Můj hrdina, Kapitán

že by sokyně?

Carol si myslí, že nejsem vpořádku, ale že mi snad krátký románek neuškodí. Když jsem odvětila, že to nebude krátký románek, ale vztah na zbytek života, podívala se na mě pochybovačně a rozhodla, že musíme jít nakupovat. Tak jsem si zahrála na barbie a ona mi vybrala hory oblečení, které bych si mohla vzít na první rande s mužem mých snů.
Když jsem šla večer spát, nemohla jsem se dočkat, až ho zase uvidím a uslyším jeho hlas. Ale když jsem se ráno vzbudila, můj zájem o něj mírně klesl, dokonce jsem začala flirtovat s prodavačem v obchůdku na rohu ulice, když jsem šla pro pečivo. No co, říkala jsem si, asi má Carol pravdu, bude to asi opravdu jen krátký románek. Když jsem přišla do kavárny, kde jsme se měli sejít, už tam čekal. Jako pravý džentlmen mi přisunul židli. Když se posadil, chvíli jsme se na sebe jen trapně dívali a vzduch kolem by se dal krájet. Pak se jako zázrak z čistého nebe objevila servírka a ptala se nás, co si budeme přát. Připadala mi velmi podobná Nataši, asi už mi všichni avengers lezou na mozek a vidím je už všude. Ona má přece zrzavé vlasy a tato žena měla vlasy jako svatozář a na nose měla posazené sluneční brýle. Celkově jako servírka moc nevypadala, ale oblečení a jmenovka mě vyvracely z omylu. Všimla jsem si, jak na ni Steve hodil nechápavý pohled a ona mu ho oplatila křečovitým úsměvem. Pak se zhluboka nadechnul, usmál se na mě a objednal si. Když na baru připravovala mojí kávu, všimla jsem si, jak do ní kápla pár kapek něčeho, co poté co nejnenápadněji ukryla do své kabelky. Mohla to být opravdu Nataša, co když se jí Steve líbí a já jí stojím v cestě, tak se mě chce zbavit? Asi už jsem vážně paranoidní. Káva chutnala bezvadně a dnešek byl ještě lepší. Večer jsem opět Carol básnila o Stevovi a nemohla se dočkat, až ho zase uvidím.