Chessmen [Sherlock BBC]

5. Neopeřený pták

Sherlock

,,Kde je John?" zeptá se mě Noel pod schody do patra, kde se těžce opírá o zabradlí, čelo začíná mít vlhké od potu.

Zavřu za sebou vchodové dveře. ,,Musel si jít zařídit nějaké věci, možná ještě dnes přijde."

Noel nevypadá vůbec dobře, obličej má bílí jak stěna. John se evidentně s tou infekcí nepletl. ,,Já půjdu do postele, jsem unavená." jak to do řekne, tak se pokusí vyjít schody.

Hned po pár metrech sebou zakymácí a se sune se téměř k zemi. ,,Pomůžu ti." dojdu skoro k ní.

,,Já to zvládnu sama." vyprskne na mě.

Zvednu ruce vzhůru. ,,Dobře." obejdu ji a zastavím se až na vrchu.

Podívám se na ni, jak je furt ve stejné poloze. ,,Možná by se mi pomoc přece jen hodila." houkne mým směrem.

Vracím se zpátky k Noel. ,,Když chceš, dokážeš být i rozumná." než stihne cokoliv kousavého říct, tak ji vezmu do náruče. Měla by víc jíst, je lehčí než vypadá.

Ještě než ji vynesu, zabodne mi prst do hrudníku. ,,A ty jsi funkční sociopat."

Za mě bych přidal ještě "vysoce". V celku dobré zhodnocení, ta holka něco v hlavě má a zrovna u ní mě to dost zajímá. Kdo vůbec je, nebo proč má ten cejch? Určitě šlo o vzkaz, ale o jaký? Musí něco vědět.
Odnesu Noel do její postele, při pokládání lehce sykne, když se moje ruka dotkne rány na lopatce. Poté téměř ihned usíná. Vteřinku ji pozoruji, ale když zjistím, že je všechno v pořádku, tak se vydám do obýváku abych si mohl sednout do křesla a protřídit si myšlenky.

Z těch mě probudí až křik z Johnova pokoje. Vyběhnu abych zjstil co se děje. Noel se svíjí v křečích a křičí. ,,Já nechci, komu mám dát tu zprávu.?!"
Já to věděl, že ta holka něco ví!

,,Komu máš dát zprávu a co je to za zprávu?" lomcuji jejími rameny aby mi ty informace vyklopila.

,,Sherlock Holmes se musí dozvědět o nové figurce ve hře." jak to dořekne, upadne do bezvědomí. Nechám ji ležet. Za celým tímhle případem stál tedy Moriarty. To nevěstí nic dobrého. Podle cejchu bude Noel tou figurkou, ale jakou má sehrát roli? Má mě rozptýlit nebo nějakým způsobem mě špehovat? Pohlédnu na ni, vypadá v celke nevině, ale to i ti největší sériový vrazi.

Vlasy má mokré od potu, položím hřbet svojí ruky na její čelo. Celá hoří, tělo bojuje s infekcí. Teď nemám šanci do ní dostat nějak ty léky od Johna. Rychlím krokem jdu do koupelny kde napustím ledovou vanu. Vracím se do pokoje, kde ji beru do náručí jako hadrovou panenku.

Vzbudí jí až studená voda, která ihned promočí zbytky suchého oblečení. ,,Já nechci! Prosím už ne!"

Postraumatický šok z topení jí připomněla studená voda. ,,Všechno je v pořádku, nikdo ti neublíží." snažím se ji trochu uklidnit.

Přikývne a přestane se bránit. Voda se už stihla vsáknout do všech možný záhybů až nezůstal ani jeden suchý, to způsobí, že jí jdou vidět všechny obrysy jejího těla, které látka téměř nezakrývá.

Automaticky si přitáhne nohy k tělu,,Začíná mi být zima." lehce špitne. Část vlasů má nalepené od potu na tváři a druhá část je zmnětí něčeho neurčitého.

To je dobře, že je jí zima, aspoň bude víc při smyslech. Kleknu si k vaně, ať jí líp slyším. ,,Musíš to ještě chvíli vydržet vrabčáku, aby ti klesla horečka." snažím se jí vysvětlit a lokty se opřu o okraj vany.

Na tváři se jí mihne letmý úsměv. ,,Proč mi říkáš vrabčáku?"

Pramínky vlasů co má přilepené k obličeji dám stranou, abych jí mohl lépe vidět do tváře. ,,Protože vypadáš skoro jak neopeřený pták, teda až na ty vlasy."

Moje upřímnost v ní něco zlomí. ,,Promiň že jsem hned neřekla co vím. Já měla strach, že třeba to je nějaká léčka."

Myslím, že říká pravdu. ,,Chápu."

Asi to nebylo podáno s dostatečnou empatií, protože se mě snaží přesvědčit o tom, že nelže. Už studenou rukou mě chytí za zápěstí. ,,Doopravdy jsem ti teď už řekla všechno co vím." zadrkotá zuby. Její rty mají namodralý nádech.

Na malou chvíli mě to vyvede z míry, proto se téměř ihned zamyslím nad jejími slovy, abych na ně mohl najít vhodnou odpověď. ,,Věřím ti, také si myslím že by jsi už měla jít zpátky do postele." Pokusím se vybrat co nejvíce citlivá slova, nějaký příliš značný nátlak by měl teď jen negativní efekt na celou situaci.

,,Mohl by jsi mi prosím pomoct? Nemám skoro žádnou sílu a myslím že když si sama vstoupnu tak asi omdlím." tentokrát si o pomoc řekne sama. Musí být hodně vyřízena, když je schopná dát stranou svou soběstačnost, kterou se téměř neustále prezentuje.

Vteřinu to promýšlím. ,,Dobře, ale je ti jasné že tě budu muset vysléct a dát ti suché oblečení."

Protočí panenkama. ,,Sherlocku, to že mě uvidíš nahou je úplně poslední věc na kterou momentálně myslím." poví to s lehkou ironií v hlase z kterého jde hlavně cítit, že je doopravdy vyčerpána.

Velice by se mi hodil jakýkoliv váš názor :) díky prázdninám bych mohla být i schopná vydávat častěji, kdyby jste měli zájem.
Vaše Riverrawen 💋