Chessmen [Sherlock BBC]

1. Figurka

Neznámá

Jsme v jeho domě, který mi přijde jak z pohádky, nikdy jsem nečekala že v něčem takovém budu moci žit. Sedíme spolu v knihovně, už dokážu vycítit, že se k něčemu schyluje. Tváří se moc zarmouceně, skoro se chystám to ticho prolomit, ale je rychlejší. Během toho co vstává z křesla se mi upřeně dívá do očí. ,,Je mi to tak líto zlato, ale asi budu po tobě chtít nemožné." jemný hlasem šeptá, během toho co mi dává pramen vlasů za ucho.

Jako bych jím byla očarovaná, dokázal si mě podmanit jako nikdo před ním. ,,Splním všechno co mi řekneš." téměř dětinsky zaškemrám.

Ďábelsky se usměje, tak jak to umí jen on. ,,Tak tedy dobrá. Trochu tě uvedu do mého plánu."

Ráda hraju jeho hry, vždycky má pro mě přichystanou ještě lepší výzvu, než byla ta předešlá. ,,Poslouchám." celá napjatá.

Poodstoupí ode mě a začne se procházet po své knihovně. ,,Našel jsem vynikajícího protivníka, téměř sobě rovného. Jenže momentálně on má o figurku na víc a tím má i ve hře převahu. Já tě tedy žádám aby jsi ty byla mou figurkou v téhle hře." říká to jako by mělo jít o největší dobrodružství mého života.

Kdybych tehdy jen věděla co všechno mě to bude stát.

Zní to v celku jednoduše. ,,V čem je tedy háček?" jeho hry nejsou nikdy lehké.

Opět mi věnuje ten svůj úsměv. ,,Chci aby ses k němu dostala tak blízko jak jen to půjde a až to bude nejméně čekat tak udeříš."

Nevím jestli dokončil svůj proslov, ale i tak mu do toho skočím. ,,To určitě zvládnu."

Přijde ke mě a chytí mě oběma rukama za ramena. ,,Toho jsem si vědom, květinko, ale já se v téhle situaci potřebuji pojistit."

Nechápu co tím chce říct. ,,Jak?" nerad prohrává, proto tu pojistku chápu.

Nakloní se blíž. ,,Vezmu ti to nejcennější co člověk může mít, nejen že ti vezmu veškeré vzpomínky, ale otočím ti tím život o sto osmdesát stupňů. Jsi si vědoma co po tobě chci?"

Celé to zní tak lákavě, dokonce pociťuji chtíč k němu. ,,Jsem si toho vědoma." musím to přijmout, protože mám ještě jeden osobní úkol, který tajím před ním ze všeho nejvíc.
,,Jak se jmenuje náš společný nepřítel?" chci aby to všechno už bylo za mnou, abych dokončila to co je potřeba a být pak opět s ním.

Odtáhne se. Má rád, když jdu rovnou k věci. ,,Sherlock Holmes."
Dojde ke mě a do krku mi v píchne injekci. Mohla jsem se tomu bránit, ale já nechtěla. ,,Hra začala." poslední slova co jsem slyšela než jsem na tohle všechno zapomněla.

_________________________

Sherlock

Zapeklitý případ, takové mám rád, jen nemám rád, když mi běží čas a na konci jeho vypršení čeká mrtvola. ,,Sherlocku čas se nám neúprosně krátí. Musíme najít tu další oběť nebo zemře!" křičí na mě John ze svého křesla.

Jsem si toho vědom, ale křičení mé myšlenky neurychlí. ,,Já vím Johne!" odpovím mu stejně na hlas.

Musím se soustředit. První oběť byla nalezená mrtvá ve stoce, druhá byla ve vodojemu a ta třetí v čističce odpadních vod. Všechny se utopily. Hlavou mi proudí všechny ty myšlenky. Musím najít místo kde je voda, hodně vody. Celý tenhle případ se točí kolem vody. Ale proč?

Mysli!

..............

Cesta do vodní elektrárny nám zabrala dost času než bylo vhodné. Dívčino tělo najdeme v rezervním vodojemu, který byl předešlé tři dny prázdný kvůli údržbě, dneska měli znovu nádrž naplnit a naplnili ji. Ještě v taxíku, jsem dal údržbářům za úkol aby nádrž urychleně vyprázdnili. Ještě minutu jsme museli čekat, než nás dveře kvůli tlaku vody pustili dovnitř. Mokré dívčino tělo vytáhnu z úžlabiny plné vody.

Nedýchá.

,,Johne je mrtvá, zklamal jsem." já nikdy neprohrávám, ale dnes... Vždycky jde o prohru když přijde nevinný člověk o život.

John poklekne ke mě a dá mi ruku na rameno. Zadívá se na dívku. ,,Počkej!" pohlédnu na něj.

Rychle k ní přiskočí a začne kontrolovat její životní funkce. ,,Má slabý puls."

Takže je ještě šance. John musí zahájit resuscitaci. Třicetkrát stlačí hrudník, vidím že je vysílen a potřebuje vystřídat. Vztlačuji dívce hrudník v pravidelných tempech. Vdechnu dívce do plic co nejvíc vzduch co jen zmůžu.

Její tělo se s škubnutím probere. Vykašle vodu z plic aby mohla znova dýchat. Když už popadne dech, lekne se naší přítomnosti. Posune se až ke zdi.

,,Kdo jste?" řekne zastřeným hlasem za který může voda, kterou měla před chvílí ještě v plicích.

,,To by jste měla říct spíš nám, slečno, kdo jste!" na doktora, jde na ni dost zhurta. Podepisuje se na něm těch pár nocí bez spánku.

Mozek mi jede na plné otáčky. ,,Vypadáte velmi mladě, podle všeho vám nebylo ani pětadvacet. To oblečení co máte na sobě není určitě vaše a podle toho jak jste vyhublá, tak už vás tu nějakou dobu drží. Jak se jmenujete?"

Vypadá dost dezorientovaně. ,,Nevím."

,,Nás se nemusíte bát, pomáháme policii." snaží se jí pomoct John, už s klidnějším hlasme.

Vytrhne se z Johnova sevření zajímavým způsobem. Nepřeje si tělesný kontakt. ,,Jenže já to doopravdy nevím!!! Před nějakou dobou jsem se tady probudila připoutaná ke zdi. Nevím kdo jsem a ani kde jsem. Nejsou tady okna, takže nevím jestli je den nebo noc. A hlavně nevím kdo jste vy!"

Johnovi něco na tom nesedí. ,,Ale teď už připoutaná nejste."

Na tohle však odpověď mám. ,,Soudě podle vašeho zápěstí se vám povedlo pouta sundat."

Dívka je trochu zmatená, ale už nestihne nic říct.

V tu chvíli vtrhne dovnitř Lestrad. Vše zajistí a dívku chce vzít na povrch. Položí jí ruku na rameno. Ona však se zasyknutím uskočí od něj pryč.

John je až příliš starostlivý a jde ji zkontrolovat. ,,Jste zraněná?"

,,Já-já nevím."poví zmateně. ,,To rameno mě bolí od té doby co jsem se tady probudila."

John odhrne dívce z ramene část košile, přičemž se jí to moc nelíbí ale nechá si odhalit zanícenou popáleninu. ,,Sherlocku, pojď sem!"

Prohlédnu si ránu a zjistím že jde o cejch ve tvaru šachové figurky. Je to vzkaz a měl být určený mě.

Z mé strany jde o trošku svižnější úvod než jsem zvyklá, doufám že jste napjatí a budete v čtení pokračovat dál.

Vaše Riverrawen ❤