Chessmen [Sherlock BBC]

2. Co s ní bude?

Sherlock

Sedíme v Lestradově kanceláři, jen já a John. Tu dívku odvezli prozatím do nemocnice aby ji udělali pár testů. Lestradova kancelář je malá, šedá a celkově moc neútulná. Pohádal se s manželkou, z pod stolu jde vidět kus spacáku, který není příliš dobře schovaný. ,,Zjistili jste něco o té holce?" ptá se Watson, zatím co já jsem ponořený ve svých myšlenkách a poslouchám je jen na půl ucha.

Lestrad se prohrabuje papíry až najde ten co hledá. ,,Spíš ne, než ano. V záznamech jsme ji nikde nenašli ani pomocí otisků prstů. Nikdo ji ani nehledá, nepodobá se žádnému popisu z pohřešovaných osob. Prostě jako by ani neexistovala."

,,Možná něco tají." nad hodí John.

,,Nemyslím si." reaguje na to Lestrad, ,,Podle doktorů jí někdo podal nějakou drogu, která vyzkratovala její dlouhodobou paměť. Bohužel je tu možnost, že se jí vzpomínky nikdy nevrátí." tyhle okolnosti vrtají hlavou nejen jemu. Aspoň že nějaké výsledky se sem rychle dostali, na podrobnější toxikologii si budeme muset ještě počkat.

,,Co její fyzický stav?" ptá se John, jako pravý lékař.

To Lestrada probere z jeho zachmuření. ,,Je lehce dehydratovaná a vyhladovělá. Až na tu popáleninu je zdravá." odloží papír z rukou opět na stůl.

,,Co s ní bude dál?" proč musí být John tolik starostlivý?

Jeho výraz obličeje se změní zase na ten zachmuřený. ,,Tady rozhodně zůstat nemůže, podle všeho asi skončí na ulici, nemá sociální ani zdravotní pojištění. Jediné co pro ni mohu udělat já, je jí dát kontakt na charitu a na sociální pracovnici, kde ji pomohou víc než tady." tolik empatie akorát škodí, rozhodně v této práci.

,,Co kdyby jsme ji vzali k nám?" tato Johnova slova mě proberou.

Celkem mě to rychle vytrhne z myšlenek. My přece nejsme žádná charita. ,,To nepřipadá k úvahu! Stejně tam pro ni není místo." snažím se z toho nějak vyklouznout.

John je dost z mojí reakce rozhořčený. ,,Mohla by spát v mém pokoji, stejně většinou přespávám u Mary." má dost logické argumenty.

A ty, já v tuhle chvíli nemám. ,,No dobře, ale jen na pár dní." Svolím k to mu jen abych z ní dostal ještě nějaké informace.

Lestrad si dočte zprávu z telefonu a vstane ze židle se slovy:,,Dojdu pro ni."

..........

Sedíme v taxíku, teď už i s ní. Já a John sedíme vedle sebe a ona naproti nám. Má jiné oblečení, což se dalo čekat, protože museli jí ho vzít kvůli vzorkům. Bude zázrak, když z forenzního něco najdou, voda musela vymýt téměř všechno.

V taxi je dost trapné ticho, mě to nevadí, ale Johnovi asi ano. ,,Jak ti máme vůbec říkat?"

Ta holka nevypadá moc nadšeně z rozhovoru, který John začal. ,,Jak chcete." odpoví jako by pro ni jméno nic neznamenalo.

John její chování neřeší a dá se do vymýšlení jména. ,,Co takhle Elizabeth." nadhodí. Raději se tomu nevěnuji a koukám z okna na ubíhající ulice.

Nehodí se to k ní. Jako královna rozhodně nevypadá, za to přirovnání promoklé ptáče na ní sedí jako ulité. Vlasy má dívka ještě vlhké a zacuchané do podivné změti. Stále působí dosti ušmudlaně.

Ucítím na sobě její pohled. Už delší dobu si mě prohlíží, začíná mi to být nepříjemné. ,,Noel." vypadne tentokrát ze mě. Kdybych je jen neposlouchal.

John se dívá jako bych přišel o rozum. ,,Proč zrovna Noel?"

Sám se do téhle situace dostal, tak i sám se z ní musím vyhrabat. ,,Vypadá jako normální, obyčejná holka. Noel, takové všední jméno, které nevyčnívá a ani neurazí." zkouším se z toho vykroutit.

Johnovi se moje odpověď moc nezdá. ,,To bych ani neřekl. Nevybral jsi to jméno jen kvůli tomu že Noe přežil potopu světa, že ne?"

Mlčím.

To ticho přeruší až ona. ,,Mě se to jméno docela líbí." řekne teď už Noel, přičemž jí to jméno zůstane. Cítím dokonce lehké potěšení z toho že si vybrala můj nápad místo toho Johnova.

Noel

Taxi nás zaveze k jejich domu. Už je dost pozdě, takže ani nevím jak se ta ulice jmenuje, jen na dveřích domu si všimnu čísla 221B. Vcházíme do úzké chodby, kde se ti muži ani nezastaví. Jdou rovnou po schodech na horu, kde je další byt/pokoj něco mezi tím. Automaticky si sednou do svých křesel.
John, byl vojenský lékař a má přítelkyni, nejsou spolu zas tak dlouho, protože stále má svůj pokoj i tady. Mají s panem Holmesem zajímavý vztah, na většinu musí působit jako pár. John je jednoznačný heterosexuál, za to u pana Holmese bych ruku do ohně nedala.
On je hodně zajímavý člověk. Když jsem v jejich společnosti, tak moc nemluví, při tom si myslím že dokáže být dostatečně výřečný a tím působí i arogantně. Určitě se rád poslouchá a John rád poslouchá. Ta dvojice je přímo groteskní. S něma se člověk jen tak nenudí.
Už dlouho stojím na jednom místě. Sednu si na proti nim na malou dřevěnou židli. John se tváří mile, ale pan Holmes monitoruje, zajímá ho každý můj pohyb, gesto a hlavně co říkám.

,,Jak jsi přišla k tomu cejchu?" promluví na mě John.

Ne že bych si všechno nepamatovala, spíše jde jen o záblesky. Bude to bolet, hodně bolet, ale ty musíš předat mou zprávu. Jen si říkám kolik je vhodné říct, nevím jestli bych neměla utéct. ,,Druhý den přišli tři muži, dva mě drželi a ten třetí mi tohle udělal." řeknu část pravdy.

,,Neříkal někdo z nich něco?" zajímá se lékař nadále.

Mám mu věřit? Co když je to jen další lest abych znova trpěla? Vůbec se mi celá tahle situace nezamlouvalá.

Holmes nic neříká a stále mě pozoruje, uchýlím se ke lži. ,,Nic neříkal, jen mi udělali tohle a odešli."

Podezřívavě si mě prohlíží, taky mi nevěří, stejně tak, jako já nevěřím jemu. Komu se vůbec dá věřit?

Kdo podle Vás Noel je? Doufám, že budete ve čtení pokračovat dále.

Vaše Riverrawen❤