadnout hlavu do dlaní. Po chvilce hlavu naklonil a všiml si, jak se na něj obě odměřeně​ díváme, tak spustil. „Já tě nemiluji. Je mi to líto. Ale na druhou stranu, ty mě taky ne.“ „Jak to můžeš říct!? Miluju tě z celého svého srdce!“ málem jsem se rozbrečela. Teď se prozměnu naštvaně podíval on na Natašu. Ona protočila oči a z kabelky vytáhla lahvičku. „Nápoj lásky“ řekla důležitě. „Nic takového není.“ „ Ale je. Celá zamilovanost je jen velká chemická reakce. Jsou při ní zpracovávány určité látky, které obsahuje také tato lahvička.“ vysvětlovala Nataša „Vpodstatě  tě to zdroguje a ty pak všechny miluješ. A pokud se ti v blízké minulosti od podání někdo zalíbil, nebo jsi k někomu začala vzhlížet, po pár lžičkách bys do něj byla zamilovaná“ zjednodušil to Steve. „ A já jsem si říkala, že by Steve neměl být sám. Věděla jsem, že on se nikdy neodváží někoho sám oslovit, tak jsem se tomu rozhodla napomoct. Když jsem tě uviděla v televizi, došlo mi, že by jsi byla skvělá.“ vysvětlovala Nataša, proč mě zdrogovala. „Takže tě nemiluji. A ty mě taky ne.“ přemýšlela jsem nahlas. „ Správně.“ „ Ale proč jsi mi neřekl, že nemiluješ mě, ale jinou ženu?“ zeptala jsem se ho. „Toto je ta složitější část. Věděl jsem, že ti Nataša dává drogu lásky, ale nedala se přesvědčit, aby toho nechala. Takže jsem se s tebou scházel, abych měl jistotu, že na tebe nebude mít negativní dopad. Měl jsem o tebe strach, jakmile se někdo dostane pod ruce Nataši, je s ním Ámen.“ vysvětloval dále Steve. „ Nicméně jsem se dále scházel s Buckym, který se skrývá, takže o nás nikdo neměl vědět. Jakmile nás Nataša viděla spolu, došlo jí, proč jsem neměl zájem o tebe. Ta droga z tebe vyprchá asi za den nebo dva.“ „Bucky? To nezní moc jako holčičí jméno.“ podivila jsem se. Nataša se snažila zakrýt nával smíchu. Konečně mi to došlo! „ Bucky je můj přítel.“ řekl Steve polohlasem, kdyby mi to ještě nedošlo. Ale mi už to do sebe začalo všechno zapadat. Ten duhový nápis, ta mužná žena, která byla muž,...